Když Petr Pithart oznámil, že nebude obhajovat křeslo senátora a končí s politikou, vybavilo se mi setkání na mítinku před volbami 1992, v nichž ho voliči poslali do politického ofsajdu. Pod dojmem vystoupení kandidátů OH jsem zavěštil, že je čím dál jasnější, že se po volbách do křesla premiéra nevrátí. Pithart se naštval: "Vám je toho jasné, jak vidím, hodně. O tom nerozhodnu já ani vy, ale voliči." Ale odevzdaně dodal: "Já vím, to je tragédie, co v kampani předvádíme. Ale když mě tak nebaví prodávat ty prací prášky."

Snad v téhle metafoře je klíč, proč Pithart byl a zůstal nepoužitelným pro stranickou politiku. Přitom k politice byl předurčen víc než kdokoliv z disidentů, včetně Václava Havla.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se