Současného tajemníka Asociace leteckých výrobců ČR pohltilo letectví už v roce 1963, kdy nastoupil po roční praxi do Výzkumného leteckého ústavu. Ještě před tím ale vystudoval Vojenskou akademii, lákaly ho letecké motory.

"U vojáků byla jediná možnost pro studium letecké techniky. Modelařil jsem, letadla jsou snem asi každého kluka. Už od páté třídy jsem tedy měl celkem jasno o tom, co chci v životě dělat," popisuje své začátky Jan Bartoň.

HNByznys na facebooku

/klikem na ikonu vstupte na profil/


Jak udržet letectví v ČR na vysoké úrovni?

- udržovat odbornost; "aby bylo, co nabízet"

- podporovat projekty, které jsou pro Česko únosné

- podporovat výzkum a vývoj; "letectví bez výzkumu zahyne"

- mít kontakty v Evropě; spolupracovat na větších projektech


Vojenská akademie mu nabídla studium zdarma, rodina neměla peněz nazbyt, volba školy tedy byla jasná. Podmínkou takového studia byla ale následná práce v oboru.

"Podařilo se mi dostat do Výzkumného leteckého a zkušebního ústavu - na obor leteckých motorů, nastoupil jsem tam na praxi v roce 1963 a od té doby se pohybuji u letadel," doplňuje Bartoň.

Proč mám pocit, že český letecký průmysl už dávno není tím, čím býval před několika desítkami let?

V jednom jsem měl oproti svým mladším kolegům v těch sedmdesátých letech celkem štěstí. Československo bylo za mých začátků členem vojensko-politického bloku Varšavské smlouvy a díky tomu se tady dělaly velké projekty, takové tu už dnes nejsou.

Pracoval jsem na Delfínu, Albatrosu, L-410 Turbolet i L-610. Tehdy to nebylo tak, že by každý dělal na jednom kamínku mozaiky a nevěděl na jakém. Pracovalo se naopak na konkrétním kamínku, ze kterého se pak složil obraz - projekt jednoho z těch letadel.

Česko je ale v současnosti spíše roztříštěné na menší dodavatele, ne?

Jakmile máte více malých, spolu nesouvisejících projektů, upadá odbornost. Děláte na něčem, co se následně ani nepoužije. U velkých projektů jde o konkrétní problém, který se vyřeší. Dnes je to tak, že se sice získá řešení, ale nepoužije se. Problém je v tom, že tak zaostáváme za ostatními zeměmi, kde se výzkum reálně aplikuje.

Co tedy dnes může Česko nabídnout světové letecké výrobě?

Levnou a kvalitní pracovní sílu. Jsme tu teď na půdě Výzkumného leteckého zkušebního ústavu, jako jeden z mála přežil privatizační dobu - má sice čtvrtinu personálu, ale ubyl především pomocný personál, který nahradily počítače. Nesmírně se zvýšila produktivita tvůrčí práce, místo 15ti lidí dělají dnes stejnou práci dva.

Jsme tedy dobří především ve vývoji?

Ano, v tomto jsme na velmi vysoké úrovni. Ústav dělá zkoušky pro partnery z celého světa, spolupracuje na několika celoevropských projektech. Druhá věc je vybavení, nemůžeme se srovnávat například s Němci, ale oproti jiným si ani nemůžeme moc stěžovat.

Byli jsme součástí Varšavské smlouvy, nyní jsme v jiném bloku, který funguje trochu jinak. Evropa nás bere především jako trh, nestojí o nás jako o dodavatele. Pro náš malý stát je letecký průmysl typickým exportním odvětvím.

Když už se v Česku nějaké letadlo vyrobí, musí se vyvézt. Nejsme dostatečně velcí na sériovou výrobu pouze pro vlastní potřeby.

Jak velký projekt tedy ještě Česko "utáhne"?

Největší aktuální projekt je modernizace L-410 Turbolet. Aircraft Industries jich letos plánuje vyvézt 18, příští rok se chce dostat asi na 30 kusů. To letadlo je sice staré zhruba 45 let, nemá ale prakticky žádnou konkurenci.

Sovětský svaz potřeboval letadlo, které přistane na nezpevněné přistávací dráze, které je schopné létat v Africe apod. Turbolet tedy není letadlo pro Spojené státy, ale právě pro Afriku, Indii, Oceánii, Latinskou Ameriku. V provozu jich je oficiálně zhruba 200, další stovky jich jsou v armádách a další létají neoficiálně v místech, kde se o tom snad ani nevedou žádné papíry.

Letadlo je politické zboží. Skončili jsme s L-159 a nevíme, co s ním. Další vojenské letadlo se v Česku už nikdy vyvíjet nebude. Aby se taková letadla zaplatila, je jich potřeba vyrobit 300 až 500. Tolik si jich ale nikdo nekoupí. Podívejte se například na to, co se děje kolem Gripenů.

L-159 ALCA je tedy dobré letadlo. Když jsme se ho ale snažili před 15ti lety prodat do Indie, za Česko tam jel nějaký náměstek, za Británii (konkurenční letoun Hawk nakonec zakázku vyhrál, pozn. red.) tam zaletěl premiér Tony Blair. I v tomto tedy Česko zaostává.

Chybí nám jednotná průmyslová politika, nemáme státní priority. Místo letadel CASA jsme mohli koupit Spartana, ten se dělá v Itálii, ale podílí se na něm i Aero. Mohlo to oživit obchody ve Vodochodech. Nebo jsme mohli projevit zájem o nový transportní letoun Airbus 400M, tam jsme mohli chytit nějakou tu objednávku.

Proč naše vláda nepodporuje lépe letecký průmysl?

Protože nemají jasnou koncepci. Je jasné, že tu už nikdy nebudou projekty větší než L-410. Velikostně podobná letadla vzniknou jen v případě, že na ně budou připravené i trhy. Musíme se tedy snažit dostat do projektů nadnárodních firem. Jiná cesta není.

A menší výrobci sportovních letadel, těch je u nás spousta...

Menších letadel se z Česka vyveze zhruba 300 za rok. V tom jsme v zásadě velmoc, tam se nám daří. Trh je ale velice proměnlivý, tvrdě na něj například dopadla krize. Vyváželi jsme takových letadel kolem tisícovky. Bývalo to tak, že se na letadlo složilo několik lidí, dnes už to tak není. USA jsou pro nás v tomto stále největší trh, poptávka klesla ale i tam.

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru