Investoři soukromého kapitálu v České republice letos zvyšují svou aktivitu. Zatímco zahraniční skupiny se zajímají spíše o velké firmy, nejlépe s mezinárodním přesahem, menší lokální hráči většinou končí v portfoliu tuzemských investičních skupin. Vyplývá to ze závěrů konference Private Equity Breakfest, která se na konci září uskutečnila v Praze.

Příkladem firmy zajímavé pro zahraniční investory je výrobce potravinových doplňků Walmark, jehož obrat se pohybuje kolem 100 milionů eur. Letos v létě do firmy vstoupil jeden z nejaktivnějších zahraničních private equity hráčů na české trhu, společnost Mid Europa Partners. Za blíže nespecifikovanou částku koupila poloviční podíl ve firmě.

Příležitostí k akvizici, jako je firma Walmark, se ale v Česku objevuje maximálně několik za rok. Častěji jsou na prodej firmy s řádově menším obratem. Ty se pak stávají spíše "kořistí" místních skupin, jako je Penta, PPF nebo Agrofert. Posledně jmenovaná společnost sice kvůli dlouhému horizontu svých investic není typickým private equity investorem, v oblasti akvizic je ale na českém trhu jedním z nejaktivnějších hráčů. "Uskutečňujeme 30 až 40 akvizic ročně," konstatuje ředitel Agrofertu pro oblast fúzí a akvizic Libor Němeček.

Jedním z největších lákadel České republiky jsou pro zahraniční investory "dozrávající" společnosti, které se zrodily před deseti až dvaceti lety. "V Česku fungují stále desítky zajímavých firem střední velikosti. Ty jsou vlastněné individuálním majitelem či zakladatelem, který kvůli věku zvažuje jejich prodej," říká Brian Wardrop z ARX Equity Partners, která v Česku již vstoupila do pěti firem.

Otec-zakladatel, který přemýšlí, jak s firmou naložit před odchodem do důchodu, ale může být často pro zahraničního investora problémem. Představy majitelů často bývají nerealistické. "Požadují větší cenu, než je kupující ochoten zaplatit," vysvětluje Ana Radnev, která má v advokátní kanceláři CMS Cameron McKenna na starost oblast mezinárodních private equity investic.

Vedle příliš vysoké ceny často dohody se zahraničními investory o prodeji rodinných firem krachují také na emocích majitelů. "Mnohem více než běžný akcionář se zajímají o to, kdo je kupec a co plánuje s firmou, kterou majitel vlastními silami vybudoval," říká investiční ředitel skupiny Penta Václav Jirků.

Zahraniční investoři podle Any Radnev vnímají Českou republiku jako dobrý trh, kde se dají najít dobré příležitosti za výhodné ceny. Zároveň ale geografická poloha představuje problém. Zejména americké private equity skupiny totiž při hledání investorů pro své fondy narážejí na nedůvěru. "Všechno spojené s Evropou je vnímáno negativně kvůli problémům eurozóny," vysvětluje Wardrop.

Naopak velkou výhodou České republiky je právě v porovnání se západní Evropou stav zdejšího bankovního sektoru. "V Česku je jednodušší si zajistit financování akvizic díky zdraví tuzemských bank," konstatuje Ana Radnev. To potvrzuje i ředitel akvizičního financování ČSOB Ivan Meloun. "Neznám jediný případ, kdy by zahraniční private equity skupině nevyšla investice v Česku kvůli tomu, že by nesehnala bankovní financování," tvrdí. Naopak podle něho dochází i k situacím, kdy je zájemců o poskytnutí úvěru na akvizici až příliš a investor si mezi bankami může vybírat. Ty mu jsou v naprosté většině případů ochotny půjčit až 70 procent hodnoty investice.

Mezi aktuálně nejžádanější cíle investičních společností patří v Česku strojírenské firmy, dodavatelé pro chemický průmysl, ale také společnosti z oblasti zdravotnictví. Zejména posledně jmenovaný obor roste v oblibě díky jeho odolnosti vůči krizím, ale také kvůli stárnutí obyvatel. Zdravotní byznys je doménou hlavně domácích investorů. "Zdravotnictví je hodně lokální byznys. Velmi důležitá je znalost místního prostředí, protože byznys model je tu jiný než v zahraničí," říká Václav Jirků ze skupiny Penta, která se v posledních letech právě na zdravotnictví výrazně orientuje. Naopak na ústupu zájmu investorů je byznys kolem obnovitelných zdrojů energie.

Jan Němec

Související