Vyhrazené parkovací pruhy měly ve vybraných částech Prahy pomoci obyvatelům, aby našli místo pro svá auta. Jenže politici zavedením modrých zón také značně zkomplikovali život řadě drobných podnikatelů. Jejich zákazníci se bojí odtahů, a tak raději nakupují jinde. Živnostníky také citelně bolí poplatky za parkování. Platí víc než desetkrát tolik, co rezidenti.

Podnikatel Tomáš Heyrovský z pražských Holešovic dokáže velmi přesně spočítat, jak moc ho poškodilo zavedení takzvaných modrých zón.

V jedné z ulic, kde smí parkovat jen místní obyvatelé, má ski-servis. "Přišel jsem o padesát procent zákazníků. Tramvají mi sem čtyři nebo pět párů lyží nikdo nepoveze,“ stěžuje si Heyrovský, který podle svých slov přišel zejména o lidi, kteří za ním dojížděli z okolních městských částí.

V Praze 7 zavedli politici z magistrátu zóny před čtyřmi lety. A jen málokde můžou v této městské části před obchody či opravnami zaparkovat zákazníci bez parkovacích karet, aniž by jim hrozily odtahy. Ty jsou právě v modrých zónách velmi běžné, strážníci tato místa kontrolují velmi pravidelně.

Podobné nesnáze stihly rovněž podnikatele z Prahy 1, 2 a 3, kde také už několik let fungují vyhrazené modré pruhy pro rezidenty a podnikatele.

Zákazníci raději jedou jinam

„Spousta zákazníků si stěžuje, že nemůže nikde zaparkovat,“ říká Martin Pavelka z obchodu se sportovními potřebami ve Slezské ulici na Vinohradech. Návštěvníci prodejny tak většinou parkují nelegálně v modré zóně. „Každou chvíli vybíhají před krám a kontrolují, jestli je někdo neodtahuje,“ popisuje Pavelka.

A připouští, že kvůli tomu obchod přichází o část zákazníků, kteří raději nakoupí tam, kde zaparkují bez problémů. Podle něj by pomohlo, kdyby místo modrých zón bylo více oranžových, tedy takových, kde lze za poplatek krátkodobě parkovat. „Nedaleko taková je, ale je stále obsazená,“ dodává Pavelka.

I možnost placeného parkování však zákazníci mohou vnímat jako nepříjemnost. „Chodí a ptají se, proč mají platit, když k nám jedou na návštěvu. Tak je například pouštíme do dvora,“ popisuje Karel Chomout z tiskárny v Praze 7. „Nejde však jen o zákazníky, ale třeba i řemeslníky, kteří k nám jedou něco opravit nebo dodavatele papíru,“ doplňuje podnikatel.

Ten také velmi kritizuje cenu parkovací karty pro podnikatele, která se pohybuje od dvanácti tisíc až přes třicet tisíc korun za rok. Běžný rezident přitom za první auto zaplatí jen sedm set korun. „Když někdo platí sedm set a podnikatelé několik tisíc, to mi připadá jako velká diskriminace. Proč bychom měli platit jinak? Je to nedotažené, nedomyšlené,“ rozčiluje se Karel Chomout.

Zákazníci na blikačkách

Kvůli vysoké ceně nezvažuje pořízení parkovací karty ani Daniela Čechová z kamenné prodejny internetového antikvariátu na Letné.

„Kartu nemám, je to šíleně drahé,“ uvádí podnikatelka. Parkování tak v případě potřeby řeší jako její zákazníci – co nejkratší dobu parkuje, kde se dá. „Naštěstí jsou pod námi soukromé garáže, takže tam před nimi většinou zákazníci zastaví na blikačky a rychle vše vyřídí,“ popisuje Čechová.

Její obchod má výhodu v tom, že je zázemím e-shopu, a zákazníci tak nepotřebují parkovat příliš dlouho. „Kdybychom tady měli mít obchod jiného typu, bylo by to skoro likvidační,“ připouští.

Starosta Prahy 7 Marek Ječmének (ODS) tvrdí, že s podnikateli o problému čile komunikuje. Zdůrazňuje však, že o změnách v charakteru zón rozhoduje hlavní město a místní radnice jen dávají podněty a připomínky.

„Vybíráme s podnikateli v Praze 7 místa, kde by bylo vhodné udělat smíšené zóny, diskutujeme s nimi,“ uvádí starosta. Ve smíšené zóně si od osmi ráno do pěti odpoledne můžou zákazníci koupit parkovací lístek. V sedmé městské části tvoří podle Ječménka takové zóny zhruba 15 procent.

Ti, co podnikají v místech, kde smějí zaparkovat jen místní, však mají stále smůlu. Majitel holešovického ski-servisu Tomáš Heyrovský už ani nezkouší u politiků lobbovat za změnu parkovacích pravidel ve své ulici.

„Jediné, co nám řekli, bylo, že bychom si mohli koupit stání pro zásobování, kde by mi mohli parkovat i zákazníci. Zatloukli by mi před obchodem značku, která by mě stála 48 tisíc ročně,“ uzavírá Heyrovský.