Michal Lukeš (37)

Vzdělání:
Vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor moderní dějiny, absolvoval stáže v Německu, Rakousku, Itálii a USA.

Kariéra:
V Národním muzeu pracoval už od roku 1993, původně v pozici dokumentátora v oddělení novodobých českých dějin.
V letech 1998 až 2001 působil i jako náměstek ředitele Divadla Bez zábradlí.
V roce 2002 se stal generálním ředitelem Národního muzea, kde pracuje dosud.
Věnuje se moderním českým a slovenským dějinám, především období první republiky.
Publikoval řadu statí a odborných studií z novodobé české a slovenské historie.

Soukromí:
Je ženatý, má dceru. Má rád historii a rekreační sport.

Přijímací místnost generálního ředitele, jak se píše na cedulce na dveřích, skýtá nádherný výhled na Pražský hrad a v horký letní den je klimatizací zchlazena takřka na mrazivou teplotu. Mrazivé klima je však asi to jediné, co tu v bývalé budově parlamentu může připomínat někdejší přítomnost komunistických pohlavárů. "Ve svých 37 letech se už za příliš mladého nepovažuji," poznamenává Michal Lukeš, který je ve vysoké manažerské funkci na svůj věk nezvykle dlouho - už jedenáctým rokem.

Do muzea nastoupil v roce 1993 jako elév, a když ho v roce 2002 tehdejší ministr kultury Pavel Dostál jmenoval ředitelem, způsobilo to jisté pozdvižení. "Člověk musí být připraven, protože štěstí přeje připraveným. Dostál byl umělec i provokatér, který měl odvahu. Možná by si jiný ministr kultury netroufl jmenovat šestadvacetiletého kluka do funkce generálního ředitele," ohlíží se zpět Lukeš.

Mnohem raději se ale dívá dopředu. I když Národní muzeum minimálně do roku 2018 nemůže kvůli plánované rekonstrukci využívat svoji hlavní budovu na Václavském náměstí, stále spravuje řadu dalších objektů, v nichž chce veřejnosti představovat nové tematické výstavy. Lukeš má plán na několik let dopředu. Aktuálně se chystá výstava "Monarchie", která naváže na dřívější úspěšnou "Republiku", na niž muzeum mimo jiné vůbec poprvé prezentovalo všechny dochované kopie Mnichovské dohody.

"Chceme se dotknout různých klišé, monarchii vidíme často přes Jiráska, Palackého, případně Švejka," říká Lukeš. Sám se z pozice historika vzhlíží zejména v období první republiky. "Přijde mi to jako zajímavé období, kdy se něco budovalo, nastartovali jsme nový stát, novou státní strukturu, z níž žijeme do dneška," říká, ale upozorňuje, že ne vše bylo ideální. "Lidé by se divili, kolik tam bylo korupčních kauz, nařčení politických protivníků a podobně," podotýká.

Další chystaná výstava se má týkat fenoménu peněz. "Nejde jen o platidla, ale i falza, bankovní loupeže, systém dědění a vyděďování či dělení gruntů," vypočítává Lukeš, jehož cílem je prý lidi nejen vzdělávat, ale i bavit a vtáhnout do děje.

Jako manažer je zodpovědný i za rozpočet, který se pohybuje mezi 300 až 400 miliony korun. Za hlavní úkol, který by rád dotáhl do konce, považuje rekonstrukci historické budovy Národního muzea. Jde o investici za čtyři a půl miliardy korun.

Navzdory době, kdy se takřka na každou veřejnou zakázku pohlíží jako na možnost, jak spřátelení úředníci dávají vydělat kmotrům, Lukeš věří, že peníze jdou na dobrou věc a budou do poslední koruny vynaloženy účelně. "Národní muzeum ovšem není zrovna instituce zřízená pro investování, ideální by proto bylo, kdyby se toho zhostilo přímo ministerstvo kultury, ale co jsme chtěli, to máme," poznamenává Lukeš lapidárně.

Mnohem více než "má dáti, dal" Lukeše baví muzejní a historická práce. "Baví mne i fušovat do marketingu a do PR. Ale to je ta oddychová část práce. Většina dne je papírování, ekonomické, personální, investiční věci, porady," říká muž se zhruba pěti stovkami podřízených, který však na manažerské poučky nevěří. "Spoustu věcí řeším intuitivně. Zásadní je samozřejmě umět delegovat," shrnuje svůj manažerský přístup Lukeš.

Vizi toho, kde sám sebe vidí za nějakých pět až deset let, nemá. "Kariérně neuvažuji, muzeum mne pořád baví. Kdo začne přemýšlet o tom, co bude dělat, až nebude dělat tohle, tak je vlastně jednou nohou na odchodu, protože se už práci psychicky nevěnuje naplno. Nechávám to plynout," říká Lukeš.

Jedním z jeho cílů ale je, aby ani ve světě moderních technologií, virtuální zábavy a záplavy rychle dostupných informací muzeum pro lidi neztratilo své kouzlo a přitažlivost.

"Muzeum musí s vývojem společnosti logicky měnit své způsoby komunikace. Ale i ten největší příznivec virtuální zábavy touží zažít nějaký genius loci, nějaký skutečný zážitek. Když to uděláte dobře, poznáte to. Třeba na výstavu se soškou Věstonické Venuše přišlo 600 tisíc lidí."

To už lze nepochybně označit za úspěch. "Úspěšnost ředitele muzea se dá měřit asi jen spokojeností lidí, tím, zda tam lidé chodí a berou to tak, že patří ke kulturně-vzdělávací scéně, ale i tím, jaký má kolem sebe tým a jak ten tým funguje. Kromě toho je ale muzeum i významnou vědeckou institucí," zdůrazňuje Lukeš.


Týdeník Ekonom - č. 31-32/2012Mladí a úspěšní Češi:

VÍCE SE O TÉMATU MLADÝCH A ÚSPĚŠNÝCH ČECHŮ DOČTETE V POSLEDNÍM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 2. SRPNA, NEBO POD ODKAZEM NÍŽE:

banner 2

 

 

Robert Břešťan

Foto: Jan Rasch

Související