Sheldon Glashow (80)

Vzdělání:
Vystudoval Cornellovu univerzitu a získal postgraduální vzdělání na Harvardově univerzitě.

Kariéra:
Po působení na různých univerzitách a v ženevském CERN se v roce 1966 vrátil na Harvard a pracuje tam dodnes.
Je nositelem Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1979.
V roce 2011 obdržel cenu Evropské fyzikální společnosti za oblast fyziky částic.

Pokud nebudeme dost chytří, brzy spálíme ropu, uhlí i lesy. A pak civilizace skončí, tvrdí Sheldon Glashow, nositel Nobelovy ceny za fyziku, který zavítal do České republiky přednášet studentům pražského ČVUT.

Mnoho zásadních objevů souviselo s vývojem zbraní. Co by mělo být hybatelem vědy v mírové době?

Dnes jsou středem zájmu ekonomické problémy a musím konstatovat, že v době škrtů bývá první obětí právě vědecké vzdělávání a výzkum. Nicméně velkou společenskou hrozbu představuje globální oteplování.

Obecně si nemyslím, že lidská civilizace může v současné podobě přežívat ještě několik století. Je zapotřebí, aby se radikálně změnila, a to je největší výzva. Musíme se naučit žít ve světě, jaký opravdu je, a se zdroji, které jsou k dispozici.

Dnešní civilizace je velice závislá na ropě. Co bude, až dojde?

Získávání energie patří ke klíčovým otázkám. Jednoduché řešení je, že až dojde ropa, budeme využívat plyn a uhlí, které vydrží déle. Potom ještě spálíme lesy, a pak nastane konec civilizace. Samozřejmě bychom mohli docela dlouho využívat uran, dnešní doba mu však nepřeje.

Souhlasíte s názorem, že největší množství nových objevů lze v současné době čekat na rozhraní dvou nauk, třeba fyziky a chemie?

Nevím, ale odborníci s dobrou akademickou průpravou jsou schopni své myšlení rychle přepnout a změnit zaměření. Takže fyzikové třeba kontrolují odzbrojování nebo sledují globální oteplování. Mezi fyziky najdeme nositele Nobelovy ceny za medicínu, chemii i za mír.

Jakou roli hrála náhoda ve vašem životě?

Koncem 50. let jsem chtěl pracovat jeden rok v moskevském Fyzikálním ústavu P. N. Lebeděva s významným fyzikem Igorem Tammem, který moji tehdejší práci velmi podporoval. Jenže pro Američana v období nejtužší studené války nebylo zrovna snadné sovětské vízum získat. Ocitl jsem se tedy v Kodani v Ústavu Nielse Bohra. Zatímco jsem tam marně čekal na vyjádření sovětské ambasády, podařilo se mi částečně vyřešit problematiku teorie elektroslabých reakcí, za niž jsem později dostal Nobelovu cenu.

Co považujete za nejdůležitější vlastnost vědce či konstruktéra?

Ve výzkumu jakéhokoli druhu je především třeba si udržet otevřenou, nepředpojatou mysl. Velmi často se totiž stává, že skutečný výsledek bádání se podstatně liší od zamýšleného cíle. Badatel chtěl něco prokázat, avšak nakonec zjistí, že ve skutečnosti je to jinak, a musí být schopen si poctivě připustit, že původní myšlenka nebyla správná. A podobně to platí i v průmyslovém vývoji.

Jaký máte dojem z České republiky?

Měl jsem skvělou příležitost přednášet v Praze studentům Českého vysokého učení technického. Bylo znát, že všichni mají obrovský zájem o to, co dělají. Což je strašně důležité: rodiče mi vštěpovali, že není podstatné, zda budu lékař, vědec nebo muzikant. Důležité je, abych ráno vstával s tím, že se těším do práce.

V České republice jsem potkal zapálené techniky, na nichž bylo vidět, že je jejich obor nesmírně baví. Spolupráce technické univerzity a technologické firmy přitom přináší prospěch oběma stranám.

Petr Korbel

Foto: Archiv

Související