Letošní květen byl měsícem bankrotů. Podle údajů společnosti Creditreform bylo v jeho průběhu podáno 712 insolvenčních návrhů, což je nejvíce za poslední tři roky.
Jde sice pouze o návrhy, za nimiž se může schovávat i nyní velmi rozšířené šikanozní chování (insolvenčním návrhům, často kvůli zanedbatelným pohledávkám, čelí i velké firmy jako Metrostav, Subterra, PSJ, Crocodille ČR), ovšem meziroční nárůst o 33 procent nebude náhodný. I čerstvé informace o prohlášených konkurzech naznačují, že se hospodářská situace v Česku začíná vyostřovat a tíživá je například situace ve stavebnictví.
Ač jde o krachy firem, jde i v nich o příběhy konkrétních lidí – majitelů, manažerů – kteří v očích svého okolí získávají pověst bankrotářů. Je ale takové stigmatizování oprávněné? Není náhodou bankrot zároveň přirozeným a prospěšným jevem, který otevírá prostor pro nové životaschopnější aktivity?
„Říkám si, co se dá dělat, je to přece součást života v normální tržní ekonomice a v normální společnosti. Nejhorší by bylo nechat se okolnostmi semlít. Jde o to minimalizovat ztráty, včetně ztrát, které utrpěli obchodní partneři, nějak to solidně uzavřít a přeorientovat se na něco jiného,“ říká o svém podnikatelském neúspěchu Ivan Pilip, někdejší ministr financí, který podnikal několik let v nemovitostech.
Jak a kdy podat má fyzická osoba podat vlastní insolvenční návrh? Co se děje s firmou po vyhlášení bankrotu?
Ptali jste se Cyrila Morese, jednatele společnosti Creditreform. Na dotazy čtenářů serveru Ekonom.cz odpovídal v pondělí 11. června.