Údajný nedostatek bezpečných aktiv se stává stále diskutovanějším tématem, zabývá se jím i jedna z analýz MMF.

Jde o to, že nízké výnosy dlouhodobých vládních dluhopisů Velké Británie, USA a v podstatě každé další země se svou vlastní měnou a nepříliš vysokým zahraničním zadlužením mají odrážet zoufalou snahu investorů o nalezení něčeho bezpečného ke koupi.

více k tématu

Krugman: Recese již nejsou, co bývaly; vývoj ukazuje, jak snahy o úspory škodí – čtěte ZDE

El-Erian: Co nám říká návrat volatility na trh? – čtěte ZDE

Yardeni: Likvidita již nestačí; Španělsko může být další zemí, která bude potřebovat pomoc – čtěte ZDE

K tomuto názoru bych ale vyjádřil určitou skepsi. Ne, že by byl přímo mylný. Domnívám se však, že hledání bezpečných aktiv představuje druhořadý faktor.

Klíčové je to, že hlavní světové ekonomiky budou pravděpodobně delší dobu v útlumu, což vede k poklesu krátkodobých sazeb. A protože ty budou pravděpodobně nízko delší dobu, klesají i sazby dlouhodobější.

V podobných případech bychom se měli vždy podívat na to, jaký byl vývoj v Japonsku.

Výnosy desetiletých dluhopisů za posledních patnáct let ukazuje následující graf:

Japonské výnosy leží dlouho mimořádně nízko, a to i přes několikeré snížení ratingu a neustálá varování, že se problém s dluhem vymyká kontrole.

Jak to vysvětlit?

Nezdá se, že by například v roce 2005 panoval nedostatek bezpečných aktiv, protože tehdy investoři důvěřovali i toxickému odpadu.

Hovory o nedostatku bezpečných aktiv implikují, že na trhu se vyskytuje nějaká anomálie, která se projevuje vysokými cenami a nízkými výnosy dluhopisů.

Investoři jsou ale ochotní realizovat ztráty, protože jsou vystrašení.

U japonských dluhopisů se tak ale nestalo, protože výnosy byly stále u nuly.

A většina toho, co dnes vidíme, znamená pouhý nedostatek investičních příležitostí.