Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Debaty o budoucnosti České republiky nebrzdí jen politická korektnost. S dostatečnou razancí se nemluví ani o takových věcech, jako jsou další vývoj kapitalismu, stárnutí obyvatelstva či skutečné příčiny a dopady ekologických změn. Vysvětlení, proč tomu tak je, nabízí bývalý ministr financí a současný poradce vlády Jiří Rusnok.

"Moderní západní demokracie nemá zájem o dlouhodobé problémy. Vše je podřízeno tomu, že volby, kdy se politici zpovídají občanům, od sebe bývají jen čtyři roky. Tento krátký cyklus vše deformuje a brání strategickým úvahám," míní.

Stěžuje si i Tomáš Sedláček, šéfekonom ČSOB a další z členů vládního ekonomického týmu NERV. Za základní nedostatek považuje skutečnost, že se vůbec nemluví o alternativním modelu ekonomického systému, než jaký v Česku je. "Čína i Indie mají možnost výběru, u nás se jen říká: máme kapitalismus, a tečka. Jako by nastal nějaký fukuyamovský konec dějin. Dále by sice šlo o kapitalismus, avšak jiný, modifikovaný," řekl Ekonomu.

Současný systém založený na předpokladu, že ze všech problémů společnost vytáhne ekonomický růst, totiž vidí na hranici funkčnosti. "Co je dobrého na tříprocentním růstu ekonomiky, když to znamená nárůst zadlužení o pět procent?" ptá se Sedláček. Kritická situace přitom nastává hlavně v zámoří, kde je dobře vidět na pochybné základy současného hospodářského modelu. Podle jeho výpočtů by v USA, pokud by se ekonomika nestimulovala dalším zadlužováním, klesl v roce 2009 HDP o více než dvacet procent.

V podobném duchu mluví egyptolog Miroslav Bárta. Už několik let varuje před nebezpečím civilizačního kolapsu a volá po debatě o příštím směřování Česka. Cesta bez jasné vize podle něho vede jedině do dluhové pasti, ke všeobecné nevzdělanosti a k vládě korupce a nepotismu. Posluchači mu sice přibývají, avšak odezva mezi politiky chybí.

Dluhy a transformace

Liberální ekonomové zase postrádají hlubší zamyšlení, proč se česká společnost podvědomě, ale sveřepě brání reformám, které, pokud jdou za pouhé verbální proklamace, končívají do ztracena, respektive rozpadem vlády.

V této komunitě to ale není všeobecný názor. "Nemyslím, že požadavek úspor, respektive to, že se je nedaří prosadit, souvisí s politickou korektností či nějakou tabuizací. Keynesiánci na levici pochopitelně omezit výdaje nechtějí, protože to jde proti jejich přesvědčení. Ale současná neochota seškrtat výdaje a zavést vyrovnané hospodaření je výrazem politické neschopnosti," soudí ekonom Petr Mach, šéf mimoparlamentní Strany svobodných. Připomíná i prosakování orwellovského newspeaku do ekonomiky. "V oficiálních dokumentech se už lidé, kteří žádají sociální dávky, nazývají klienty," podotýká.

Komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf vytěsnění některých diskusí vidí jako jasný fakt. Podle něho chybí fundovaná kritika ekonomické reformy z 90. let minulého století. "O tom a o chybách, které se tehdy udělaly, se v podstatě nedá mluvit," tvrdí. Bez rozboru politiky Václava Klause i Václava Havla nelze vysvětlit neutěšený stav společnosti. V ní, soudí Ransdorf, se proplétá dědictví zpackané transformace se současnými celosvětovými problémy.

Jiří Rusnok připouští, že v ekonomice existuje řada tabuizovaných témat, jde mu však o konkrétnější věci. V nerozhodnosti nad rozšířením Temelína vidí například absenci širší debaty o energetické politice. "Vše je zpolitizované, nestaráme se o delší perspektivu. Dohadujeme se o zítřejší ceny elektřiny a těžební limity, nikdo se už nezamýšlí, zda bude chytré prohnat uhlí komínem a zda je raději neponechat budoucím generacím. Ty by je dokázaly využít daleko lépe," zdůrazňuje.


Pokračování článku najdete v posledním vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 5. dubna, nebo pod odkazem níže:

banner 2
Související