Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Schodky jsou vždy špatné, hřímají fiskální jestřábi. Nikoli, oponuje analytik strategických investic H. Wood Brock ve své nové knize The American Gridlock (Americká slepá ulička). Správné hodnocení podle Brocka závisí na "složení a kvalitě celkových vládních výdajů".

Vládní schodky vyvolané běžnými výdaji za služby či transfery jsou špatné, protože nevytvářejí žádný příjem a navyšují státní dluh. Naproti tomu schodky vyplývající z kapitálových výdajů jsou - nebo mohou být - dobré. Pokud se s těmito výdaji uvážlivě pracuje, vytvářejí tok příjmů, který obsluhuje a nakonec i umořuje dluh, a co je ještě důležitější, zvyšuje produktivitu, a tím zlepšuje dlouhodobý růstový potenciál dané země.

Nutná synchronizace

Z tohoto rozlišení vyplývá důležité fiskální pravidlo: běžné výdaje vlád by měly být za normálních okolností vyváženy zdaněním. V tomto ohledu je současné úsilí omezit schodky na běžném účtu oprávněné, ovšem pouze v případě, že je plně nahradí programy kapitálových výdajů. Snižování běžných výdajů a zvyšování kapitálových výdajů by se tedy mělo provádět synchronizovaně.

Brock argumentuje tím, že se Spojené státy vzhledem ke stavu své ekonomiky nemohou vrátit k plné zaměstnanosti pouze na základě běžné politiky. Zotavení je příliš chatrné a země potřebuje po dobu 10 let investovat další bilion dolarů ročně do dopravních kapacit a školství. Vláda by měla založit Národní infrastrukturní banku, která by poskytovala finance prostřednictvím přímých půjček, lákáním zdrojů ze soukromého sektoru nebo kombinací obojího.

Opakování ze škol

Rozdíl mezi kapitálovými a běžnými výdaji (a tím i mezi "dobrými" a "špatnými" schodky) je pro jakéhokoli studenta veřejných financí obehraná písnička.Vědomosti však zapomínáme tak alarmujícím tempem, že stojí za to si je zopakovat.

Podle návrhů dohodnutých na neformální schůzce Evropské rady 30. ledna mají všechny členské státy EU upravit svoji ústavu tak, aby zaváděla pravidlo vyrovnaného rozpočtu. Velká Británie a Česko odmítly tento "fiskální kompakt" podepsat. Jeho přijetí je přitom podmínkou získání přístupu k evropským sanačním fondům. Argument, který je na podporu této politiky běžně slyšet, tvrdí, že přesně totéž požadují i "strážci dluhopisů". A finance některých evropských vlád (a v nedávné minulosti také vlád latinskoamerických) byly či jsou tak zašmodrchané, že je tato reakce pochopitelná.

To ovšem neplatí pro USA ani Velkou Británii, které svorně vykazují vysoké fiskální deficity. A většina zemí navíc udržovala přiměřeně přísnou fiskální disciplínu, než krize z roku 2008 podkopala jejich banky, srazila jejich daňové výnosy a vyhnala vzhůru jejich suverénní dluh.

Evropští potřeštěnci

Zároveň bychom neměli připisovat současné nadšení pro fiskální škrty pouze těmto nepředvídatelným skutečnostem. V jeho srdci totiž leží přesvědčení, že veškeré vládní výdaje nad rámec nezbytného minima jsou plýtvavé. I Evropa má své potřeštěnce na způsob americké Tea Party, jimž se hnusí sociální stát a přejí si ho zrušit nebo radikálně osekat a kteří jsou přesvědčeni, že státem posvěcené kapitálové výdaje jsou "práce pro práci" - jen hromada silnic, mostů a nikam nevedoucích železničních tratí.

Ti, kteří tomu věří, se nenechají zviklat ani korupcí a plýtváním, jež charakterizují rovněž velkou část výdajů v soukromém sektoru. A dávají přednost absolutnímu plýtvání, totiž ponechání milionů lidí, aby jen nečinně seděli (Brock odhaduje, že 16 procent americké pracovní síly je nezaměstnaných, podzaměstnaných nebo odrazených od hledání práce), před možná částečným plýtváním v podobě programů, které tyto lidi navracejí do práce, rozvíjejí jejich schopnosti a vytvářejí hodnoty.

Nové výzvy

V budoucnu budou muset jít fiskální a měnová politika ruku v ruce: ani jedna z nich nedokáže sama o sobě stabilizovat vnitřně nestabilní tržní ekonomiky. Měnová politika bude muset dělat mnohem více, než dělala před rokem 2008, aby omezila "iracionální nestřídmost" finančních trhů.

A také potřebujeme nový systém fiskálního účetnictví, jenž bude rozlišovat mezi vládními výdaji financovanými z daní a veřejnými, které se zaplatí samy. A také si musíme uvědomit, že role státu přesahuje udržování vnější bezpečnosti a domácího práva a pořádku.

© Project Syndicate 2012
www.project-syndicate.org

Robert Skidelsky
profesor politické ekonomie na Univerzitě ve Warwicku

I Evropa má své potřeštěnce na způsob americké Tea Party, jimž se hnusí sociální stát.

V budoucnu budou muset jít fiskální a měnová politika ruku v ruce.I Evropa má své potřeštěnce na způsob americké Tea Party, jimž se hnusí sociální stát.

Související