Ekonom v iPadu

Týdeník Ekonom (včetně tohoto článku) si můžete přečíst i na vašem iPadu.

APLIKACI STAHUJTE ZDE.

Pokud se dožijete 103 let, dost možná byste chtěli být ve stejné fyzické i psychické kondici jako Stamatis Moraitis z řeckého ostrova Ikaria, jeden z respondentů řeckého dokumentárního filmu "Prizmatem řecké krize". Vzhledem ke svému věku, na nějž rozhodně nevypadá, zažil všechny zvraty, jimiž Řecko v posledním století prošlo.

Včetně současné finanční i společenské krize, na niž má jasný názor: "Jsem přesvědčen, že politici nedělají to, co by dělat měli. Místo toho, aby se snažili spolupracovat a hledali řešení, obviňují se navzájem," říká Stamatis v krátkém čase, který je mu v dokumentu vyměřen.

Snímek totiž nabízí dosti široký (a zdá se, že i věrný) odraz toho, v jakém stavu se Řecko nyní nachází. Respektive, v němž se nacházelo v zimě 2010, kdy dokument vznikl; lze ovšem důvodně předpokládat, že Řekům se nálada od té doby příliš nespravila.

Na snímku, který bude už za několik dní k vidění v rámci festivalu Jeden svět, spolupracovalo 14 dokumentaristů, kteří zachytili názory ze všech koutů Řecka - podnikatele, umělce, starce, přistěhovalce z Egypta, řidiče kamionu či historika. Kritických hlasů je film - nijak překvapivě - plný.

Násilí a radikalizace

"Řecká fiskální krize je pouze symptom, příčinou jsou bídné instituce, nedostatek transparentnosti, korupce a veřejný sektor jako rejdiště zájmů politiků, odborů a byznysu," říká například ekonom Yannis Stournaras.

Z dokumentu je patrné i to, jak v Řecku roste radikální levice, že se především mladí lidé radikalizují, sahají k násilí, jež je podle nich legitimním způsobem odporu a bojem proti nespravedlnosti. "Je na čase stvořit nový systém, v jehož centru není zisk, ale v jehož centru jsou lidé. Ano, to je socialistický systém, socialismus," svěřuje filmařům své názory studentka Alexandra.

Výjimeční dobrovolníci

Dokumentem se prolíná i poukaz na přebujelou byrokracii, neochotu lidí platit daně či neschopnost státu je řádně vybírat. "Stát nevěří svým občanům a občané nedůvěřují státu. Když přijdete a řeknete, vydělal jsem stovku, zde je mých 20 procent na dani, stát si řeknete, že lžete, a zdaní vás 120 procenty. Proto ti upřímní prohrávají," říká ředitel řecké pobočky Transparency International Costas Bakouris. "To nejlepší, co můžete pro svoji rodinu udělat, je najít dětem místo ve státní správě. Chováme se jako v komunismu," dodává Bakouris.

Bezvýchodnost je patrná i z hlasu lidu natočeného v jedné z řeckých taveren. "Řecko je země, která se naučila hodně mluvit, ale málo dělat," říká jeden z "obyčejných lidí" oslovených filmaři. "Vše, co odkážu svým dětem, je hlad a bída," doplňuje jiný.

Přesto film končí poměrně pozitivně. I když na jedné straně ukazuje demoralizaci, na straně druhé zachycuje mladé lidi, kteří takový svět nechtějí, dobrovolně uklízejí v ulicích, vylepšují veřejný prostor, dělají něco pro své okolí, společnost. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jaká nálada v řecké společnosti nakonec převládne a vyhraje.

Robert Břešťan

Když v Řecku vyděláte stovku a na daních odvedete 20 procent, stát řekne, že lžete, a zdaní vás 120 procenty.

Jeden svět. Festival dokumentárních filmů o lidských právech. Koná se v Praze od 6. do 15. března. Foto: Jeden svět