George Clooney mluví o politice hodně a rád. Jak už ostatně ukázal v dramatu z období "honu na čarodějnice" Dobrou noc a hodně štěstí.

Jeho nejnovější režisérský počin, který mu vynesl (spolu)nominaci na Oscara za scénář a právě vstoupil do českých kin, jako avizované hlubší zamyšlení nad paradoxy moderní politiky však nepatří mezi jeho nejzdařilejší "politické" proslovy.

Demokratický Reagan

Clooney neměl coby syn novináře a synovec populární zpěvačky daleko k politice, s níž se ve Spojených státech showbyznys protíná jako Vennovy diagramy. Patří k politicky nejaktivnějším hollywoodským hercům. Je poslem míru Spojených národů a členem prominentního think-tanku Council on Foreign Affairs věnujícího se zahraniční politice a mezinárodním vztahům. Stejně často jako se prochází po červeném koberci na filmové premiéře si třese rukou s některým z předních politiků.

Část komentátorů Clooneyho pasuje do role demokratické obdoby Ronalda Reagana. Je snadné pochopit proč. I když se Clooney úvahám o svých případných politických ambicích brání, zároveň k nim sám přispívá nejen občanskými aktivitami, ale i scénáři a volbou látek, s nimiž spojuje své jméno.

Ve Dnech zrady zvolil téma ladící s atmosférou v Americe v roce prezidentských voleb. Věnuje se zákulisí demokratických primárek a manipulacím kampaně, která má vynést guvernéra Morrise (Clooney) do prezidentského křesla. Film je volnou adaptací hry Farragut North od Beau Willimona, který se podílel na kampaních Hillary Clintonové nebo Howarda Deana. Odehrává se během několika dní v průběhu primárek v Ohiu.

 

Ústřední postavou je mladý, idealistický, ambiciózní mediální poradce Stephen Meyers (Ryan Gossling), který věří, že jeho kandidát změní svět. Dokud nezjistí, že jeho kandidát má slabost pro stážistky a neváhá svého loajálního asistenta obětovat bez mrknutí oka.

Politický pop

Jako většinou politici, tak i Clooneyho film nesplní, co na začátku slíbil. Avizovaný vhled do mechanismů moderní politiky a potenciálně inteligentní komentář k náladě v současné Americe se velmi rychle mění ve standardní melodrama s těhotnou stážistkou a podtóny filmu noir. Jeho hlavní linkou není politika, ale vystřízlivění naivního mladíka, jenž pochopil, že musí hrát nefér, pokud chce v cynickém světě politiky uspět.

Den zrady je politický popík. Dostatečně líbivý, aby udržel pozornost, ale povrchní, když dojde na hlubší smysl. Film klame. Politickou hantýrku a mechanické odškrtávání žánrových konstant předkládá jako angažovanost. Zůstává za nim ale otázka, co vlastně nového, podstatného nebo inspirativního říká, ať už o politice, nebo o společnosti. Chybí mu naléhavost, odstup a nekompromisnost, která charakterizovala například Mandžuského kandidáta či Pohled společnosti Paralax. Jakkoliv archaicky dnes mohou oba snímky v postbourneovské kinematografii působit.

Důležitější a zajímavější tak vlastně je, co Clooney říká mimo plátno. Propagaci filmu využil k prezentaci svých názorů na Obamovu administrativu, na situaci v Demokratické straně, polarizaci národa a na náladu mezi voliči. Není ani tak rozčarovaný z volebního procesu samého, ale z nesoudržnosti mezi demokraty, kteří si namísto toho, aby vyzdvihli pozitivní Obamovy kroky, jen stěžují, co všechno neudělal. Den zrady je tak nejlepší vnímat jako Clooneyho osobní příspěvek do předvolební debaty. Výzvu k jednotě, k trpělivosti s Obamou a boji proti deziluzi.

Jako politický thriller i komentář k mechanismům politiky snímek nijak nevybočuje z řady snadno stravitelné zábavy, jež podceňuje svého diváka. Coby pomyslný billboard pro George Clooneyho, angažovaného Američana, svoji funkci plní.

Den zrady
Režie: George Clooney
EEAP, česká premiéra: 9. února 2012

Související