"Za poslední tři roky se mi nepodařilo prosadit do žádné firmy v Česku člověka nad 50 let. Na rozdíl od jiných zemí v západní Evropě, kde tito lidé se svými zkušenostmi přecházejí do představenstev či dozorčích rad," říká Jan Brázda, headhunter a vedoucí partner společnosti Constellation.

"Je pravda, že manažeři nad pětapadesát musí prokázat a přesvědčit firmu, že chtějí pracovat a mají ještě dost zápalu a zdraví," tvrdí také Jan Bubeník, headhunter Bubenik Partners. 

"Většinou se totiž nabírá člověk mezi pětatřiceti a pětačtyřiceti. Když prezentuji někoho přes pětapadesát, tak první reakce firmy je obvykle hodně skeptická a musím jim důrazně říct, nenechte si toho člověka ujít. Musím extra zatlačit, aby dostal šanci," popisuje Bubeník.

Důvodem podle Bubeníka je, že z osmdesáti procent tvoří vrcholový management firem lidé ve věku 35 až 45 let. "To bylo způsobeno tím, že po revoluci západní firmy nechtěly nabírat lidi s takzvanou zátěží z minulého režimu. Říkaly, že nebudou učit staré psy novým trikům a vzaly si raději mladé lidi. A z toho vznikl jakýsi nechtěný ageismus. Tito šéfové si pak k sobě do týmu vybírají raději vrstevníky, se kterými poslouchají podobnou muziku a povídají si třeba o tom, kam vodí svoje děti do školky," dodává.

Lepší šance nabízejí stabilní a větší firmy

"V Německu teď nastal nový boom zaměstnávání lidí v kategorii padesát až šedesát let, protože tam chybí

kvalifikovaní lidé," říká Jana Martinová, headhunterka Agim Group. V Česku je situace odlišná.

"Hledám vhodné kandidáty pro firmy. Součástí toho zadání většinou je, aby nováček zapadl do stávajícího týmu. A české pracovní týmy jsou stále hodně homogenní. Když jsou tam všichni kolem čtyřiceti, tak mezi sebe nechtějí nikoho přes padesát. Jsou ale pozice, kde věk nehraje až takovou roli, třeba u finančních a HR ředitelů. Tam osobní zralost spíše přispívá k tomu, že dokáže být partnerem všem zaměstnancům," vysvětluje Martinová.

"Přesadit starší strom je ale opravdu těžší. Problém je, že když mají lidé hodně zkušeností, je pravděpodobné, že uplatní pouze část toho, co umí. Zaměstnavatel má někdy obavu z toho, že nebude umět takové lidi dostatečně motivovat," říká.

Podle Martinové je šance pro větší diverzitu spíše ve větších podnicích, jako je Česká spořitelna, ČEZ, RWE, Škoda Auto... Jsou to stabilní firmy, které se kontinuálně rozvíjejí. V zahraničí navíc také pomáhají vládní pobídky. Konkrétně v Německu existuje vládní projekt Iniciativa 50 plus, který zvýhodňuje firmy, které zaměstnávají lidi nad padesát. Dokonce i padesátníci, kteří přejdou při hledání nového místa na méně placenou práci, dostávají příplatky od státu.