Ohlédnutí za klíčovým summitem EU: Evropa se rozděluje, na britskou a německou

Prakticky nulové řešení dluhové krize a jako bonus rozbití Evropy do několika "rychlostních pruhů". Summit špiček Evropské unie konaný na konci minulého týdne přinesl - jak je již smutným zvykem - samá zklamání.

Českou republiku navíc postavil před zásadní dilema: má se podílet na společném plánu na záchranu eurozóny, připojit se k budované fiskální unii a jít tedy "berlínskou" cestou? Anebo se zařadit po bok Británie a zůstat v rámci kontinentu solitérem?

Než se Česko rozhodne, musí si odpovědět na dvě otázky. Ta první je, zda má zájem zařadit se do "rychlejšího pruhu" fiskální unie se zeměmi eurozóny, které si chtějí nechat schvalovat státní rozpočty evropskými institucemi, anebo si udržet větší rozpočtovou nezávislost. A druhá, mnohem akutnější, zní - má se podílet na příspěvku do Mezinárodního měnového fondu (MMF) dohodnutém na summitu a půjčit z devizových rezerv České národní banky (ČNB) svůj podíl, který v přepočtu činí zhruba 90 miliard korun?

ČNB: Rozhodování nebude snadné

O tom, zda Česko poskytne půjčku MMF, se musí rozhodnout už do začátku příštího týdne. Názory politiků a zástupců ČNB se však liší. Vzhledem k nezávislosti centrální banky na politických rozhodnutích by měl být zásadní postoj jejího guvernéra Miroslava Singera. A ten se k půjčce nestaví příliš vstřícně. "Poskytnutí části devizových rezerv na půjčku MMF budeme velmi zvažovat, rozhodování nebude snadné," prohlásil v pondělí. Příspěvek Česka, zmiňovaných 90 miliard korun, podle Singera představuje zhruba jednu desetinu devizových rezerv banky.

Proč se ČNB zdráhá, i když jde jen o půjčku? "Tyto peníze by chyběly v platební bilanci pro případ náhlého propadu zahraničního obchodu. Budoucí ekonomický vývoj je velmi nejistý," vysvětluje makroekonomický analytik GE Money Bank Petr Gapko. S propadem zahraničního obchodu je přitom právě kvůli recesi v evropských zemích, které jsou hlavním odbytištěm českých exportérů, nutné počítat nyní více než v minulých letech.

Politický pohled na věc je ovšem poněkud jiný. Ministr financí Miroslav Kalousek upozorňuje, že je třeba půjčku fondu vnímat jako věc zahraničněpolitické strategie Česka. "Negativní postoj si můžeme dovolit jen v případě, že Česko nezůstane osamoceno s Británií. Jinak by byl velký nerozum půjčku odmítnout," tvrdí Kalousek. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se vyslovil pro poskytnutí půjčky kvůli tomu, aby Česko nebylo vnímáno jako "odpadlík" a nebylo při budoucích rozhodováních v EU odsunuto na vedlejší kolej.

Schválení půjčky v dalších osmi zemích mimo eurozónu je velmi pravděpodobné. Dá se tedy předpokládat, že ji nakonec odsouhlasí i česká vláda. Pak ale vyvstává otázka, zda politici mohou změnit případný negativní postoj ČNB. "Neumím si představit, že by ČNB neudělala, co by politici rozhodli. I nezávislost centrální banky musí mít své meze," konstatuje bývalý viceguvernér cedulové banky Luděk Niedermayer.

Čas do března

Na zodpovězení otázky, zda se připojit k plánované fiskální unii, má vláda více času. Premiér Petr Nečas si na summitu vymínil odklad rozhodnutí do doby, kdy bude známa konkrétní podoba smluv, jež fiskální unii zakládají. Definitivní "ano", nebo "ne" tak podle něho Česko vysloví až v březnu.

Jaké by byly důsledky pro Českou republiku, kdyby se zařadila vedle Británie do "pomalejšího pruhu" ve vícerychlostní Evropě? "Pokud by se Česko k dohodě nepřipojilo, znamenalo by to určitou izolaci. Ta by se v krajním případě mohla projevit i tak, že by se omezil přísun peněz z Evropské unie. A to by byla pro zemi, která je čistým příjemcem, nepříjemná situace," tvrdí Petr Gapko. Naopak, v případě přijetí dohody lze očekávat tlak na Česko, aby zavedlo daň z finančních transakcí, které se Nečasova vláda brání. (Právě tato daň také byla důvodem odmítavého postoje Britů.) Postupně by pak Česko mohlo přijít i o možnost určovat výši jiných daní, neboť fiskální unie počítá i s jejich postupnou harmonizací.

Podle bývalého eurokomisaře Pavla Teličky by odmítnutí smlouvy mohlo také omezit český vliv na tvorbu evropských norem a rozhodnutí. Zdůrazňuje však, že na stole zatím neleží žádná konkrétní dohoda. "Proto se dnes nedá jednoznačně odpovědět, co by se stalo, pokud by se Česká republika k dohodě nepřipojila," tvrdí Telička. "Pokud by ten konečný návrh byl rozumný a řešil akutní problémy, tak zůstat stranou čistě z ideologických důvodů nebo kvůli klišé o ztrácení suverenity by bylo špatně," dodává.

Vliv Česka na tvorbu legislativy ovšem mnozí politologové zpochybňují. Malá ekonomika nemá podle nich šanci ovlivňovat názory Německa či Francie. Právě poslední summit EU však podle ekonoma Pavla Kohouta ze společnosti Partners ukázal, že Česko má paradoxně právě díky vlastní měně a "nečlenství" v eurozóně stále ještě určitou volnost rozhodování. "Premiér Nečas hlasoval proti francouzsko-německému návrhu společně s Británií, Švédskem a Maďarskem. Tyto čtyři země pak byly následovány ostatními státy, které nejsou členy eurozóny, protože návrh pro ně zkrátka nebyl výhodný. Naproti tomu Slováci směli již jen držet ústa a krok," vysvětluje Kohout.

Pro Česko je podle něho výhodnější být v "pomalejším pruhu". "Pokud někdo má strach, že zůstaneme mimo 'jádro evropské integrace', je dobré si uvědomit, čeho toto 'jádro' dosáhlo: vytvořilo podmínky pro vznik nejhorší bankovní krize od roku 1931. Tlačit se do 'integračního jádra' je více krátkozraké než vstupovat do KSČ v září 1989," říká Kohout.

INFOGRAFIKA: Vícerychlostní Evropa

Analýzu summitu EU a dalšího dění kolem dluhové krize v Evropě se dočtete v novém vydání týdeníku Ekonom, který vyšel ve čtvrtek 15. listopadu, nebo pod odkazem níže: