Investory proti Česku ze zásady nezastupujeme

Před třemi lety opustila Prahu mezinárodní kancelář Linklaters, loni Gide Loyrette Nouel a spekuluje se o dalších odchodech. "Spousta kanceláří si nedokázala vybudovat dostatečné vztahy s českými podnikateli a musely trh opustit," říká Karel Muzikář, řídící partner Weil.

Ta byla v letošním ročníku ankety Právnická firma roku 2011 vyhodnocena jako nejlepší mezinárodní právnická kancelář v Česku.

Kteří klienti jsou pro vás nejzajímavější? Máte pověst jedné z nejdražších kanceláří...

Určitě nejsme nejlacinější, cena je ale odrazem kvality. Rádi pracujeme pro jakéhokoli klienta, pokud si myslí, že řešení jeho problému má přidanou hodnotu.

Má tedy smysl chodit k vám třeba se sporem o "pouhých" dvacet milionů korun?

Má to smysl i ve sporu o menší částku, pokud je spor zásadní. V minulosti jsme poskytovali služby bankovnímu ústavu ve sporu o stokorunový poplatek. Zdá se to směšné. O stokorunu se soudilo za miliony korun. Klienta jsme ochránili. Pokud by spor ale prohrál, tak by následovaly stovky, tisíce a možná i desetitisíce podobných sporů. To by pro něj znamenalo ztráty stovek milionů.

Většinou platí, že si klient vybírá advokáty. Může to být u kanceláře vašeho významu i obráceně? Odmítáte klienty?

Pokud se dostaneme do střetu zájmů, tak klienta odmítnout musíme. Odmítáme i ty, kteří chtějí v arbitrážích žalovat Česko. To byl třeba případ společnosti Invesmart, která žalovala ČR při pádu Union banky. Práci jsme odmítli. Později jsme dostali možnost zastupovat Česko, a spor o sedm miliard vyhráli.

Není to účelové kvůli vašim nadstandardním vztahům se státem? Je často vaším chlebodárcem...

Účelové je to od těch, kteří to tvrdí. Je to solidní závazek jdoucí nad rámec etických předpisů. Při zastupování v mezinárodních arbitrážích získá kancelář spoustu informací o svém klientovi. I když práci proti němu nemusíme odmítnout, tak nechceme využívat získané zkušenosti a důvěrnosti proti Česku.

A co vaše vztahy s ODS, nemohou v tom hrát nějakou roli?

Každý máme v sobě ideové souznění. Zakázky, o kterých hovoříme, není možné dostat z politického doporučení, ale ve výběrovém řízení. Ta mají v sobě často předpoklad spočívající ve zkušenostech. Během velké privatizace jsme dělali skoro na všech nejvýznamnějších transakcích, a to za jakékoli vlády. Největší privatizace plynárenského průmyslu Transgas za přibližně 4,2 miliardy eur byla třeba za vlády Miloše Zemana. S touto stranou přitom nemám žádné politické kontakty.

Kolik práce máte od státu nebo státem vlastněných firem?

Osciluje to mezi 45 a 55 procenty. Za ideální považuji, když je to zhruba půl napůl.

Existuje něco, čím by se dala potvrdit kvalita služeb a vyvrátit politické zadání?

Dobrým příkladem může být privatizace Českého Telecomu v roce 2005. Koupila ho španělská Telefónica. Přestože jsme působili jako právníci Českého Telecomu, tak při uzavření celé transakce poděkoval nový vlastník své kanceláři za dobrou práci, ale současně oznámil, že kancelář Weil poskytovala ještě o něco lepší služby a bude nadále pracovat s ní. Podobně tomu bylo i u Vítkovických železáren. Obě tyto společnosti jsou našimi klienty dodnes.

Jste kanceláří působící v mezinárodní síti. Jak dalece vás pobočky zaměstnávají?

Větší hodnotu to mělo v začátcích. Ze zahraniční sítě nám dnes plyne deset až patnáct procent práce. Současně bylo ale důležité, že jsme si vybudovali pevné vazby s domácími firmami. Zdravě fungující kancelář se nemůže spoléhat na to, že je součástí sítě, a čekat se založenýma rukama na práci ze zahraničí. Některé kanceláře na to hlavně v době krize doplatily a musely odejít. Některé mají velké problémy.

Kdo podle vás nezvládl tuto změnu?

Myslím, že některé s centrálou v Evropě. Jde ale i o výběr práce. Některé kanceláře intenzivně zastupovaly mezinárodní i domácí banky při poskytování úvěrů českým podnikatelům. Tím se dlouhodobě diskvalifikovaly pro jakoukoli korporátní práci u těchto klientů. Banky vždy přijdou s tvrdými, agresivními a často jednostranně výhodnými podmínkami. Právník potom nemůže čekat, že si ho protistrana najme na korporátní nebo jinou práci.

Co vnímáte jako největší výhodu mezinárodních kanceláří?

Možnost trvat na určitých principech. Během let, kdy je méně práce, vás mezinárodní síť podrží. Dává to svobodu vybrat si, jaké zakázky chcete dělat. V naší kanceláři základní část práce udělá juniorní právník. Po něm to ale kontroluje seniorní právník a ještě partner. Tento koncept kontroly kvality nikdy neopustíme. Jsou klienti, kteří by raději, aby to partner nekontroloval, seniorní právník tomu věnoval méně času a náklady byly nižší. Dokonce nabízejí i to, že by podepsali, že přijímají riziko. My si můžeme dovolit takové klienty odmítnout. Pokud kancelář není součástí velké sítě, tak ji nemá kdo podržet a může mít větší tendenci zamyslet se, jestli práci nepřijmout.

Podle čeho by se měl podnikatel orientovat, když by to neměla být cena?

Je třeba dívat se na to, jaké transakce kancelář dělala a jak dopadly. Právníci pyšnící se nízkými hodinovými sazbami často dbají jen na odvedení práce za co nejkratší dobu a v co nejjuniornější sestavě. Kvalitní právníci se poznají také podle toho, že i když mají vyšší hodinové sazby, dokážou se dlouhodobě udržet na trhu.

To přivede podnikatele i k vaší přímé konkurenci, tedy mezinárodním kancelářím.

To není úplně pravda. Podívejme se třeba na spory. My jsme zastupovali ministerstvo dopravy ve sporu o 2,4 miliardy s rejdaři. I zde jsme proti sobě měli kancelář typu, na které se ptáte. Byli jsme úspěšní. Mám-li velký spor a vidím, že tyto dvě kanceláře stály proti sobě a kancelář Weil opakovaně zvítězila, tak já bych šel s poptávkou za vítězem.

Nemůže to být tím, že jsou rozdány karty a někdo je mohl mít už od začátku horší?

To si musí každá kancelář rozmyslet, když přijímá zastoupení. Roli hraje i doporučení nebo osobní chemie. U sporné agendy je to zejména o tom, zda prohráváte, nebo vyhráváte. A kancelář Weil toho za 19 let prohrála velice málo.

Je nějaká transakce z posledního roku, na kterou jste pyšný?

Pokud musím jmenovat jen jednu, tak je to zakázka na dostavbu Temelína. Jen práce na zadávací dokumentaci trvala téměř dva roky. Je to největší, nejkomplikovanější a ostře sledovaná práce.

V aktuálním vydání týdeníku Ekonom (vyšel ve čtvrtek 24. listopadu) najdete výsledky letošní soutěže Právnická firma roku 2011. Týdeník Ekonom samotné výsledky doplnil o řadu dalších informací: jak velké týmy odborníků v jednotlivých kancelářích pracují, jaké mají hodinové sazby i jaké jsou jejich významné transakce z posledního roku. Jedná se o první podobné zmapování trhu právnických kanceláří v České republice.