České firmy v číslech

17,6 %
Takový je podíl firem v českých rukách na celkovém obratu domácí podnikové sféry.

Doba k prodejům firem je stále příhodná, trvá zájem investorů a existuje i dostatek levných finančních zdrojů pro akvizice.

56
Tolik firem letos v Česku podle veřejně dostupných zdrojů změnilo majitele.

Český podíl na kapitálu v zemi je na stejné úrovni, jako tomu bylo za dob Rakousko-Uherska.

180 tisíc
Tolik lidí zaměstnávají firmy ve vlastnictví českých podnikatelů.

Kdykoli se o firmu Sapeli, která v Polné a v Jihlavě vyrábí dřevěné dveře a zárubně, zajímali zahraniční kupci, neuspěli. "Tato firma není na prodej," řekl její zakladatel a donedávna i ředitel Jindřich Procházka týdeníku Ekonom. Souvisí to s jeho plány. Ve firmě má stále třetinový podíl a je přesvědčen, že k byznysu patří podnikatelské dynastie. Syna nemá, a tak v této záležitosti spoléhá na svoji vnučku, která už ve firmě pracuje v oddělení jakosti. Něco takového ale v Česku vůbec nebývá pravidlem. "Dědicové bývají velký problém, obvykle jsou buď k ničemu, a firmu pohřbí, nebo ji nechtějí vést. Rodinné firmy u nás zatím velkou tradici nemají," podotýká šéf Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček.

Muž ze staré školy

Jindřich Procházka je jedním z úspěšných podnikatelů, které týdeník Ekonom představuje v magazínu Příběhy úspěchu z edice Fenomén. Současně se jich ptá, jaká rozhodnutí před těmito průkopníky českého kapitalismu stojí. Není čas k předání firmy dědicům nebo k pokusu proniknout konečně do zahraničí? Někdo naopak může dojít k závěru, že podnikání v oboru není vše a začne uvažovat o prodeji pracně vybudované firmy. A pak o nových investicích či odpočinku.

Ne každý je se svojí firmou tak spojen jako Jindřich Procházka. "O restituci jsem požádal v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že by provoz, který tehdy patřil pod Jihlavské dřevařské závody, zavřeli. Se dřevem jsem pracoval celý život, narodil jsem se tu a nechtěl jsem, aby to s podnikem, který jsme kdysi zakládali, špatně dopadlo," vysvětluje Procházka motivaci předat štafetový kolík dál.

Pětaosmdesátiletý podnikatel se také považuje za vlastence a rád opakuje heslo "nebát se a nekrást", které často připomínal prezident Tomáš G. Masaryk. Není ale vlastenectví ve světě byznysu přežitkem? "Určitou roli hraje. Pozitivní roli má na Slovensku, které právě jde nahoru, v minulosti do určité míry napomohlo vzestupu japonské či francouzské ekonomiky," míní profesor Lubomír Mlčoch z Institutu ekonomických studií při Karlově Univerzitě.

Nesnadná renesance

České podnikání ožilo v roce 1990 a ohromnou nevýhodou byla pauza v podobě znárodněné ekonomiky. Čeho za dvě desetiletí naplněná iluzemi, ohromným úsilím, řadou krachů, ale i nepřehlédnutelnými úspěchy podnikatelé dosáhli?

"Určitě nehrajeme žádné druhé či třetí housle. Podařilo se vybudovat desítky špičkových firem a pracovišť evropského formátu," zhodnotil obnovu domácího podnikatelského stavu Karel Havlíček, který je nejen šéfem zmíněné asociace, ale i generálním ředitelem průmyslového koncernu Sindat.

Podle jeho názoru se kolegové prosadili do absolutní světové špičky v nanotechnologiích a vedou si výborně ve strojírenském a automobilovém průmyslu. "Máme firmu Linet, která je jedním z nejvýznamnějších světových výrobců nemocničních lůžek. Andrej Babiš zase vybudoval největší středoevropský holding malých a středních firem v oblasti zemědělství, potravinářství a chemie," dodává.

Prodat a investovat

Prodej dobře zavedené firmy se stal východiskem pro Marka Paříka. V Česku šlo o největšího pekaře, před několika týdny ale "předal" hlavní část byznysu, společnost United Bakeries, právě Andreji Babišovi. V kuloárech se říká, že za pekárny, kde se peče každý čtvrtý rohlík či chléb, obdržel šest miliard korun.

"Doba k prodejům firem je stále příhodná, trvá zájem investorů a existuje i dostatek levných finančních zdrojů pro akvizice. I když v souvislosti s recesí jsou kupující opatrnější," říká Martin Scholz z poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers. Zájem je o firmy nabízející atraktivní výrobky a služby.

Nákupy a prodeje spojené s generační obměnou už běží několik let. "Teď můžeme mluvit o druhé vlně. Mezi investory převažují zahraniční vlastníci, přibývá ale i českých zájemců, kteří disponují desítkami až stovkami milionů korun. Nejde ani tak o ty, kteří zbohatli za privatizace, jako o podnikatele, kteří firmu vybudovanou na zelené louce prodali a chtějí peníze reinvestovat," dodává Scholz.

Ani Pařík s podnikáním nekončí a ujišťuje, že ho vždy bavilo zakládat nové firmy. "Prodej United Bakeries odpovídá mému stylu. Nesoustřeďuji se na nějaký obor, ale hledám příležitosti. Delvitu jsme prodali v pravé chvíli, stejně jako už před časem mlýny v Česku. Pak jsem koupil mlýny na Slovensku. Nejsem zkrátka ani tak pekař, ale podnikatel," líčí Pařík svoji strategii.

Peníze pro něj však nejsou vším. V Česku Marko Pařík, milovník dobrého jídla a vína s bonvivánskou pověstí, tráví většinou pět dnů v týdnu, pak cestuje po zahraničí. Hledá tam staré knihy či obrazy, jak v antikvariátech, tak na aukcích.

Vzhůru do světa

Nejvíce je v Česku podnikatelů, kteří usuzují, že i po 20 letech práce stojí na samém počátku a sní o expanzi do zahraničí. "To je jistě rozumné, protože Česká republika je malý trh. Ne každá firma se však touto cestou může vydat. Podnikání v dalších zemích je totiž velmi riskantní a musí na to být zajištěný vlastní kapitál," soudí náměstek ministra průmyslu a obchodu Bedřich Danda a šéf Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR.

Přesto je takových odvážlivců poměrně dost. Kupříkladu Vladimír Kovář, zakladatel softwarové firmy Unicorn Group, se netají svými plány proniknout dále. "Věřím, že se můžeme stát světovou firmou," řekl týdeníku Ekonom devětačtyřicetiletý podnikatel. Jeho firma vykazuje obrat 1,3 miliardy korun. Pobočky má v Chorvatsku, na Slovensku a v Británii. Před čtyřmi lety také začala výuka na vysoké škole informačních technologií Unicorn College, jedné ze tří součástí Kovářovy společnosti.

Nejen informační technologie hýbou světem. Příkladem důvěry ve vlastní síly je Cyril Svozil a jeho firma Fénix z Jeseníku. Ta vyrábí elektrické topení, konkrétně sálavé panely, akumulační kamna, podlahové vytápění či topné kabely. Začínala doslova v garáži, dnes ve svém oboru patří k nejúspěšnějším evropským podnikům a má dceřiné společnosti nejen na Slovensku, ale i v dalších státech Evropské unie.

Podle Svozila je výhodou, když se firma v Británii prezentuje jako britská, ve Španělsku jako španělská a ve Francii jako francouzská. "Lépe se tak oslovují tamní elektrikáři a instalatéři. Ti moc nerozlišují, zda je zboží z Číny nebo z Česka, na domácí původ ale slyší," uvádí.

Zlatá devadesátá?

České firmy za sebou mají krátkou a docela bouřlivou historii. "Zlaté období prožily jednoznačně v letech 1990 až 1996. Pak začaly upadat, klesaly tržby a nastupovala zahraniční konkurence. To s končící privatizační érou přineslo problémy, troufnu si tvrdit, že i zhoršení podnikatelského prostředí," tvrdí Danda.

Názory se různí. Například šéf a majitel společnosti Brano Group Pavel Juříček nemá v lásce kuponovou privatizaci. "Její vinou nastalo nešťastné období, kdy podniky ovládaly privatizační fondy, za nimiž stály banky. Mnohé firmy kvůli tomu zkrachovaly," tvrdí.

Pravdou je, že tu v uplynulých 20 letech nevyrostli noví Baťové ani takové obří firmy v českých rukou, jako byly meziválečné Škodovy závody, dvojka mezi evropskými zbrojovkami. Největší chloubou polistopadového kapitalismu je přes veškeré výhrady polostátní elektrárenská společnost ČEZ a vedle ní německá Škoda Auto.

banner 2

 

 

Více se dočtete ve speciálním magazínu Příběhy úspěchu

Zbyněk Frolík, Karel Janeček, Vladimír Kovář, Marko Pařík, Eva Štěpánková a další. Jaké mají manažerské desatero? Čtěte ve speciálu, který právě vychází v edici Fenomén týdeníku Ekonom.

Publikaci předplatitelé obdrželi zdarma k tomuto Ekonomu, ostatní si ji mohou od minulého týdne koupit v prodejnách tisku.

Související