Ve vězení bylo od první minuty jasné, že si nemohu zachovat lidskou důstojnost, říká v rozhovoru čínský básník a disident Lia I-wu, který v současné době pobývá v Německu. Hovoří o tom, jak z něj vězení udělalo jiného člověka.

Na konci 80. let jste byl jako mladý intelektuál velmi známý svými lyrickými básněmi a do roku 1989, do smutných událostí na náměstí Nebeského klidu, jste nenapsal žádné politické básně. Když jste byl na náměstí Nebeského klidu a viděl jste, co se tam stalo, napsal jste báseň Krveprolití. Za tuto osmiřádkovou báseň jste pak musel prožít čtyři roky ve vězení?

Pozadí bylo jiné. Jak jsem řekl, byl jsem tehdy známý básník, nikoli ale však politicky angažovaný. Byl jsem přítomen u počátku tohoto studentského hnutí a při jednom čtení mě pozvali, abych se zúčastnil studentského shromáždění. Tehdy jsem v zásadě odmítal účastnit se masových hnutí. Považuji se za anarchistu, nechci mít nic společného s masami, proto jsem se stáhl a jel zpátky do svého rodného města.

Dostával jsem pak mnoho dopisů, abych podepsal protesty atd. Tehdy jsem je vůbec nechtěl číst. Nechtěl jsem mít s těmito masovými hnutími nic do činění. Byl jsem tedy doma a 1. června 1989 ke mně přišel na návštěvu přítel, který žil v Kanadě, a diskutovali jsme o aktuální situaci. Byl jsem vlastně proti celé té politické záležitosti. Pak 4. června večer jsme dostali zprávu o tom, co se na náměstí Nebeského klidu stalo, a já byl tak šokován a nahněván, že jsem napsal tuto báseň.

Krveprolití není osmiřádková báseň, je opravdu velmi dlouhá, s mnoha opakováními. Při autorských čteních, když jsem ji četl, jsem potřeboval asi 20 minut. To je vlastně můj styl. Mám rád tyto dlouhé básně s opakováním, které skutečně dokážou vzbudit emoce. Potom jsem své čtení nahrál na kazetu a nahrávka se rozšířila po Číně. Byl to jediný protestní hlas, který se v oblasti literatury v Číně rozšířil.

Když policie odhalila kazetu s vašimi nahrávkami, padl rozsudek?

Oni mě naprosto zblízka sledovali, já o tom ale neměl ani zdání! Jak jsem již řekl, až do napsání této básně jsem nebyl politický autor, o žádném sledování jsem vůbec nevěděl. Ani jsem nevěděl, že můj přítel z Kanady tuto kazetu propašoval ven, pak celé toto moje čtení vysílal Hlas Ameriky a BBC.

To byl pravděpodobně důvod, proč policie zasáhla. Kromě toho jsme na začátku roku 1990 natočili o událostech na náměstí Tchien-an-men ještě film. Celkem nás bylo 20 přátel, kteří na tomto dokumentárním filmu dělali. Potom, najednou, nás v březnu všechny zatkli.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se