Znechucení některých diváků, ale i recenzentů nad vítězným filmem z Cannes bylo opravdu veliké: něco takového si dovoluje natočit? Nesrozumitelná série obrazů, tlumeného mluvení, rádoby filozofování o životě a jakéhosi pseudonáboženského vytržení, jehovistická Strážná věž smíchaná s přírodopisným filmem.

Filmy-pocity a filmy-pohyby

Je to velká odvaha natočit něco tak mimoběžného, pochvalovali si naopak někteří kritici. V záplavě více či méně komerčně prefabrikovaných filmů je Malickovo dílo opravdu výjimečné. Jenže proč vlastně? Proč takový cirkus kolem filmu, jehož jedinou zvláštností je to, že je skutečně filmem. Šok z toho, že z plátna může mluvit naprosto autonomní jazyk, byl pro některé diváky tak veliký, že museli zkrátka odejít, protože to, na co se v kině obvykle dívají, mluví úplně jinou řečí. Jsou to díla vstřícná, přímočará, která po divákovi nežádají, aby se odevzdal řeči-obrazu, jako to dělá Malick. Nechtějí po něm nic než dvě hodiny času a totálního, bezstarostného uvolnění.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se