Eurozóna chystá další plán na záchranu Řecka a stále zřetelněji se rýsuje, že půjde o řízený státní bankrot. Řecké dluhopisy by podle zprávy deníku Financial Times Deutschland (FTD) odkoupili sami Řekové za peníze, které by poskytla eurozóna.

Na zpětný odkup řeckých dluhopisů by měla eurozóna poskytnout až 70 miliard eur (téměř 1,7 bilionu korun) prostřednictvím záchranného fondu (EFSF).

Tímto krokem by dluh země klesl ze současných zhruba 150 procent HDP na asi 120 procent HDP.

 

 

Český rozhlas cituje slova vysoce postaveného českého státního úředníka s tím, že Praha proti takovému řešení nic nenamítá. Řízený státní bankrot je i podle Prahy dlouhodobě nevyhnutelný.

Více peněz, více peněz

Plán na odkup dluhopisů však zvyšuje nároky na celkovou výši nového záchranného programu pro Řecko. Podle některých odborníků by to mohlo výrazně zmírnit tlak trhů na Řecko.

Pokud by státy návrh odsouhlasily, je zřejmé, že budou muset bankrotující zemi pomoci více než 115 miliardami eur (zhruba 2,8 bilionu korun), o nichž se dosud hovořilo.

"Na stole bude muset být více peněz," cituje FTD nejmenovaný zdroj.

Řecké dluhopisy by EFSF měl nakupovat s 50procentní slevou z nominální hodnoty dluhopisu.

Řecko v současnosti tlačí Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond, aby se na nové pomoci dohodly co nejrychleji, pokud možno do září.

Evropská sedmadvacítka a MMF totiž budou muset zároveň rozhodnout o uvolnění další části loni slíbené pomoci. Peníze tentokrát Řekové musí dostat podle deníku Kathimerini do 14. září, jinak jim dojde hotovost.

Krize se i přes záchranné balíky zhoršuje

Osm let poté, co euro v roce 2002 v několika zemích EU nahradilo národní měny, dostala se eurozóna do krize, kterou zatím nepomáhají vyřešit ani záchranné balíky, o něž dosud požádaly Řecko, Irsko a Portugalsko.

Krize se navíc zhoršuje a začíná ohrožovat i velké ekonomiky jako Itálie či Španělsko.

Pomoc Řecku se stala první sanací země eurozóny ostatními členy, ač unijní smlouvy podobnou pomoc zakazují. Eurozóna však využila článku unijních smluv, který dovoluje rozhodovat v případě katastrofy de facto bez ohledu na unijní legislativu.