Přístup k dosud nevyužívaným bohatstvím Barentsova moře otvírá norsko-ruská dohoda o vymezení sporných vod, která po desetiletích sporů ve čtvrtek vstoupila v platnost.

Podle ruských odhadů se v oblasti skrývá 6,8 až 7,6 miliardy tun paliv, konzervativnější americký odhad počítá s 1,7 miliardy tun. Celkové zásoby v celé Arktidě prý přesahují zdroje Nigérie, Kazachstánu a Mexika dohromady, a zápolení o ně pokračuje.

Dohodu podepsali loni v září ruský prezident Dmitrij Medveděv a norský premiér Jens Stoltenberg po letech vyjednávání, než se podařilo dospět ke kompromisu o vymezení sporné oblasti o rozloze 175 tisíc kilometrů čtverečních, tedy asi jako poloviny Německa.

Smírné řešení vleklého sporu s Norskem však zastiňuje soupeření s dalšími konkurenty. Zájem o severský region totiž roste spolu s globálním oteplováním, kdy tají mořské ledovce, které jsou překážkou pro těžbu ropy a plynu a pro lodní dopravu.

"Boj o hranice a zóny vlivu v Arktidě se vyhrocuje," napsal ve čtvrtek hospodářský list Vedomosti. Připomněl přitom výroky velitele ruského námořnictva Vladimira Vysockého vyjadřující znepokojení nad rostoucí aktivitou NATO a východoasijských mocností v severských končinách, kde hodlá posílit ruské síly dvěma brigádami. Jeho kanadský protějšek na druhé straně zamýšlí uspořádat v srpnu v Arktidě dosud největší vojenské cvičení.

Dohoda má i protivníky

I rusko-norská dohoda má své protivníky. Při březnové ratifikaci hlasovalo proti 57 ruských poslanců z obavy o poškození ruských zájmů. Konkrétně norský ropný koncern Statoil by mohl dát přednost těžbě ve vlastních vodách před menšinovým podílem na obřím nalezišti Štokman (3,9 bilionu metrů krychlových plynu) v ruské části Barentsova moře.

V ruské části tohoto moře se plány gigantu Gazprom na spuštění těžby spolu se Statoilem a francouzskou firmou Total stále odkládají kvůli nejisté poptávce a technickým potížím. Předpokládá se přitom, že zásoby ropy a plynu v norské části Barentsova moře mohou být až dvojnásobné oproti dosavadním norským zdrojům v Severním moři.

Expert Leonid Surgačev v listu The Moscow Times odhadl, že zatímco v ruském sektoru potrvá spuštění komerční těžby 12 až 15 let, Norové by to mohli stihnout za čtyři až sedm let.

Arktida je dostupnější díky oteplování

Přírodní bohatství v Arktidě, kde se může skrývat čtvrtina dosud neobjevených světových zásob ropy a plynu, se stává dostupnější díky globálnímu oteplování. Od konce 70. let minulého století se oblast "věčného ledu" zmenšila skoro na polovinu, ze 7,9 na 4,2 milionu kilometrů čtverečních a průměrná teplota stoupla o dva stupně.

Podle některých expertů se Severní ledový oceán může zbavit ledové pokrývky už v roce 2019, jiní odkládají tento okamžik o dekádu později.

Pro Rusko může mít dosud nehostinný sever větší význam než pro jiné: země je sice největším producentem ropy na světě, ale dosavadní zásoby (74,2 miliardy barelů) výrazně zaostávají za druhým těžařem v žebříčku Saúdskou Arábií (264,6 miliardy barelů). Ruské ministerstvo přírodních zdrojů však odhaduje, že jen v ruském sektoru Arktidy se může nalézat 120 miliard barelů ropy a skoro 85 bilionů metrů krychlových plynu.

Přijde druhý pokus o změnu hranic?

Rusko podle vicepremiéra Sergeje Ivanova hodlá v příštím roce podniknout v OSN druhý pokus o změnu hranic v Arktidě na základě tvrzení, že Lomonosovův hřbet, táhnoucí se pod hladinou Severního ledového oceánu k severnímu pólu, je pokračováním ruského kontinentálního šelfu, a tudíž na jeho zdroje nemůže vznášet nárok Kanada ani Dánsko.

Moskva také hodlá příští rok vyčlenit peníze na stavbu tří nových jaderných a tří dieselových ledoborců, aby v budoucnu obsluhovaly Severní mořskou trasu, o tisíce mil kratší než dosavadní cesta z Dálného východu do západní Evropy přes Suezský kanál.