Hala staré elektrárny z venku nenapovídá, že dovnitř byl vestavěn moderní loftový byt

Je to zvláštní industriální stavba. Nevelká, útulná, se sedlovou střechou a přesnými proporcemi. "Na tomhle baráku není vidět na první pohled nového vůbec nic, protože to, co je podstatné, je schováno vevnitř. Pro mě je to osvobozující pocit," říká architekt Svatopluk Sládeček.

Tvoří ústřední bod osady Perná ležící severozápadně od Brna u Blanska, v místech, kde Drahanská vrchovina začíná přecházet do rozlehlé Vysočiny, jejíhož konce i začátku, nejste-li poučený geograf, se jenom těžko doberete.

Dům z červených cihel, s bílými rámy kolem oken připomíná dobu, kdy se každé stavbě věnovala přirozená péče. Vypadá, jako by na místě pod hrází perenského rybníka stával odjakživa. Panuje tu pohoda příznačná pro místa, která nejsou určena k předvádění, ale ke klidnému životu v blízkosti přírody.

Komorní loft

Ve své podstatě jde o obytný dům spojený s průmyslovou halou, kde se dříve pomocí Dieselova naftového agregátu vyráběla elektřina pro město Kunštát. Jenže to nebyl zrovna nejšťastnější podnikatelský záměr, zanedlouho došlo k rozsáhlé elektrifikaci celé oblasti a této malé elektrárny nebylo více třeba. Novou šanci dostala elektrárenská hala poté, co se v ní rozhodl usadit brněnský básník a nakladatel - a nebyla to náhoda, v obytném křídle bydlí jeho rodiče a také rodina strýce.

Elektrárenská hala, z níž byl nepotřebný naftový agregát dávno odstraněn, má obdélníkový půdorys a podle projektu byla do její přesné poloviny vložena dvoupodlažní bytová jednotka s podkrovní pracovnou. Druhá polovina byla ponechána bez větších úprav, používá se jako skladiště se samostatným vjezdem.

Ačkoliv hovoříme o bytu, tak bychom mohli - vzhledem k industriálnímu charakteru původní stavby - po formální stránce mluvit o několikaúrovňovém loftu. V tomto případě se ale takové označení zdá jaksi příliš městské. Měřítko je komorní a samotná vestavba působí intimně, velmi přívětivě, nenese stopy manýry předstírané luxusní syrovosti, jíž se lofty v 21. století snaží docílit.

V přízemí se nacházejí ložnice a dětské pokoje, které jsou doplněny koupelnou. Z velkých oken, na nichž byla ponechána mříž (kupodivu nepůsobí nepatřičně, dodává pocit bezpečí), je výhled na plantáž rybízových keřů. Ve druhém podlaží je pak situován hlavní obytný prostor s kuchyňským koutem, kde se rodina schází k posezení či jídlu.

Z rozlehlého "obýváku", jenž je otevřen až pod krov, je přímý vstup na terasu obrácenou k východu, z níž se sestupuje na zahradu s ovocnými stromy. Výška této místnosti byla využita k vytvoření pracovny, k níž vede schodiště; průnik vydatného jižního světla umožňuje nový střešní světlík. Pracovna byla pojata jako svého druhu velín, z nějž má iniciátor tohoto architektonického díla dokonalý přehled o tom, co se děje dole, když medituje nebo pracuje; jak známo, tvůrčím lidem se obojí často překrývá.

Tři principy

Bylo to před osmi lety, kdy architekt začínal prosazovat poetiku "figurkativní architektury", kterou odvozoval z různých opomíjených staveb, jako jsou továrny, sklady, přístřešky v různých průmyslových areálech. Jejich různě narostlé a vrstvící se tvary mu přišly blízké a inspirovaly ho k tvorbě velmi zajímavých domů.

Své záměry představil na výstavách v Praze a ve Vídni či Bělehradu, které se setkaly s příznivým ohlasem. Dokázal do nich totiž vtělit příběh, určitou symboliku, jež stavby přibližovaly lidem. Navíc v tom byl kus nadhledu, ironie a hravosti, kterou se současná česká architektura příliš nevyznačuje.

Nyní se Svatopluk Sládeček posunul jiným směrem a snaží se uplatňovat tři principy "neviditelné architektury": "Nestavět v nezastavěném území; nebourat, co lze opravit; nestavět dvě konstrukce, kde stačí jedna."

Schéma přibližuje princip "neviditelné architektury". Na prvním obrázku je původní stavba, na druhém forma "vloženého domu" a na třetím je vidět způsob jeho začlenění do celkového objemu.

Je to způsob, jak se chovat korektně k životnímu prostředí a současně nacházet stavební možnosti tam, kde na první pohled nejsou. Že nejde jen o hezky znějící fráze, už architekt ukázal během rekonstrukce Obecního úřadu v Lukovečku - a v Perné tyto zásady dále rozvíjí. Jeho koncept se tu hmoty domu prakticky nedotkl (s výjimkou nového venkovního schodiště vedoucího na terasu a vstupních dveří, které jsou umístěny na severní straně).

Dvaačtyřicetiletý architekt, který má ve svém portfoliu více než pět desítek realizovaných staveb, přiznává, že se pro takové "neviditelné" stavění rozhodl poté, co začal pociťovat ve své tvorbě jakousi únavu.

"V poslední době jsem si nebyl jistý, jestli záměrně nevytvářím rafinovanou architektu s nějakým postranním úmyslem...," říká Svatopluk Sládeček. "Přistihl jsem se, že postupně skládám a doplňuji nějakou kolekci domů, které spolu navzájem souvisejí, a přišlo mi, že to není v pořádku, že to až zavání jakýmsi hochštaplerstvím. V Perné jsem se ale snad něčeho takového vyvaroval."

Jako na divadle

Když dostane otázku, v jakém okamžiku své kariéry zažil největší pocit uspokojení, tak si svá slova chvíli rozmýšlí, protože prý právě prochází "zpytovacím obdobím". "Silný zážitek jsem měl z obchodního domu Zlaté jablko ve Zlíně, to byl můj zatím největší barák, měl jsem z toho až fyzicky opojný pocit," vzpomíná s úsměvem na budovu, která byla dokončena v roce 2008.

"Když jsem ráno na stavbě viděl tři sta dělníků, mezi nimiž jsem se motal a byl jsem toho všeho součástí, hodně jsem to prožíval. Manželka, která je scénografka, mi pak vysvětlila, že jsem prožíval kolektivní euforii, jakou zažívají lidé v divadle."

Svatopluk Sládeček, absolvent ateliéru architektury na VŠUP, patří k architektům, kteří svou tvorbu neberou mechanicky, ale snaží se ji analyzovat. Potvrzuje to nejenom koncepčním přístupem, pomocí nějž řeší své domy, ale i tím, jaké sebereflexe je schopen. V tom je rozhodně autentický a inspirativní. Ostatně jeho studio, jež založil už jako šestadvacetiletý, se jmenuje New Work - nová práce.

Schéma přibližuje princip "neviditelné architektury". Na prvním obrázku je původní stavba, na druhém forma "vloženého domu" a na třetím je vidět způsob jeho začlenění do celkového objemu.