Filmové Česko: Festivalový ráj to na pohled

Když se řekne český filmový festival, vybaví se většině Čechů zřejmě to samé. Červený koberec před karlovarským hotelem Thermal. Herecká legenda Jiří Bartoška předávající na pódiu křišťálový globus. Anebo uvolnění tuzemští politici, lobbisté a byznysmeni, kterak za hvězdných nocí na začátku letních prázdnin dovádějí v barech podél říčky Teplé.

Důvod je jasný. Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, jediná přehlídka světové kategorie »A« u nás (kam patří spolu s festivaly například v Cannes, Berlíně, Benátkách nebo Tokiu), je již léta všeobecně považován za vrchol české filmařské sezony.

Jeho průběh i kulisy sleduje celá země. A nejinak tomu jistě bude i v pátek 1. července, kdy odstartuje jeho 46. ročník.

Jenže svět českých filmových festivalů zdaleka není jen idyla bohatě zajištěného karlovarského dostavení celebrit. Spíše jde o nepřehlednou džungli, v níž se velmi tvrdě bojuje o dotace, sponzory, místo na trhu. A taky o diváky.

Každý druhý den svátek

Zatím v této řeži evidentně vyhrává každý, kdo má odvahu, ambice a konexe. Jinak si totiž nelze vysvětlit, že ministerstvo kultury u nás registruje - nebo spíše jen odhaduje - neuvěřitelných zhruba 160 filmových festivalů a přehlídek. Jejich množství dokonce v minulých letech navzdory krizi ještě vzrostlo.

Z toho plných 50 festivalů je profesionálních a jim pak ministerstvo a Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie ročně rozdělí 100 až 150 milionů korun. I proto se dnes nějaký ten filmový festiválek nebo nesoutěžní přehlídka koná skoro v každém okresním městě. Řada z nich je přitom programově skoro totožných.

Příznivci dokumentárních filmů tak mají svoji Olomouc i Jihlavu, studentské filmy se promítají v Písku, v Praze i ve Zlíně. Filmy pro děti lze zase zhlédnout v Horšovském Týně nebo v Ostrově. Některé festivaly dokonce nesou rysy pouhých trucpodniků založených ambiciózními jedinci po roztržce ve vedení původního festivalu.

»Přesný počet filmových festivalů v Česku vám ale nikdo neřekne,« vysvětluje týdeníku Ekonom místopředsedkyně Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie Tereza Czesany Dvořáková. Festivaly totiž nemají povinnost se nikde oficiálně registrovat a zdaleka ne všechny žádají o podporu ministerstvo kultury nebo Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Dodejme, že sám fond letos rozdělí filmovým festivalům částku 21,6 milionu korun, přičemž loni to bylo 25 milionů.

Jak je možné, že se u nás oněch 160 filmových festivalů a přehlídek uživí? Drží je nad vodou více soukromí sponzoři, nebo veřejné finance?

Zdrojů je zatím dost

Většina pořadatelů připouští, že čím více je v Česku festivalů, tím méně peněz dokážou sehnat na své fungování, což musí mít zákonitě vliv na nižší úroveň.

To jediné, co by s tím mohli sami udělat, totiž odejít dobrovolně ze scény, nikdo pochopitelně neučiní.

A zatím ani nemusí. Ačkoli nikdo neví přesně proč, peníze na naprostou většinu akcí se dosud krize nekrize vždycky našly. Bez rozdílu, jestli šlo o divácky nejpopulárnější trojici českých festivalů - Vary, Febiofest, dětský Zlín - nebo o ryze odborné přehlídky jako Ekofilm, Techfilm či Academia film Olomouc.

Třeba někdejší šéf Letní filmové školy v Uherském Hradišti Jiří Králík rozjel předloni v Písku zbrusu nový Festival nad řekou, který loni nedostal od ministerstva kultury a Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie ani korunu. Pomohly mu však Jihočeský kraj a Jaderná elektrárna Temelín.

Podporu z Temelína si našel i nový festival animovaných filmů Anifilm, který loni vznikl v Třeboni místo Anifestu, když se tento obdobný festival odstěhoval do Teplic.

»Nebyli jsme nuceni v posledních letech poskytované částky nijak redukovat,« pochvaluje si Marek Sviták z JE Temelín. »A stejný objem peněz budeme na jihočeskou kulturu, sport a volný čas poskytovat do roku 2018. Vyplývá to z rámcové smlouvy o spolupráci uzavřené v roce 2009 s Jihočeským krajem,« vysvětluje.

Na festivalovém trhu se ale prosadil i předloni vzniklý mezinárodní festival Oko Kamera v Ostravě. Ten podpořila tamní radnice kvůli kandidatuře Ostravy na Hlavní evropské město kultury pro rok 2015.

Kandidatura neuspěla a ani radnice už festival napříště podporovat nechce.

»Letošní žádost o dotaci neuspěla. Rada města navrhuje požadovaný milion korun neposkytnout,« uvádí Andrea Vojkovská z ostravského magistrátu.

Jenže Oko na suchu nezůstane - podrží ho společnost Vítkovice, která má s filmaři pětiletou smlouvu na zajištění kulturního programu pro památkový areál vítkovických železáren.

Stát jako záchranný kruh

Navzdory výše uvedenému se však v minulých letech stalo přece jen běžným jevem, že soukromé firmy odříkají pořadatelům filmových festivalů pomoc. Zejména kvůli krizi.

Třeba Letní filmová škola v Uherském Hradišti se musela rozloučit s pomocí ČSOB nebo festival lidskoprávních filmů Jeden svět s Metrostavem a Prazdrojem. Pak se ale vždy našly zdroje jiné - soukromé a především veřejné.

»Zejména festivaly v regionech jsou závislé na veřejných zdrojích, počínaje dotacemi od ministerstva kultury a Státního fondu podpory a rozvoje české kinematografie až po různé krajské a obecní fondy,« upozorňuje pro týdeník Ekonom výkonný ředitel festivalu Jeden svět Marek Vozka.

Podle něho byly tyto zdroje dosud vzhledem k jejich dlouhodobému plánování odolné vůči krizi, a tudíž k festivalům vstřícné až štědré.

V letech 2008 a 2009 byl navíc rozpočet Státního fondu posílen z výnosů reklamy v České televizi, takže fond mohl uspokojit požadavek festivalů, jimž kvůli krizi odřekli podporu sponzoři. Mimochodem, právě výtěžek z televizní reklamy putující na filmy a existence speciálního státního fondu pro kinematografii je důvod, proč se filmovým festivalům žije relativně lépe než festivalům hudebním či divadelním.

»Do budoucna však lze očekávat šetření a je pravděpodobné, že dojde k zániku nebo v lepším případě ke slučování či propojování jednotlivých festivalů,« předvídá Vozka. A to i v souvislosti s chystanou redukcí reklamy na ČT.

Zcela závislá na penězích od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, domovského města a ministerstva kultury je dnes třeba Přehlídka animovaného filmu Olomouc nebo pražský festival Techfilm, zastřešený Českým vysokým učením technickým. Ten se kvůli tomu letos dokonce ani nebude konat.

»Nezískali jsme totiž žádné externí peníze a není možné tuto akci celou financovat z veřejných prostředků cílených na hlavní činnost školy,« říká týdeníku Ekonom organizátorka Techfilmu Mylada Balounová.

Jak se krotí festivaly

I současný ministr kultury Jiří Besser pro týdeník Ekonom připustil, že filmových festivalů je v Česku příliš. »Česká republika má skutečně ohromný počet nejrůznějších kulturních akcí na všech úrovních včetně filmových festivalů a přehlídek, nabídka převyšuje poptávku,« uvádí.

Neumí si prý ovšem představit, že by jako ministr kultury ukázal prstem na filmový festival a řekl, tenhle ne.

»Určitá korekce totiž funguje. Jmenuje se rozpočet ministerstva kultury. Není to tak, že by si každý mohl založit filmový festival a natáhnout ruku ke státu,« zdůrazňuje ministr Besser.

Je fakt, že ministerstvo i Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie z žádostí o dotaci každoročně vybírá - ministerstvo zhruba 21 festivalů, fond přibližně třicet. Úspěchem, tedy podporou ve stabilní výši, si mohou být téměř jisti jen organizátoři top festivalů v Karlových Varech, ve Zlíně a Febiofestu. Jak dopadnou jiní, záleží mnohdy na osobních a politických vazbách se členy výběrových komisí.

I tak je ale zřejmé, že stát šetří a s dosavadní štědrostí je konec.

Třináctičlenná Rada Státního fondu (de facto desetičlenná, tři místa zůstávají kvůli neshodě poslanců sněmovny neobsazena) se v loňském roce poprvé rozhodla systematizovat podporu festivalů tím, že vyhlásila tematickou uzávěrku pro festivaly.

»Z desítek žádostí, které dorazily, jsme si udělali přesnější obrázek o kvalitě, rozsahu i počtu festivalů,« říká místopředsedkyně Rady Tereza Czesany Dvořáková.

Výsledek? Zjištění, že za vysoký počet festivalů může často relativně snadné financování těchto projektů z relativně širokého spektra zdrojů. Neboli že ministerstvo neví, koho podporují regiony a naopak.

A charakteristické je i to, že kreativní práce na festivalech láká řadu velmi podnikavých lidí.

Vybírat. Ale jak?

»Počet filmových festivalů, které považujeme za podstatný prostředek kultivace českého filmového diváka, nemůžeme a nechceme žádným způsobem omezovat,« konstatuje Dvořáková. I ona ovšem upozorňuje na trend snižování finančních toků festivalům a přísný výběr podporovaných akcí.

A naznačuje, že problémy s přežitím by do budoucna mohl mít třeba písecký Festival nad řekou nebo třeboňský Anifilm.

Se zpřísněním podpory počítá i Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2010 až 2016, připravená loni ministerstvem kultury. Podle ní má být vytvořen systém hodnocení kvality jednotlivých festivalů, poté má dojít k vlastnímu zhodnocení a na základě toho dojde ke koordinaci podpory od státu a z regionů.

Hodnotící systém se teprve vymýšlí. Ani regulace jeho pomocí ale nebude snadná. Zvlášť, když dnes u nás podle šéfa festivalu Academia Film Olomouc Jakuba Kordy existují privilegované festivaly - štědře dotované akce s velkou propagací a prý i uměle živeným mediálním ohlasem, jimž však chybí to hlavní - diváci.

Bude vůle je nechat padnout?

»V tomto smyslu je třeba sledovat, jak odvádí svou práci komise klíčových donátorských institucí, jako je státní fond či ministerstvo, jestli jsou schopné filtrovat žadatele a oceňovat dlouhodobé postupné budování festivalů a originální dramaturgické koncepce,« zdůrazňuje Korda.

Anifest versus Anifilm

Kdo seděl v sobotu 7. května večer v Třeboni na hrázi rybníka Svět a sledoval plátno umístěné nad hladinou, na němž běžel film Jana Švankmajera »Přežít svůj život«, možná si ani žádné změny nevšiml.

Jaro, Třeboň, festival animovaných filmů, velký zájem diváků, promítání vítězného snímku na rybníku Svět - to všechno bylo letos a už i loni skoro stejné jako za časů původní třeboňské mezinárodní soutěžní přehlídky Anifest.

Jenže dnes je vše divákům servírováno pod značkou Anifilm. Přičemž původní Anifest se zabydlel v Teplicích.

Největší česká festivalová kauza, která se dostala až k právníkům, je typickou ukázkou, jak a proč se v Česku množí filmové festivaly jako houby po dešti.

Anifest se v Třeboni konal každoročně od roku 2002 a ještě loni v lednu se zdálo, že to tak bude i nadále. Jenže vedení festivalu se v únoru 2010 rozhodlo akci přesunout do Teplic. Jako důvod uvedlo neshodu s vedením třeboňské radnice, konkrétně se starostou Janem Váňou (ODS).

Dva nezávislé zdroje týdeníku Ekonom z ministerstva kultury ovšem tvrdí, že za přesunem do severočeských lázní měl být údajně zájem volebního štábu tehdejšího šéfa ČSSD Jiřího Paroubka oživit kulturu v jeho volebním obvodu.

Každopádně Anifest si s sebou na sever odnesl štědré dotace z ministerstva kultury ve výši pět milionů korun. Třeboňská radnice ovšem nelenila a rychle se dohodla s několika zaměstnanci z Anifestu na uspořádání náhradního festivalu Anifilm.

»Vše lze kvalitně připravit včetně festivalového programu, jen to chce mít dost peněz,« říká týdeníku Ekonom výkonná ředitelka Anifilmu Aida Abbasová.

Ačkoli nový festival moc peněz nemá, ředitelka je pyšná, že se jí s rozpočtem 3,7 milionu korun podařilo uskutečnit obdobně náročný program, na který měl Anifest až 17 milionů.

»Máme s městem smlouvu o spolupráci na festivalu až do roku 2013, tak věříme, že se Anifilm podaří udržet,« doufá Abbasová.

Vývoj kauzy však ještě může být bouřlivý. Anifest obvinil Anifilm z údajně předem připraveného vytunelování původního obsahu festivalu a dokonce hrozí soudními žalobami. Pokusy Anifilmu o smír s Anifestem zatím skončily reakcí Anifestu, aby Anifilm koupil část jejich firmy.

Aktuálnější je však nyní snaha Anifestu vrátit se do Třeboně, kde se po loňských volbách vyměnila radnice a starostou je Jiří Houdek z KDU-ČSL.

»Zájem města Teplice o pořádání Anifestu i zájem města Třeboň o návrat Anifestu na jih Čech dokazuje atraktivitu festivalu,« naznačil výkonný ředitel Anifestu Jakub Hora, že současná třeboňská radnice by mohla dát jeho festivalu přednost před Anifilmem.

Podle informací týdeníku Ekonom jsou síly obou táborů v sedmičlenné radě třeboňské radnice vyrovnané, takže souboj festivalů o Třeboň bude ještě napínavý.

Sdílení mozků

Výkonná ředitelka Anifilmu Aida Abbasová je však pro popis situace českých filmových festivalů zajímavá nejen kvůli »Anikauze«.

Působí totiž nejen jako šéfka třeboňského festivalu, ale bude se letos podílet třeba i na produkci MFF v Karlových Varech jako tajemnice poroty.

A stejnou funkci zastane i v srpnu na Fresh Film Festu v Praze. Vše na živnostenský list.

»To je u nás běžné. Třeba každý, kdo dělá pro karlovarský festival, pracuje na dalších dvou až třech festivalech,« vysvětluje Abbasová odvrácenou tvář velkého počtu filmových festivalů v Česku.

Realizačních odborníků je totiž málo a tak často ti samí lidé vytvářejí image či program několika různých »svébytných« akcí - což je vlastně absurdní.

Ředitel nového ostravského festivalu Kamera Oko Jakub Felcman to však vidí jako pozitivum.

Připomíná, že filmové festivaly celoročně zaměstnávají pouze úzký okruh pracovníků a jen krátkodobě během festivalu počet zaměstnanců vysoce stoupne.

»Právě tito lidé získávají značné know--how i silný vztah k oboru festivalové produkce,« říká Felcman. Podle něho takřka všichni hlavní organizátoři nových festivalů vzniklých po roce 2000 získali své zkušenosti v průběhu devadesátých let.

»A to právě v oněch krátkodobých pozicích na tradičně největších filmových přehlídkách v Karlových Varech, na Letní filmové škole v Uherském Hradišti a na Febiofestu,« zdůrazňuje Felcman.

Fakt, že po roce 2000 vznikly nové festivaly, podle něho znamenal další rozšíření této personální základny, takže Česko dnes disponuje velmi silnou skupinou pracovníků, specializovaných na krátkodobou práci - na stavbu, profesionální programy, programovou koordinaci i technickou produkci.

Festival Kamera Oko tak podle Felcmana nezaměstnává jediného kvalifikovaného pracovníka, který by zároveň nepůsobil na jiné filmové akci.

»Festivalům to dovoluje šetřit personální náklady a přesto mít hodně kvalifikovaných pracovníků. Zároveň jsem ale přesvědčen, že v současnosti se festivalová kapacita v zemi naplnila a v následujících letech si troufám očekávat korekci,« dodává.

Firmy: Nic nového nerozjíždět

Teze, že si nárůst počtu filmových festivalů vynutila či sama uskutečnila skupina »námezdných« zkušených odborníků na festivalový provoz, zní věrohodně.

Přesto o počtu filmových přehlídek rozhodují vedle státu a regionů hlavně sponzoři z řad firem.

Zaplatí totiž jen to, co se jim ekonomicky vyplatí. Kde tedy vidí zástupci podniků hranici, za níž se už nevyplatí dávat peníze do filmových přehlídek?

Tak třeba společnost RWE Transgas, známá svým programem »Energie českého filmu« investuje ročně do filmů 25 milionů korun, z toho 12 milionů do filmových festivalů. A to je podle jejího mluvčího Martina Chalupského strop.

»Nemůžeme si dovolit platit další a další aktivity,« říká.

Mimochodem, RWE Transgas podporuje Filmovou školu v Uherském Hradišti, Academii Film Olomouc a až 70 procent z oněch dvanácti milionů dává na karlovarský festival. Před dvěma lety naopak firma ukončila z úsporných důvodů spolupráci s jihlavským festivalem dokumentárních filmů.

Stropu nejspíše dosáhl i ČEZ. Podporu filmu už nerozšiřuje, věnuje se Karlovým Varům, Anifilmu a Festivalu nad řekou.

»Výše částky je stejná jako v předchozích letech,« ujišťuje Bohdana Horáčková, ředitelka komunikace ČEZ.

A status quo chce zachovat i sázkařská společnost Synot Tip, partner Zlínského filmového festivalu a Filmové školy Uherské Hradiště, která podle své mluvčí Magdy Pekařové dala oběma akcím v posledních dvou letech téměř 15 milionů korun.

Snem všech filmových festivalů je vědět nikoli jen na rok, ale na více let dopředu, s jakou konkrétní částkou od sponzorů mohou počítat. To však všechny firmy unisono odmítají.

»Rozpočet na marketingové aktivity na další rok tvoříme na konci roku a je na organizátorech a jejich nápadech, co stvoří a co se jim podaří udržet,« říká rezolutně Bohdana Horáčková z ČEZ.

Suma sumárum, aktuální vzkaz firem pro scénu českých filmových festivalů zní: máme vás rádi, ale nic nového nerozjíždět.

I tak bude brzy některým organizátorům finančně úzko.

Jan Štětka

21,6 milionu korun
Tolik letos rozdělí devatenácti filmovým festivalům Státní fond podpory a rozvoje české kinematografie. Loni to bylo 25 milionů.

Kalendář festivalů

Zlínský filmový festival s ročním rozpočtem 40 milionů korun patří k nejvýznamnějším v Česku. Podle šéfa Petra Kolihy loni některé sponzory ztratil, ale jiné získal. Foto: ČTK

Letní filmová škola v Uherském Hradišti je oblíbeným srpnovým dostaveníčkem zejména mladých diváků. Akci pořádá Asociace českých filmových klubů. Foto: ČTK