Denodenně se na nás z médií valí zprávy ohledně prohlubujících se problémů Řecka. V pozadí ale zůstávají i další ekonomiky, kterým nechybí příliš mnoho, a mohou se ocitnout bez zájmu investorů dál financovat svůj vysoký dluh.
Kromě těch periferních zemí jako je Portugalsko nebo Španělsko se o dalších adeptech na zahraniční pomoc hovoří například o Itálii nebo Belgii. Jak jsou na tom tyto státy po ekonomické stránce? Neschovává se ve stínu řeckých problémů další tikající bomba pro Evropu?
Aleš Michl vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a absolvoval letní universitu London School of Economics and Political Science ve Velké Británii.
Svou profesní kariéru začal jako redaktor a analytik Hospodářských novin se zaměřením na domácí ekonomiku. Od roku 2004 působil jako poradce místopředsedů vlády pro ekonomiku Jiřího Havla a Martina Jahna.
V červnu 2006 se stal členem analytického týmu Raiffeisenbank. Na starosti má prognózy makroekonomického vývoje a devizových trhů.
Podle oslovených ekonomů serverem IHNED.cz jsou obě zmíněné země dostatečně konkurenceschopné naproti ostatním ekonomikám z periferie eurozóny.
Veřejný dluh Belgie dosahuje v poměru k HDP ke 100 procentům. Na celkovém dluhu zemé eurozóny se podílí "jen" pěti procenty.
Dluh Itálie ale nabyl masivních rozměrů. Tvoří zhruba čtvrtinu celkového dluhu zemí eurozóny. Veřejný dluh v poměru k HDP se u této jihoevropské země dostal ke konci minulého roku na 120 procent (Řecko přitom ke konci roku mělo tento ukazatel na hodnotě 142 procent, pozn. redakce).
I přes to se jak Belgie, tak zejména Itálie těší důvěry investorů. A to je ta nejpodstatnější věc pro tyto země.
Je ale tento stav udržitelný? Co by se muselo stát, aby důvěra investorů v tyto země opadla? Jaké mají Itálie, Belgie, případně Velká Británie výhody oproti ostatním problémovým ekonomikám? A neohrozí angažovanost bank v Řecku Francii a Německo?
Na Vaše dotazy odpovídal makroekonom a portfóliový stratég Raiffeisenbank Aleš Michl.