Pokud "výrobní vztahy" pochopíme poněkud šíře jako celkovou strukturu společnosti a "výrobní síly" jako souhrn všech technologií včetně informačních, máme se na co těšit.
Bizarní svět
V Marxově době byly informační technologie čímsi spíše okrajovým - knihtisk existoval již několik set let, jedinou čerstvou inovací byl a dlouho zůstal telegraf. Struktura společnosti, tak jak ji známe a tak jak v ní žijeme, se vyvinula v podstatě v 19. století - parlamentarismus, systém ministeriálních resortů, politických stran atd. I tehdy byl ve většině států v samém centru v zásadě feudální relikt, panovnický dvůr se svou dávnou obřadností, koloritní, zato málo funkční. Připomeňme jenom typ problémů, které tím mohly vznikat: španělský dvorní ceremoniál šílel rozpaky, jak najednou pohřbít následníka trůnu Franze Ferdinanda a jeho morganatickou manželku Chotkovou. Souběžně už se ale pořádaly automobilové závody a vystavovaly Schieleho obrazy. První světové válce padl celý tento starodávně bizarní svět za oběť.
Nejsme dnes konfrontováni v čemsi se zcela podobnou situací, kdy instituce fungují a rokují ve stylu století železa a páry, zatímco SMS zpráva letí na Filipíny, řekněme, vteřinu? Jsme v situaci, jako bychom žoldnéřskému vojsku za třicetileté války přidělili bombardéry a vysílačky. Nejsou dnes třeba vyslanectví, kdysi smysluplná svou přítomností poselstva v daleké končině, stejně antikvovaná jako drezúrovaní lipicáni? Nota bene pro každý stát unie zvlášť? Co by se stalo, kdyby se parlament nescházel, ale operativně hlasoval a diskutoval po síti? Nebo dokonce, kdyby měl každý občan terminál a na něm na otázky rozmanitých průběžných referend odpovídal?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
