Základní architektonický koncept domu byl okamžitě jasný: jeho horizontálnost vyvažuje přímo k nebi mířící štíhlé kmeny smrků. Ačkoliv je to vlastně kontrastní řešení, v důsledku přináší pocit harmonie, protože se podélně a kolmo působící energie dorovnávají. Stavělo se co nejblíže stromům, aby se maximálně zohlednil jejich potenciál. Odstraňovaly se pouze hojné náletové dřeviny, které vyrostly v lesním podrostu a dusily pozemek. Architekt svoje záměry v této fázi konzultoval se zahradní architektkou. Tak se například dozvěděl, že jakmile se jakýkoliv strom dostane blíže než na čtyři metry k domu, zhruba po patnácti letech uhyne, protože se při budování stavby naruší kořenové systémy, jimiž čerpá živiny.

Směrem na jih se dům po celé své délce otevírá velkoformátovými prosklenými okny, z nichž je vidět hladinu rybníka. Když jste uvnitř, máte před sebou neustále se měnící obraz - s takovým výhledem ani nepotřebujete trojrozměrnou televizi, neboť to, "co se dává venku", je mnohem zajímavější než programy, které vysílají ty nejrenomovanější přírodovědné kanály. Z opačné strany je stavba při přímém pohledu uzavřená a působí nepřístupně, ale přitom není patrné, že má z boku - díky ustupující linii fasády - okna obrácená jak na západ, tak na východ. V tomto zadním traktu jsou rozloženy takzvané provozní místnosti (koupelny, sklady, komory nebo šatny); v předním najdete prostory určené k životu, tedy hlavní obytnou místnost spojenou s jídelnou i kuchyní, dále ložnice rodičů a dětské pokoje.

Dům má zděnou konstrukci, avšak jeho lehce zalomená střecha a stropy jsou z pohledového betonu; na fasádu byly navíc použity kamenné obklady, které moderní stavbě dodávají zemitost a tajemnost. Nádherným prvkem je světlík na západní straně střechy nad "ustoupeným rohem", kde vzniklo venkovní atrium.

Přemýšlivý skeptik

Jednačtyřicetiletý David Kraus patří ke generaci architektů, která se začala prosazovat na sklonku devadesátých let; vlastní ateliér má od roku 1996. Za jeden z klíčových okamžiků pokládá studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze, když tam učil Miroslav Šik. "I když nedělám architekturu jako on, tak si čím dál víc si uvědomuju, jak hodně mě ovlivnilo jeho velmi zralé a podmanivé nazírání na svět." Architekt Šik (syn legendárního reformního ekonoma Oty Šika), který se tehdy na chvíli vrátil ze Švýcarska, kde od začátku sedmdesátých let žil, učil na škole jenom dva roky (1990 až 1992), zanechal však po sobě pozitivní odkaz, k němuž se hlásí celá řada studentů, kteří se dokonce sdružili ve skupině Nová česká práce. Něco takové se žádnému jinému pedagogovi působícímu po roce 1989 na českých architektonických fakultách nepodařilo.

 Samotná tvorba Davida Krause se dá jenom těžko označit nějakou příznakovou nálepkou - proměňuje se s každým novým projektem. Rozhodně ale lze říci, že se obejde bez laciných efektů a vyznačuje se nekompromisní snahou dostat se k podstatě každého projektu. Respektuje okolí, nejrůznější místní souvislosti, ale nesnaží se s

ním za každou cenu splynout. Jeho domy jsou sebevědomé, jaksi samozřejmě syrové, nevyumělkované. Mají výraz. Není bez zajímavosti, že když David Kraus projektoval rodinný dům ve Veliši, nechal se inspirovat kresbou své dcery, což svědčí o tom, že rozhodně nelpí na tradičních "zdrojích". V tom je na české poměry hodně svobodný a uvolněný.

Kraus je přemýšlivý skeptik, a ačkoliv se to na jeho domech viditelně neprojevuje, neustále pochybuje o tom, co dělá, a pátrá po hlubším smyslu svého počínání i lidské existence jako takové. "Sebelepší dům nezaručí šťastnější život," varuje. "Může sice zaručit pohodlnější život," dodává, "ale štěstí spočívá v něčem jiném. Myslím, že v budoucnosti nebudou otázky spojené s bydlením tak přeceňované jako dnes. Jsem o tom pevně přesvědčený, i když to nemám nějak racionálně zdůvodněné, ale prostě to tak cítím."

V jeho postojích je kromě skepticismu zároveň cosi romantického. Táhne ho to přírody, přiznává, že rád pozoruje mraky nebo poslouchá, jak šumí vítr v korunách stromů, a nepokládá to za zahálku. "Můj sen je mít ateliér na venkově, kde budu v klidu pracovat i žít - bosý, v kraťasech - a budou tam za mnou jezdit klienti. Je ale možné, že se na mě pěkně vykašlou a moje práce bude stále souviset s pražskou kanceláří," směje se architekt, jehož sen se může stát realitou. "Dům - ateliér se staví, zbývá se přestěhovat a prostě to uskutečnit. I když jsem se narodil v Praze a vždycky jsem v ní žil, duchem nejsem Pražák, vždycky se mi líbilo víc v lese než ve městě. Na téhle práci mě přestává nejvíc zajímat její obvyklá architektonická náplň, navrhování, stavění, ale spíš mě naplňuje život kolem ní." Lesní vila, která podle jeho návrhu vznikla v Jevanech, architekta uspokojila v obou ohledech. Zřejmě také proto je výsledek tak kvalitní a nebude snadné jej překonat.

 

Zbývá vám ještě 0 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se