Jednoduchá odpověď neexistuje. Záleží na osobnosti a kvalitách každého člověka. Ale je jasné, že přístup muže a ženy se v mnohém liší.

"Záleží na konkrétní situaci - zda dotyčný vede velký nebo malý tým, muže nebo ženy a jakou zastává pozici. My muži jsme víc soutěživí, bojovnější, máme ale problém s egem. Občas nám schází empatie, méně se dokážeme adaptovat. Umíme být ale dobrými vůdci a vizionáři," říká Petr Císař, výkonný ředitel firmy Spyron.

Podle něj mají ženy lepší intuici, a nejsou tak konfliktní. "Umějí naslouchat a mužům podsunout vlastní myšlenky tak, aby si mysleli, že s nimi přišli oni," uvádí Císař.

"Důležité pro řídící pozici není pohlaví, ale vrozená schopnost vést lidi a naučené znalosti v oblasti managementu, případně zkušenost," říká Kamila Olivová Freyová, ředitelka Milli MC - Management Consulting. "Určitě nejdůležitější je vyrovnaná osobnost s ustálenými morálními a etickými zásadami a s vyrovnanými životními hodnotami bez sklonů k řešení si osobnostních problémů skrze podřízené. Dobrý manažer není detailista, perfekcionista, chce a umí delegovat úkoly a rozumným způsobem kontrolovat výsledky. Není to mikromanažer," uvádí.

"Dobrý manažer je hlavně vizionář, stratég a lídr, který věří ve schopnosti podřízených. Umí je motivovat, chválit a případně vyvodit důsledky ze špatně odvedené práce. Pak nezáleží na tom, zda je šéfem muž nebo žena," tvrdí Freyová. Podobný názor zastává headhunterka Alice Punch, Regional Market Leader EMEA ze společnosti Korn/Ferry International.

"Oba mohou být stejně dobří. Závisí na přístupu k týmu a stylu vedení. Je dobré mít namixovaný tým, i co se týká pohlaví," říká Punch. Podle ní mají ženy zpravidla "větší schopnost vcítit se a najednou zvládnout a koordinovat větší spektrum aktivit". "Muži svým soustředěním na jednu oblast přispívají k celkové koncentraci týmu a celé firmy. Nejlepší je, když spolu obě pohlaví spolupracují, dávají si zpětnou vazbu a vzájemně si naslouchají," dodává Punch.

Muž v roli šéfa má více podpory

Muž je většinou zvyklý na větší servis jak v práci, tak doma. Zbyde mu čas i na koníčky nebo prestižní klub. Tak si snáze udržuje větší nadhled nad prací a když se podřízení smíří s jeho "mouchami", může jít o obvyklý standard - "já si dělám své" a "když si vy odvedete dobře svou práci, nechám vás na pokoji". Pokud je muž schopný, sebevědomý a má kapku řídících schopností, většinou si vystačí, když jej ostatní respektují jako šéfa. Podřízené pak spíše koučuje nebo úkoly deleguje. Zřídka se chová jako starostlivá, úzkostná matka či věčně peskující učitelka.

Žena, která žije s partnerem nebo má rodinu, musí v porovnání s mužem více myslet na hospodaření s časem. Většinou jí také stojí více sil, aby se prosadila v konkurenci mužů. A to je kámen úrazu. Pokud není sebejistá, zralá a nepůsobí žensky, ale bojuje mužskými zbraněmi, muži ji moc nepodporují. Nejedna suverénka pak končí v péči psychiatra.

Žena, která si vezme za svůj mužský způsob myšlení a jednání, je také často horší než mnohý mužský "drsňák". Než půvabná manažerka s mozkem muže najde svůj styl, sebejistotu a potřebnou uvolněnost, často si tým projde peklem. Nová manažerka totiž potřebuje vedení firmy ukázat výsledky za každou cenu, a tak dře lidi z kůže. Frustrující pro tým je to, že jejich nadřízená nemá dost zkušeností a většina jejich "skvělých" nápadů“ často vyznívá naprázdno. A protože má sama odložený osobní život na "neurčito", nechápe, že nelze mít třeba děti ve školce dvacet čtyři hodin denně.

V tomhle ohledu je většina mužů velkorysejší. Muže - šéfa témata jako nemoc dítěte, školka či úraz ve škole většinou snadněji odzbrojí. Když už si takové úkoly nebere na svá bedra sám, neplete se do nich alespoň ostatním.