Je to dobře, že Ústavní soud zrušil zvláštní daň snižující státní podporu stavebního spoření, protože kdyby změny vlády zůstaly v platnosti, znamenalo by to, že stát nerespektuje pravidla, která si sám stanovil.

Zvláštní daň byla totiž klasickým obcházením zákona. Díky Ústavnímu soudu stále žijeme v právním státě.

Reformy se rozplývají

Z jednoho pohledu je dnešní rozhodnutí špatnou zprávou. Bylo totiž dlouhodobě velmi pravděpodobné a předvídatelné, že soud rozhodne přesně tak tak, jak rozhodl, a vláda tak jen ztrácela čas.

Původně se zdálo, že vláda rozpoutá reformní hurikán. Místo toho to dnes vypadá jen na bouři ve sklenici vody. Takže se reformy rozplývají.

Nedivil bych se, kdyby po stavebním spoření přišly další oblasti, ve kterých se ukáže, že vláda nerespektovala některé zákony nebo jejich ducha.

Můžeme se nejspíš dočkat toho, že budou zrušeny změny zdanění u solárních elektráren. Vše přitom vychází z toho, že reformám nepředcházejí hluboké analýzy nejen ekonomické, ale i právní. Kdyby právní analýzy existovaly, k rušení zákonů by nedocházelo.

Co bylo špatně?

U stavebního spoření byla podle nás nejdiskutabilnější otázkou změna zdanění příspěvků i pro již uzavřené smlouvy. Český právní řád totiž zakazuje retroaktivitu zákona. Vláda si toho patrně byla vědoma, a proto se snažila nad retroaktivitou vyzrát tím, že příspěvky nezruší, ale vysoce je zdaní. Vláda tedy použila jinou cestu ke stejnému výsledku.

Z právního pohledu ale podle nás bylo možno proti vládě argumentovat od úplného začátku porušením principu právní jistoty a institutem obcházení zákona. Právo by totiž mělo být průhledné a lehko předvídatelné. To byl případ stavebního spoření. Do něj vstupovali lidé za zcela jiných podmínek, než jak je později nastavila vláda.

Přijetí zákona o speciální účelové dani je sice sám o sobě zákonný postup, ale jeho realizací je obcházen zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, který přiznává účastníkům stavebního spoření nárok na podporu, která byla novým zákonem vlastně změněna.

Makroekonomické dopady

Změny, které vláda připravila a chtěla realizovat, zcela zásadně podkopávaly všechny jistoty. Nikdo si nemohl být jistý, že vláda dnes nepřipraví reformu důchodů, aby až příští vláda třeba nepřišla s tím, že zdaní vše, co fondy vydělají. Takže by každý účastník důchodové reformy na ní prodělal.

Podobná nejistota podkopává ochotu podnikat, investovat i spořit, což je pro hospodářský růst klíčové. Příběh slunečních elektráren to jen podtrhl. Všechny změny, které vláda připravovala, se měly týkat jen nových smluv. To by bylo fér. To by ale samozřejmě nepřineslo úsporu státnímu rozpočtu - naopak.

Z minula víme, že na několik let by naopak podpora státu stavebnímu spoření nominálně vzrostla. Úspory by přišly až v době, kdy by vláda už nebyla u moci.

Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu znamená však pro vládu problém. Vláda počítala se zvýšením příjmů o 6 až 8 miliard. Ty budou nyní vládě chybět. Bude muset šetřit jinde. Pravděpodobnější však je, že o ně bude vyšší deficit státního rozpočtu. To není dobré. Finanční trhy dávají v mnoha případech přednost nepříjemné jistotě než nejisté naději.

/autor je analytikem Next Finance/

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru