O záchranu na poslední chvíli se snaží vedle dalších arabských vládců i režim Bašára Asada v Sýrii. Tamní státní televize obviňuje cizince, že vyvolávají nepokoje v zemi. Jedním z nepřátel státu je podle ní Ribál Asad (36), bratranec prezidenta Bašára Asada a ředitel londýnské Organizace pro demokracii a svobodu v Sýrii. Do exilu odešel poté, co rodina exprezidenta Háfize Asada obvinila jeho otce z přípravy atentátu na prezidenta.

HN: Co se teď v povstaleckých syrských městech odehrává?
Armáda útočí těžkými zbraněmi na zcela neozbrojené lidi, tajná služba bezdůvodně zatýká a mučí, důkazy může každý vidět na Facebooku, YouTube a jinde. Jsou to nepřijatelné věci, režim se chová téměř bláznivě. Lidem je upíráno základní právo pokojně se shromažďovat a vyjadřovat své názory.

HN: Je možné, že by režim ještě povstání vojensky potlačil?
Doba se změnila a způsob, jakým zemi řídí, nemůže pokračovat – nejen Evropa, Spojené státy, ale i někteří přátelé Bašára Asada jako třeba turecký premiér Recep Tajjip Erdogan, mu vzkazují, aby povstání dál nepotlačoval pomocí zbraní. Asadův režim má poslední šanci zanechat násilí, zahájit vyjednávání a demokratizaci země tak, jak žádají povstalci.

Bratranec, který vlastní "půlku Sýrie" 

HN: Bašár Asad studoval v Londýně, měl se stát očním chirurgem a dlouho ani nepočítal s kariérou v politice. Právě proto se od něj čekala modernizace poté, co nahradil svého otce. Proč nakonec zklamal?
Když v roce 2000 nastupoval, sliboval reformy – modernizaci, lepší život pro Syřany, vymýcení korupce – jenže nic z toho se nestalo. Jeho problém nespočívá v nedostatku inteligence, ale v tom, že vše, co se v zemi odehrává, má pod kontrolou nikoli on sám, nýbrž skupina lidí, kterou zdědil po otci.

To je vidět i v posledních dnech. Vyzýval ozbrojené složky, ať nezasahují násilím, ale ony to přesto udělaly. Je to chaotická situace. Jedna z možností je, aby vystoupil a přiznal, že část ozbrojených složek nemá úplně pod kontrolou. Tím by si mohl ještě získat prostor pro jednání s povstalci.

HN: Kdo jsou tedy ti lidé, kteří mají skutečnou moc v Sýrii?
Je to hluboký systém, prorostlý korupcí. Jedním z těch mocných je Ramí Machlúf, Bašárův bratranec z matčiny strany (vlastní obrovské obchodní impérium, zahrnující například mobilního operátora SyriaTel, pozn. red.), a jeho bratr Háfiz Machlúf, generál odpovědný za tajné služby, či další bratranec Ramího Machlúfa, který byl poslán nyní do Dará, aby tam potlačil povstání, Háfiz Nadžíb – rovněž člen tajných služeb.

To jsou lidé, kteří jsou zároveň nejzkorumpovanější v Sýrii. Když si poslechnete protestující v Dará, co vykřikují, tak je to i jméno Ramího Machlúfa, který vlastní půlku Sýrie. Nikdo už to nechce tolerovat.

HN: Je pravda, že syrský režim je nebývale tuhý i na arabské poměry, třeba ve srovnání s padlými režimy v Egyptě či Tunisku?
Samozřejmě, je horší. Například Egypťané měli i dřív, za Husního Mubáraka, možnost tvořit neoficiální opozici, byla tam média všeho druhu, která do určité míry mohla kritizovat prezidenta. Co se míry korupce týče, tak ani Tunisko nebylo se Sýrií srovnatelné, o ekonomické situaci běžných lidí nemluvě... Občanské svobody v Sýrii neexistují vůbec.

HN: Co si dneska v soukromí myslí o své zemi Syřané?
Jsou unavení z chudoby, korupce, útlaku. Každý má satelitní televizi a vidí, jak žijí lidé jinde. Každý má mobilní telefon a denně mluví s příbuznými, kteří odešli do zahraničí. Je to, jako kdyby lidi v Evropě někdo nutil žít stejně jako před dvaceti lety.

 

Jsou tam navíc různé náboženské a etnické skupiny s vlastními aspiracemi, sunnité, drúzové, Kurdové... Dobře vědí o revolucích, které se teď odehrávají jinde na Blízkém východě, a říkají si: Proč bychom my měli být jiní?