Van Rompuy ve stylu české politiky. Máme dohodu, tweetoval. Pak oznámení stáhl

Prezident Evropské unie Herman Van Rompuy si trochu pohrál s nervy novinářů, kteří sledovali mimořádný summit eurozóny o reakcích tohoto spolku na dluhovou a hospodářskou krizi. Na sociální síti Twitter oznámil, že je shoda na paktu pro euro. Pak původní sdělení stáhl a za chvíli vydal o poznání méně razantní verzi.

Kolem konkrétních opatření ovšem panuje nadále celá řada nejasností. Van Rompuy nejdříve informoval o konečné dohodě, ale několik minut poté text stáhl a nahradil umírněnou verzí, přestože původní verzi již vydala většina světových agentur.

Na Van Rompuyově účtu na Twitteru se kolem 20:00 objevil text "máme dohodu na paktu pro euro". Po chvíli tweet zmizel a byl nahrazený o poznání umírněnějším: "V zásadě dohoda na paktu pro euro, avšak stále diskuse o dalších částech balíčku."

Zmiňovaný pakt před časem navrhly Německo s Francií. Chtěly s jeho pomocí vytvořit "dluhovou brzdu". Ta má státům striktně zapovídat překročení určité hranice rozpočtového schodku či celkové úrovně dluhu. Zahrnout do něj chtěly hned několik opatření, Eu by například hlídala výši mezd či penzijní systémy v členských zemích. Některé země ale měly s různými částmi problémy.

Van Rompuy pak pakt s předsedou Evropské komise José Barrosem upravil do nové verze, u níž se zdá, že může být spíš přijatelná. Z návrhu tak zmizel jednotný základ daně pro firmy v celé EU, jeden z hlavních bodů paktu.

Počítá se s tím, že by pakt tak mohl být formálně schválen na příštím summitu EU, který se uskuteční 24. až 25. března. Měl by poté být součástí vícera protikrizových opatření, která by lídři EU měli na této schůzce schválit.

Kompromis vychází z takzvaného paktu pro konkurenceschopnost, který na začátku února navrhlo Německo společně s Francií. Berlín s Paříží mimo jiné usilovaly o vznik jednotného daňového základu pro firmy napříč celou eurozónou, ale po úpravách, které provedli Van Rompuy a šéf Evropské komise José Barroso, z návrhu zmizely nejkontroverznější části, mezi něž patřily i daně.

Pakt nicméně nadále obsahuje takzvanou "dluhovou brzdu". Ta má státům striktně zapovídat překročení určité hranice rozpočtového schodku či celkové úrovně dluhu. Země EU by nicméně nemusely přijímat změnu ústavy, která by jim přikazovala od určitého roku hospodařit s vyrovnaným či přebytkovým rozpočtem, tak jak ji v minulosti přijalo Německo.

Dohled nad jednotlivými národními ekonomikami eurozóny z Bruselu by ale v případě přijetí paktu i tak značně narostl. Evropská komise by například měla monitorovat produktivitu práce v každé zemi a na ní navázaný růst platů. Pokud by náklady na práci rostly příliš rychle, mohla by je státu nařídit snížit.

Brusel by ovšem monitoroval i státní penzijní systémy. Neměl by sice pravomoc nařídit například zvýšení věku odchodu do důchodu, ale mohl by rozhodovat, zda je konkrétní systém udržitelný, či nikoliv, a tlačit tak vlády k jeho změně.