Finanční činitelé zemí skupiny G20 uzavřeli dvoudenní schůzku v Paříži kompromisní okleštěnou dohodou na tom, jak v globální ekonomice definovat a měřit nerovnováhy, které by mohly vyvolat další finanční krizi. Na závěr schůzky to oznámila hostitelka schůzky, francouzská ministryně Christine Lagardeová.

Ministrům financí a guvernérům centrálních bank nejvýznamnějších ekonomik světa se sice podařilo přemluvit Čínu, aby souhlasila s oficiálním sledováním několika ukazatelů nerovnováh, kvůli odporu Pekingu však museli z jejich seznamu vyřadit devizové rezervy a reálný směnný kurz.

G20 by tak z hlediska nerovnováh měla z původně navrhovaných ukazatelů sledovat jen bilanci veřejného sektoru čili rozpočtové deficity a státní dluhy, a dále míru úspor v soukromém sektoru. Devizové rezervy, které má Čína nejvyšší na světě, ze seznamu vypadly a běžný účet platební bilance se spojil do vágní formulace s požadavkem na sledování kurzu měny.

G20 má podle komuniké používat "vnější bilanci složenou z obchodní bilance, čistých příjmů z investic a transferů a přitom brát v úvahu směnný kurz, fiskální, měnovou, popřípadě jinou politiku".

Příště se určí limity

Na další schůzce by se G20 měla dohodnout, při jakých úrovních konkrétních ukazatelů se nerovnováhy stávají nebezpečnými. To ovšem bude podle dnešních vyjádření účastníků ještě těžší než shoda na pouhém seznamu měřítek.

Lagardeová označila jednání, která vedli vyjednavači celou noc a ministři od rána, za "otevřená a někdy napjatá". "Nebylo to jednoduché, byly tu evidentně rozdílné zájmy, byli jsme však schopni shodnout se na kompromisu," řekla ministryně na závěrečné tiskové konferenci.

Čína spolu s dalšími novými ekonomickými mocnostmi - Brazílií, Indií a Ruskem - odmítala zařadit mezi ukazatele nerovnováh vedle devizových rezerv i kurz měny, protože je už dlouho kritizována za jeho umělé nadhodnocování, které ji zvýhodňuje v zahraničním obchodě. Velký problém měla i s platební bilancí, kterou požadovala nahradit bilancí zahraničního obchodu. Čína má vysoké přebytky na běžném účtu, zatímco její obchodní salda v poslední době klesají.

Dohoda je prvním postupným krokem ke skutečnému řešení nerovnováh. Loni USA navrhovaly stanovit pro deficity a přebytky platební bilance konkrétní limity čtyř procent, jejichž dlouhodobější překračování by signalizovalo hrozbu. To sice většina ostatních zemí G20 odmítla, shodla se ale na nutnosti nejprve určit, které ukazatele se budou sledovat.

Na výsledek by měla G20 navázat stanovením konkrétních hranic, od nichž se budou hodnoty určených ukazatelů považovat za nebezpečné pro globální nerovnováhu. To však bude zřejmě ještě mnohem těžší, protože G20 by pak mohla některé "hříšníky" vyzývat k nápravě a doporučovat jim, co mají dělat, což je pro světové mocnosti pokořující.

Dojde i na kurzy?

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble po schůzce prohlásil, že odmítne připojovat k indikátorům jakékoli číselné cíle. Německo má na běžném účtu v poměru k výkonu ekonomiky ještě vyšší přebytky než Čína a před schůzkou odmítalo platební bilanci zahrnout do seznamu sledovaných ukazatelů.

Americký ministr Timothy Geithner vyzvedl otázku směnných kurzů, která je pro USA klíčová. Podle něj se dospělo k "širokému konsenzu, že velké ekonomiky, nejen Evropa, Japonsko a USA, ale i velké rozvíjející se ekonomiky, musí umožnit, aby se kurzy jejich měn pohybovaly v odpovědi na tržní síly". Poukázal na nadhodnocení čínského jüanu a řekl, že ke snížení nerovnováh musí přispět všechny velké země.

Globální nerovnováhy v čele s hlubokými obchodními a platebními deficity v USA a vysokými přebytky v Číně přispěly ke vzniku finanční krize let 2007 až 2009. Přebytky z Číny v USA snižovaly dlouhodobé úroky a zprostředkovaně končila jejich velká část na realitním trhu, což zvyšovaly ceny domů a dalších investičních aktiv na nereálně vysoké úrovně.