Česko a víno

 

200 mil.

litrů vína se podle údajů Vinařského fondu zhruba ročně prodá v ČR. Většina pochází z dovozu, kolem 38 procent (záleží na úrodě hroznů) dodávají tuzemští vinaři.

1,5 mil.

litrů českého a moravského vína s označením Svatomartinské se prodalo loni v listopadu. Nejúspěšnější marketingová akce k uvedení nových vín, garantovaná Vinařským fondem, začínala před šesti lety prodejem pouhých 125 tisíc litrů.

Podvod nebo minimálně klamání spotřebitelů. Taková slova používá na adresu některých svých konkurentů stále více renomovaných vinařství v Česku. Víc než kdy jindy se podle jejich poznatků rozšířil prodej vín nejasného původu, vydávaných za různé jakostní nebo odrůdové značky, nejčastěji z moravských vinic. Ve skutečnosti ale obsah lahve pochází z laciné suroviny - například z dovezených hroznů nebo stolního vína ze zahraničí.

Kolik vína z pochybných zdrojů se v Česku skutečně prodává, nikdo přesně neví. Na několik závažných případů upozornila Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SPZI), o dalších mají své poznatky sami vinaři a producenti vín. Podle jejich odhadu může mít sporný původ zhruba deset procent z celkem 200 milionů litrů v Česku prodávaného vína.

"Některým cenám se už ani nedá konkurovat, pokud chceme zachovat kvalitu," říká například Bedřich Tauš, manažer pro strategický rozvoj ve společnosti Bohemia Sekt, která kromě dominantního podílu na trhu sektů má v Česku významný podíl i v prodeji tichých vín. Společnost zčásti hrozny v tuzemsku nakupuje i využívá vlastních vinic na Moravě.

To není frankovka

Využít názvu místních odrůd je lákavé. "Pokud označíte víno jako frankovku z nějaké moravské vinařské oblasti, všichni to znají a kupují. Pokud by tam prodejce napsal, že ve skutečnosti obsahuje značku Kekfrancos, moc lidí ji nezná a nekoupí. A jde přitom o dovoz velmi podobného vína," popisuje Tauš. Řada dovážených značek je laciná, nemusí být podle vinařů kvalitou horší, ale kdyby je producent u nás prodával pod originálním názvem, jak podle zákona má, byla by hůře prodejná.

Čachrům, se kterými se tuzemský vinařský trh v takovém měřítku dosud nepotýkal, napomáhá nižší domácí úroda v roce 2009 a mezi spotřebiteli rostoucí renomé značek skutečných moravských vín. To byl také jeden z důvodů, proč se SZPI na kontroly jakosti vína loni ve větší míře zaměřila. "Všechna závažná zjištění medializujeme," říká mluvčí inspekce Petra Hoferková.

SZPI už upozornila například na nedostatky ve vedení evidence, uvádění do oběhu produktů neznámého původu a produktů klamavě označených u společností České vinařské závody a Vinium, podobně také u Templářských sklepů - ty ale tvrzení inspekce popírají a zpochybnily ho u soudu.

"Je to vážná situace. To, že někteří prodejci vydávají dovezené víno za některou z našich moravských značek, bezesporu souvisí i s růstem popularity našich vín u spotřebitelů. Bohužel někteří na tom parazitují. Ale určitě bychom nemohli říct, že kvůli tomu klesá prestiž moravských vín," reaguje Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu, který propaguje tuzemské vinaře mediálním projektem Vína z Moravy, vína z Čech nebo zaštiťuje už šestým rokem uvedení nových vín se značkou Svatomartinské.

Vinaři sami přiznávají, že mnoho šancí, jak bojovat proti pochybným značkám, nemají. Chtějí, aby inspekce kontrolovala trh častěji a soustavně. "Je to jen vrchol ledovce. A je to jak s dovozem laciného masa nebo separátu nebo mléka a podobně, což ničí naše výrobce. A teď holt to dopadlo i na vinaře," míní Jaroslav Bidmon, ředitel společnosti Agra Vrbice, zaměřené na produkci obilí a révy.

 


DOMÁCÍ, NEBO Z DOVOZU?
Čachrům, se kterými se tuzemský vinařský trh v takovém měřítku dosud nepotýkal, napomáhá nižší domácí úroda v roce 2009 a rostoucí renomé značek skutečných moravských vín.
foto: HN - Martin Svozílek

Související