V pátek mu bude čtyřicet a cítí se být na vrcholu životní i profesionální dráhy. Jen během několika posledních měsíců se Radovan Vítek stihl zařadit do první ligy českého byznysu, vyřešit ostudný rozvod a rozehrát šachovou partii o miliardový majetek.

Teď drží pod krkem největší českou loterijní firmu Sazka, spustil válku o hlavu jejího šéfa Aleše Hušáka, vyvolal rozkol v českém sportovním hnutí. A hlavně: skvěle se baví.

Když v minulých dnech opakoval: „Pošlu Sazku do insolvence,“ netajil škodolibost. Na největší českou loterijní firmu vsadil něco přes půl miliardy korun, za něž koupil dluhy Sazky ve více než dvojnásobné hodnotě. Minulý týden velkopansky odmítl nabídku Hušákova spojence Martina Ulčáka, který mu byl ochoten zaplatit celou nominální hodnotu.

Vítkovi to nestačí: „A co sankční úrok?!“ směje se. Chce víc. Otevřeně se vysmívá se Hušákovi, sportovním funkcionářům, médiím. „Jsem veselý člověk,“ krčí rameny, když na to přijde řeč. Boj o Sazku ho baví. Rád provokuje, rád hraje.

Prodával vlněné deky

První peníze vydělal počátkem 90. let v Itálii. Nedostudovaný medik krátce po pádu komunistického režimu vyrazil na zkušenou do Itálie. Dělal číšníka v baru, učil se italsky („Mluvím italsky stejně dobře, jako česky,“ chlubí se dnes, mezitím ale zvládl i francouzštinu a angličtinu), získával zkušenosti a kontakty.

Když se vrátil, stal se společníkem jedné z tisíců tehdy vznikajících firem, jež na vyhladovělý trh dovážely spotřební zboží ze západu. Vítek prodával vlněné deky. Zkusil studovat ekonomii na VŠE, ani tu ale nedokončil.

Po rozpadu Československa se dal dohromady s trojicí slovenských podnikatelů Mário Hoffmannem, Braněm Prieložným a Antonem Siekelem, zakladateli skupiny Istrokapitál. Spolu bohatli na obchodech s akciemi z kuponové privatizace. V půli 90. let už ovládali Prvý slovenský reštitučný investičný fond s majetkem kolem tří miliard korun.

K získání kapitálu na rozjezd pomohl čtveřici riskantní nápad. Založili firmu Prvá penzijná a sbírali vklady drobných střadatelů. „Bylo to v podstatě letadlo. Nezřítilo se jen díky tomu, že když začly docházet peníze, mohli už Prvou penzijnou dotovat z dalších aktivit,“ popisuje byznysmen, který Vítkovy začátky na Slovensku pamatuje.

Zakladatelé Istrokapitálu už tehdy dělali největší akciové obchody s dalšími dvěma rodícími se tahouny československého byznysu: Pentou a J&T. Se spolumajitelem J&T Patrikem Tkáčem je Vítek dodnes kamarád.

Na českém trhu začal Vítek operovat jako vyslanec Istrokapitálu počátkem druhé půle 90. let. Investoval hlavně do nemovitostí. V roce 1997 se poprvé zviditelnil ovládnutím družstva Včela. Za peníze Istrokapitálu předvedl ukázkové nepřátelské převzetí.

Včela vznikla už za Rakousko-Uherska v roce 1905 jako dělnické spotřební družstvo. Za socialismu se stala monopolním výrobcem medu a vlastníkem desítek nemovitostí. V roce 1997 měla majetek v hodnotě asi čtyř miliard korun, vlastnilo ji 600 družstevníků.

Žraloci postupovali podle klasického scénáře: do družstva se náhle přihlásily tři tisíce nových členů, jimž za vstup kdosi zaplatil. Nováčci odhlasovali výměnu vedení, prosadili změnu hlasování z původního „co člen to jeden hlas“ na hlasování podle výše vkladu. Členský vklad zvedli na čtyřnásobek, což polovina „starých“ družstevníků neutáhla, takže vypadli ze hry. Vítkova klika pak Včelu rychle ovládla. Obehraní družstevníci se pokusili bránit u soudů, po letech ale prohráli.

Povedené spekulace s pozemky

Zhruba v této době se původní čtveřice vlastníků Istrokapitálu rozpadla. Vítek se v Česku osamostatnil a rozvíjí vlastní firmu Czech Property Investments (CPI). S penězi, jež si z Istrokapitálu odnesl, se pustil do spekulací s pozemky. Ve velkém skoupil od stovek restituentů nároky vůči státu. A ty pak u Pozemkového fondu měnil za půdu.

Levně tímto způsobem získal především pozemky v trase chystané severočeské dálnice na Drážďany, které tím získaly až desetkrát vyšší cenu. Přesně věděl, co koupit, přestože trasu dálnice právě kvůli obraně proti spekulantům stát tajil.

Postup úředníků Pozemkového fondu či radnice v Ústí nad Labem, od níž Vítek rovněž kupoval parcely, později šetřila policie. Padla i obvinění kvůli špatné správě svěřeného majetku, ale stíhání vyšumělo do ztracena.

Dalším Vítkovým zájmem se stal pronájem budov obchodním řetězcům, často tak pronajímal původní prodejny Včely. Kromě toho ve velkém skupuje nájemní byty od průmyslových firem, což tehdy nikdo jiný nedělal. „Věděl jsem, že se mi to jednou vrátí, i když za dlouho,“ říká. Nakupoval levně, firmy se bytů rády zbavovaly. Jen v Třinci převzal od Třineckých železáren 4 tisíce bytů, třetinu města. Podobně nakupuje sídliště v České Lípě či v Praze.

S byty získává i hotely, obchody, ubytovny, část obratem prodává. Jen proto, že nedotáhl do konce koupi 45 tisíc bytů od těžební firmy OKD, je dnes „jen“ druhým největším majitelem nájemních bytů v zemi. I tak se kvůli bytům mluví o jeho agresivitě. S končící regulací nájmů zvedla letos CPI nájemníkům činže tak prudce, že je to pro tisíce z nich nepřijatelné.

„Nebudeme se handrkovat, rozjedeme soudní spory. Budou to tisíce žalob,“ říká Vítek. A vypadá, že se na to těší. Netrápí ho soudy, nevadí mu nálepka vyděrače, je mu jedno, že zahltí soudy. Hraje svůj pokr.

Krátce před vypuknutím finanční krize získala CPI nový zdroj financí pro ještě rychlejší expanzi. Půl firmy koupili Vítkovi dlouholetí londýnští partneři Charles Joory a Henry Charbit, hlavy starých židovských rodin ze Středního Východu. Cena za prodej podílu v CPI nebyla přesně zveřejněna, generální ředitel CPI Zdeněk Havelka ale uvedl, že s pohybovala mezi 12 a 13 miliardami korun.

Podle lidí, kteří Vítkův byznys sledují, se transakce mimořádně vyplatila. O dva roky později, už v době zuřící finanční a realitní krize, totiž byli Joory s Charbitem nuceni podíly v CPI prodat Vítkovi zpátky, údajně za mnohem nižší cenu, než za jakou prodával. Sám Vítek o téhle epizodě odmítá mluvit. „Jsme pořád kamarádi a chci, aby to tak zůstalo.“ Vypadá to ale, že londýnské kamarády oškubal.

Faktem je, že během předchozího roku, v němž se realitní trh začal z krize zotavovat, se Vítek předvedl jako jeden z nejsilnějších tuzemských investorů. Zatímco konkurenti Orco, Sekyra či ECM bojují o existenci a zahraniční realitní fondy na čas ztrácejí zájem o český trh, CPI ve velkém nakupuje administrativní budovy, obchodní parky a centra.

Od Finepu administrativní komplex v pražských Stodůlkách, od Sekyry modřanskou centrálu Nestlé, od GE obchodní areál IGY v Českých Budějovicích... K tomu opuštěnu továrnu v Brandýse nad Labem či další stovky bytů. Jen za loňský rok objem nákupů převýšil devět miliard a to k nim Vítek těsně po Novém roce přibral ještě 14 obchodních areálů od společnosti Real4You.

Objem nákupů se šplhá nad deset miliard korun, ale Vítek z toho v hotovosti mohl zaplatit možná jen třetinu. Řadu objektů přebírá i s původním s dluhem. Například za budovu Nestlé, kterou kupoval za něco přes 600 milionů, platil ve skutečnosti jen 80 milionů, zbytek tvoří původní Sekyrův úvěr.

„Vítek se spokojí s malým výnosem a sází na dlouhodobou návratnost,“ říká jeden z jeho obchodních partnerů. Vítek je sice chamtivý, ale opatrný a každou vydanou korunu čtyřikrát obrátí. Ale možná proto, že rád hraje šachy, je zvyklý myslet na řadu tahů dopředu.

Vítek sám tvrdí, že realitní obchody pod hlavičkou CPI (její hodnota je dnes odhadována až na 30 miliard korun) jsou jen polovinou jeho majetku. Dělá další soukromé spekulace hlavně s akciemi, z nichž má podle vlastních slov další velké zisky. „Krize mě baví. Poslední dva roky byly jsou v mém byznyse vůbec nejlepší,“ říká. Přesto se kolem něj léta vznáší podezření, že investuje i peníze pochybného původu od neznámých společníků. Žádný důkaz ani jasná indicie se ale nikdy neobjevily.

Dva měsíce ve vazbě

Vítek za sebou nemá jen vítězství. Byly doby, kdy mu bylo zatraceně úzko. Nejvíc před pěti lety, když se zapletl do skandálu kolem obchodů s bílým masem. Policie tehdy obvinila jedenáctičlennou skupinu z organizování luxusní prostituce. Vítek se octl mezi obviněnými a na dva měsíce skončil ve vazbě. Zhubl o 18 kilo, definitivně se mu rozpadlo první manželství. Nakonec byl obvinění zproštěn a dnes tvrdí, že aféra byla zinscenovaná a měla sloužit k jeho vydírání .

I když se Vítkův život i byznys občas pohybuje na hraně zákona, to, zač ho nakonec lidé z jeho kruhů nejčastěji odsuzují, je jeho rozvodová tahanice. Vítek se se svou bývalou manželkou Evou handrkoval o výživné skoro pět let. Aby jí nemusel platit několikamiliardové vyrovnání, veškerý majetek formálně převedl na matku a navenek vystupoval jako chudý koncipient svého právníka Tomáše Rybáře. Kvalifikaci pro to má, po obou nedokončených vysokých školách vystudoval právo a pyšní se titulem JUDr.

U soudu se občas vysmíval soudkyni i exmanželce do očí. Vítkův rozvod se stal tučným soustem pro bulvár, který propíral Vítkových nevěry a fyzické útoky. Nechutné divadlo nedávno skončilo. „Manželku jsem vyplatil, spory jsou u konce,“ říká Vítek, který už zase svou CPI oficiálně vlastní.

Paní Eva ovšem dostala jen zlomek sumy, o niž bojovala. Vítek dnes žije se svou druhou ženou, s níž má dvě dcery a syna, společně vychovávají i prvorozeného Radovana. Miliardář si pochvaluje rodinné štěstí. „Svým způsobem žije skromně, nerad dává bohatství na odiv, pokud utrácí, tak za dobré jídlo, víno a doutníky,“ říká jeden z jeho známých. Vítek skromnost po miliardářsku potvrzuje. Kulaté narozeniny prý oslaví v hospodě 4. cenové skupiny, kde pro stovku hostů pořádá zabijačku. Na druhou stranu si radostí neupírá, má vilu a jachtu ve Francii, kterou miluje.

Co se dá od Víítka čekat v kauze Sazka? To, co v jiných obchodech: agresivita, nevypočitatelnost, chamtivost, neústupnost. Vítek nechce kus Sazky, rozhodl se ji ovládnout celou – třeba při insolvenční restrukturalizaci. A to i přesto, že se o ni začal zajímat vlastně jen kvůli pozemkům za několik set milionů korun. Když začal kupovat první pohledávky, o loteriích nevěděl nic. Pak ale rychle pochopil, jak vysoká může být hodnota oddlužené Sazky a rozehrál velkou hru.

„Rozbil okno a nakoukl do domu, odkud si chtěl odnést rádio. Když zjistil, jak barák vypadá, rozhodl se ho sebrat celý,“ popsal jeho postup Martin Ulčák. Sázet na vítěze války o Sazku je ošidné. Proti zkušenému Vítkovi stojí neméně ostřílený, agresivní a tvrdohlavý Aleš Hušák. Finále bude napínavé a přinese nejeden zvrat.

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru