Neustálé letecké přesuny za zápasy ve dvou různých soutěžích, hodiny strávené na cestách nebo při čekáních na letištích po celé Evropě. Velké kočovníky během podzimu připomínají nymburští basketbalisté, kteří poznávají, co obnáší hrát zároveň Jadranskou ligu a Evropský pohár ULEB. Od 20. listopadu do 18. prosince například po celém starém kontinentu nacestují téměř devatenáct tisíc kilometrů.

V praxi to znamená, že by téměř objeli půl zeměkoule. "Pustili jsme se do války, tak musíme bojovat. Na druhou stranu jsem toho v basketu zažil hodně, ale tak náročný program jako teď s Nymburkem ještě ne. Myslím, že obecně moc týmů v historii nikdy neprošlo tím, čím nyní my," prohlásil trenér Ronen Ginzburg v rozhovoru s ČTK.

Celkem od konce září do konce prosince absolvují nymburští hráči jedenáct zápasů na palubovkách soupeřů, na něž se přesunují letecky. Ale od poloviny listopadu, kdy jim začaly i zápasy v Evropském poháru, okoušejí to pravé cestovatelské martyrium. Dvakrát se jim také stalo, že se z víkendového utkání Jadranské ligy hned přesouvali k úterním zápasům Eurocupu.

Na letišti jen vyměnili špinavé dresy

"Cestování teď hraje velkou roli. Program se nahustil a místo aby si člověk při volném dni odpočinul, tak ho stráví na cestě," uvedl křídelní hráč Pavel Pumprla při nedělním putování ze Záhřebu přes Prahu, Istanbul a Tel Aviv do Jeruzaléma, kde sedminásobní čeští šampioni v úterý nastoupí proti domácímu Hapoelu.

Pohled na nymburské hráče při jejich nedělních manévrech téměř až vzbuzoval úsměv na rtech i soucit. Jen co v půl páté odpoledne dorazili na pražskou Ruzyni ze Záhřebu, v příletové hale si rozbalili kufry, vyměnili "špinavé" dresy ze sobotního zápasu, dostali nové sady a hned se vydali do vedlejší haly k odbavovací přepážce, aby vyrazili směr Jeruzalém. "To tady ještě nebylo, abych se vrátil do Prahy, udělal si kolečko na letišti a za hodinu a půl odlítal jinam," poznamenal Pumprla.

Nymburští z ekonomických důvodů nevyužívají letecké speciály jako třeba fotbalové týmy při cestách za evropskými či mezistátními zápasy. Aby ušetřili, spoléhají na běžné linkové lety a pak musejí při skládání svého cestovního itineráře hledat a improvizovat.

Jako třeba v neděli. Něco podobného nymburští basketbalisté zažili už v listopadu, kdy při cestě z Vršacu dorazili domů v neděli ráno a odpoledne vyrazili zase na Eurocup do Rigy. "Už si pomalu ani nepředstavuju, jaké by to bylo chvíli být doma," řekl s úsměvem Pumprla. Klub letos přijdou přesuny a veškeré cestování na sumu pohybující se kolem deseti milionů korun.

Hlavně si někde sednout

Nymburští hráči strávili v neděli na cestách více než půl dne. V jednu hodinu odpoledne byli na letišti v Záhřebu, do Prahy se dostali v půl páté a po třetí hodině ranní středoevropského času dorazili do Jeruzaléma. Když už ale nemusejí kombinovat cesty na zápasy dvou různých soutěží, potká je zase smůla jako na konci listopadu, kdy do bosenského Širokého Brijegu putovali celých devatenáct hodin, dvanáct z toho strávili na letištích ve Frankfurtu, Záhřebu a Splitu. Na vině byly technické problémy letadla a následné zmeškané přípoje.

Vytáhlí basketbalisté, kterým nenahrávají ani stísněné prostory v letadlech, zabíjejí čas při čekání na letištích různě. "Starám se jen o to, abych si někde sedl a nebyl na nohách. To bere energii. Chození po obchodech? Už ne, ty už máme třeba v Praze všechny prolezlé, navíc to je všude stejné," řekl izraelský rozehrávač v nymburských službách Afik Nissim, který spíš často s telefonem u ucha volá známým a kamarádům.

Pivot Aleš Chán zase často hledá soupeře k šachové partii se svojí přenosnou sadou, další podkošový obr Vladimir Štimac holduje počítačovým hrám nebo sledování filmů. "Nejlepší jsou detektivky, třeba klasiky s Al Caponem," uvedl Štimac. Další hráči poslouchají hudbu, student angličtiny na filozofické fakultě Pumprla občas nahlédne do knihy. "Ale poslední dobou se přistihnu u toho, že nevím, co jsem četl před pěti minutami. Tak se stává, že na letišti občas jen zírám do prázdna," popsal energický křídelní hráč.