Když zahraniční kapitál přichází, bývá to velká sláva. Přestřihávají se pásky u výrobních linek a všichni jsou rádi, jak česká ekonomika zase poskočí kupředu.

Jenže všechno nadšení opadne v momentu, kdy se do zahraničí posílají dividendy nebo se centrála rozhodne, že se bude v české pobočce propouštět. To se vždy vyrojí úvahy na téma, zda by nebylo lepší, aby byly podniky české, a cizí firmy jsou vnímány téměř jako "parazité".

Nejprve pár negativních příkladů z poslední doby. Delphi Packard zavře svůj český závod a propustí stovky lidí, majitelé čtyř největších českých bank si na dividendách již "stáhli" 132 miliard korun. A pozitivní: Hyundai v Nošovicích nabere další tisíc lidí.

Za 17 let investice 2,2 bilionu korun

Nejprve data: Od roku 1993 investovaly zahraniční firmy v Česku 2,2 bilionu korun. Cizí kapitál ovládá zhruba 70 procent nejvýznamnějších českých firem a určitě přes polovinu celkové ekonomiky. A to za cizí kapitál nepočítáme daňově optimalizační investice Čechů, například přes nizozemské nebo kyperské společnosti.

Česko je na tom podobně jako například Rakousko, Slovensko nebo Maďarsko (ve všech těchto zemích také dominuje německý kapitál). Více národní je ale třeba ochranářské Polsko.

Z hlediska teorie zahraniční kapitál jednoznačně zlepšuje ekonomiku (nový kapitál, nová výroba), zvyšuje vývoz (často navázaný na mateřské společnosti investora), naopak možná poněkud překvapivě zvedá nezaměstnanost v zemi.

Cizí vlastník přináší efektivitu

"Vysoce efektivní zahraniční firmy mají obvykle méně zaměstnanců než stejně velké firmy domácí, navíc dochází k vytěsňování domácích investic a pracovně náročných činností z trhu, a tedy i k zániku pracovních míst v domácích firmách," píše například o spojitosti investic a zaměstnanosti Jiří Dobrylovský z pražské VŠE. Dokladem je například i relativně nízká nezaměstnanost po celou dobu takzvané "české cesty".

"Příchod zahraničního kapitálu do Česka vidím jednoznačně pozitivně. Pokus o budování kapitalismu bez kapitálu si Česko na začátku devadesátých let minulého století prožilo," míní třeba analytik UniCredit Bank Pavel Sobíšek.

Efektivitu, ale vlastně celé know-how, které investoři do Česka přinesli, musely kopírovat i podniky v českých rukou. Beze změn by podle analytiků mnohem hůře zvládaly například silnou korunu v roce 2008 nebo dopady hospodářské krize v posledních dvou letech.

Peníze a globální kontraktky…

Přebytek zahraničního obchodu a rostoucí exporty na první pohled souvisejí s přílivem investic. Tahoun české ekonomiky – automobilový průmysl – je téměř plně v rukou zahraničního kapitálu. Podle údajů Sdružení automobilového průmyslu se podniky v českých rukou podílejí asi na sedmi procentech tržeb sektoru.

Právě automobilový průmysl je názorným příkladem výhod i nevýhod zahraničních vlastníků. Investoři totiž nepřinesli pouze peníze a nová pracovní místa, ale i globální kontrakty, o něž čeští podnikatelé musejí mnohem složitěji bojovat. Benefitem je i globální know-how, které zvyšuje konkurenceschopnost českých závodů (například Škoda Auto).

…Ale stále s nálepkou montovny

Jenže zde začínají i nevýhody. Česko se jenom pomalu zbavuje nálepky pouhé montovny, kde se složí to, co se třeba v Německu nebo ve Spojených státech vymyslí. A právě tady je velké riziko nahraditelnosti Česka. Jak se již několikrát ukázalo, investoři nemají k Česku "citový vztah", a pokud to čísla podpoří, nemají problém výrobu přesunout kamkoliv jinam.

Je však třeba zdůraznit, že tvrdá konkurence nutí k podobným úvahám i ryze české podniky. Největší podnik v automobilovém průmyslu v českých rukou – Brano Group – už také, byť zatím v omezené míře, přesouvá část výroby do zahraničí.

Analytici se shodují na tom, že zahraniční investice jsou pro Česko přínosem. Je ale podle nich dobré porovnávat se s Polskem, které zvolilo více protekcionistický přístup, a tak je tam cizího kapitálu výrazně méně. Polsko je méně exportně orientované a rovněž méně závislé na situaci v okolních zemích. Například v posledních dvou letech to sice byla výhoda, do budoucna to ovšem může být problém.

Volání po české bance

Jak již bylo řečeno, stále více se debatuje o tom, zda je dobře, že je prakticky celé bankovnictví v cizích rukou. Nejde přitom pouze o odliv tučných dividend, nýbrž i o to, že banky jsou oporou české ekonomiky. A stále častěji si exportéři mimo záznam stěžují, že jim "cizí" banky komplikují život. Zvláště pak v okamžiku, kdy v důležitých tendrech stojí i za konkurencí ze svých mateřských zemí.

"Komplikací je, že velké projekty přesahují úvěrové limity domácích bank. Proto se často o financování rozhoduje v zahraničí, kde nás neznají, a proto v případě stejné žádosti od našeho zahraničního konkurenta mohou upřednostnit jeho," řekl opatrně v nedávném rozhovoru pro HN šéf strojírenské skupiny Alta Vladimír Plašil.

Mezeru na trhu chce využít například skupina PPF, která již zažádala o bankovní licenci (dosud provozuje pouze privátní banku) a svou "českost" hodlá náležitě prodat.

Související

Peníze podle Leoše Rouska

Máte zájem o informace z ekonomiky v širších souvislostech?

Zadejte svou e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr informací, které se během týdne objevily v médiích. Těšit se můžete na komentář událostí od Leoše Rouska, hlavního analytika Hospodářských novin.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE.
Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru