Když do Jižní Koreje dorazila v roce 1997 asijská ekonomická krize, hodně komentátorů to kladlo zčásti za vinu velkým rodinným konglomerátům, takzvaným čebolům. Největší z nich jsou Samsung, Hyundai, LG (Lucky Goldstar) a Daewoo. Tyto obří koncerny byly příliš opatrné a jejich vazby na vládu a státní instituce jim dávaly přístup ke snadnému získání kapitálu. Jejich firemní zákony byly neprůhledné. Bylo zapotřebí velkých změn, vedoucích k anglo-americkému modelu fungování.

Asijská krize byla pro Jižní Koreu skutečně těžká. Byly provedeny určité změny a některé z čebolů se potopily. Nejvýraznější kolaps postihl tehdy konglomerát Daewoo. Lépe spravované společnosti však krizi ustály. Přijaly totiž nové podmínky a také přizvaly zahraniční investory, takže dodnes hrají na trhu význačnou roli.

Jihokorejský trh se ve skutečnosti příliš neliší od uspořádání před asijskou ekonomickou krizí a právě tak ustál i krizi poslední, která předloni eskalovala do celého světa včetně Asie ze Spojených států. Samsung Group je stále v rukou rodiny Lee, elektronický koncern LG stále kontroluje rodina Koo, Hyundai stále vlastní rodina Chung a SK Group zase rodina Chey.

Klany s citem pro byznys

Hongkongská firma Jardine Matheson, jejíž akcie jsou kotovány i na londýnské burze a která ovládá celou řadu rozdílných podniků hlavně v Číně a jihovýchodní Asii, představuje příklad, jaký prospěch může mít společnost ze správy rodinnou společností. Jardine Matheson založili v roce 1831 dva skotští obchodníci. Dnes je to jedna z největších a nejziskovějších společností v Asii. Její hrubý zisk se počítá na tři miliardy dolarů (zhruba 53 miliard korun) ročně. Jejím hlavním akcionářem je rodina Keswicků.

Sir Henry Keswick, současný předseda představenstva, představuje již čtvrtou generaci této rodiny a někteří členové páté generace již pro společnost pracují. Avšak většina firem, které společnost Jardine Matheson kontroluje, řídí manažeři mimo rodinu Keswicků, většinou občané státu, v němž daná firma operuje.

Základ úspěchu společnosti spočívá hlavně v hlubokém porozumění asijskému trhu, schopnosti rozpoznat nové obchodní příležitosti a naopak v opatrnosti při obchodování s firmami nebo zeměmi, z nichž žádné výhody neplynou. S takovými obchodují zdrženlivě, nebo raději vůbec.

Jak dlouho taková situace vydrží? Na Západě je obecně známo, že jak rozvíjející se trhy získávají na velikosti a významu, potřebují zvýšit svou přitažlivost pro zahraniční investory, hlavně ty anglo-americké. Jejich snahy většinou zahrnují specializaci na méně odvětví nebo menší roli zakládající rodiny.

Jak ale ukazuje příklad koncernů, jakými jsou Samsung, Tata a dalších, rodinná kontrola nad podnikem a rozložení kapitálu do různorodých odvětví nejsou na překážku úspěchu ani na těch nejnáročnějších trzích. Ačkoli je Jižní Korea výjimečná v tom, jak velkou roli v ní hrají rodinné konglomeráty, podobná situace je i v mnoha dalších rozvíjejících se zemích - například v Indii, Turecku či Mexiku. Jsou zdánlivě otevřenými ekonomikami, ale vlastnická struktura největších podniků nakonec ukazuje na rodinné podniky, jejichž management je provázaný se státními strukturami.

Zůstanou jen chytří

Tarun Khanna a Yishay Yafeh nedávno pod hlavičkou Oxford University Press zveřejnili studii, v níž ukazují, že jedním z důvodů vzniku těchto velkých skupin s diverzifikovanými zájmy je to, že se snaží nalézt odvětví a směry, které na trhu chybí nebo nejsou dostatečně rozvinuté.

Zejména v situaci, kdy je kapitálový trh malý nebo dokonce žádný, je logické, že usilují o přímou vlastnickou kontrolu. Tato situace se odráží rovněž na tamějším trhu práce, kdy si rodiny vyhlížejí své budoucí favority už mezi nejlepšími studenty na prestižních ekonomických školách. Zásadní otázka zní, zda toto uspořádání není méně prospěšné či dokonce kontraproduktivní ve chvíli, kdy se země zařadí hlouběji do celosvětové ekonomiky. Nebezpečí spočívá v tom, že velké korporace monopolně opanují trh a zarazí tak rozvoj specializovanějších firem.

Pak jsou tady samozřejmě stinné stránky rodinné kontroly nad podniky. Jednou z nich je takzvaný Carnegieho efekt, který poukazuje na fakt, že další generace nemusí projevit takové schopnosti jako zakládající členové konglomerátní rodiny. Další z nich, které jsme si mohli nedávno všimnout ve skupině Reliance v Indii, je dosazování rodinných příslušníků do vedení firmy. Byli jsme dokonce svědky několika případů v Evropě, kdy se rodina s majoritním podílem snažila obohatit na úkor ostatních podílníků.

Avšak mít rodinu jako významného akcionáře může mít i různé výhody - třeba stabilitu a odpovědnost a také stálý dohled nad pracovníky ve vedoucích funkcích.

Rodiny, které momentálně rozvíjející se trhy ovládají, se nejspíš neudrží tak dlouho jako Wallenbergové či Keswickové. Ale ti, kteří stojí nohama pevně na zemi při rozhodování, jaké odvětví opustit nebo naopak začlenit do svého byznysu, jejichž potomstvo zdědí talenty důležité k vedení takového konglomerátu, a ti, kteří budou prozíraví ve volbě spojenců mimo rodinu, pravděpodobně přežijí. A ukážou nám, že skutečně existuje alternativa k tradičnímu anglo-americkému uspořádání trhu.

Další články FT otištěné v HN na www.ekonomika.ihned.cz/ft

 

Zpracovala Kristýna Tauerová



SAMSUNG GROUP
Jeden z největších čebolů, jak se velké rodinné konglomeráty nazývají, ovládá rodina Lee. Dokázala obstát i na těch nejnáročnějších trzích.
FOTO: BLOOMBERG