Když se před rokem s manželkou rozváděli, tak sice dostal do péče dceru, syna ale téměř nevidí a obě děti se u něj doma prý za tu dobu nepotkaly ani jednou. „U soudu jsem navrhoval střídavou péči, manželka ale byla proti a tím to skončilo,“ vypráví Navrátil. „Panuje tu stále pokřivený názor, že dítě má být u matky,“ myslí si. A podobných mužů jsou v Česku desítky.

Ve střídavé péči totiž končí jen necelá tři procenta ze třiceti tisíc dětí, o jejichž osudu se každoročně při rozvodech rozhoduje. Je jich tedy přibližně 700. Devadesát procent dětí je svěřeno do péče matkám.

To by se teď ale mohlo změnit. Poslanec Pavel Staněk chce do měsíce předložit novelu zákona o rodině, která by z tohoto typu výchovy udělala častější porozvodový způsob. Podporu ve sněmovně ještě nezjišťoval, věří ale, že ji najde. Například TOP 09 by byla zřejmě pro, řekla HN místopředsedkyně strany Ludmila Müllerová.

Prý stačí změnit jen pár slov. „Teď zákon říká, že když jsou oba rodiče způsobilí a mají o výchovu zájem, tak soud dítě může svěřit do střídavé výchovy. Po úpravě by tam místo toho „může svěřit“ bylo, že ho soud svěří,“ vysvětluje Staněk. Soudům by se tak zmenšilo manévrovací pole. Střídavou výchovu by za určitých podmínek nařizovaly automaticky, ne jako jednu z možností.

„Když by zkrátka rodiče prokázali, že jsou schopní se postarat, tak by měli tu možnost oba,“ shrnuje poslanec. Ne všem soudcům se ale jeho návrh líbí.

„To bychom ty soudy nakonec ani nepotřebovali a může se o dětech rozhodovat někde na národním výboru,“ zlobí se soudkyně Okresního soudu Prahy 3 Marie Kříhová. „Vždyť tohle každé dítě nemusí zvládnout. Některé z toho může mít pocit vykořeněnosti. My přeci musíme sledovat primárně zájem dítěte a o tom nelze rozhodovat nijak automaticky,“ zdůrazňuje.

Podle Staňka je však třeba dát soudům novelou jasný signál, že tato výchova má být stanovena co nejčastěji.