Jen stěží si lze představit místo, které by se obtížněji fotografovalo. Zachytit temný, vlhký, často značně rozsáhlý a nepravidelný prostor tak, aby vypadal přirozeně, se podaří až po několika letech strávených v podzemích. Teprve potom přijde fotograf na to, jak jeskyni nasvítit nebo jak dostat na požadované místo bez větší úhony fotografickou techniku. "V soli jsme měli největší problémy s agresivním prostředím a vysokou teplotou v podzemí, až 30 °C. Ve vápencích musí jeskyňáři bojovat nejčastěji s vodou a bahnem. V prostorných pískovcových chodbách je suché příjemné klima, ale přes unikátnost a vzácnost těchto jeskyní nejsou pro laické oko bez překypující krápníkové výzdoby moc atraktivní," říká o záludnostech řemesla "jeskynního fotografa" Marek Audy, který za své snímky získal nespočet ocenění u nás i v zahraničí.

Krystalové oči překonány


"Hodně jsem se taky natrápil s tím, jak vyjádřit měřítko velikosti jeskynního interiéru. Obzvlášť u nejmohutnějších a vizuálně nejatraktivnějších výplní, jako jsou krápníky, krystaly nebo sintry, jsem nepřišel na jiné nenásilné měřítko než samotného jeskyňáře," popisuje další specifikum fotografické práce v jeskyni Audy. V posledních letech jezdí fotit hlavně do útrob stolových hor Guyanské vysočiny ve Venezuele, kde v roce 2002 objevil jeskyni Krystalové oči (Ojos de Cristal). "Význam objevu nebyl ani tak v délce chodeb, jako v geomorfologii jeskyně. Byla to první rozsáhlá horizontální jeskyně na světě objevená v křemenných pískovcích," vysvětluje Marek Audy. Ostatně Krystalové oči překonal loni rozlohou křemencový labyrint nazvaný Sistema Muchimuk v masivu Chimantá. Aktuálně v něm bylo zaměřeno už 18 kilometrů chodeb.

 

Související