O problémech Řecka a eurozóny napsal zajímavou analýzu americký ekonom Jeremy Siegel. Připomíná v ní, že po zavedení eura se pracovníkům méně výkonných "jižních" ekonomik Evropy snáze dařilo vyjednat vyšší mzdy, prostě proto, že je mohli snadněji porovnávat se svými severními sousedy.
Na "periferiích" Evropy, ale nedošlo k odpovídajícímu zvýšení produktivity a díky silnému euru si žili obyvatelé těchto zemí "nad poměry" odpovídající výkonu jejich hospodářství, třeba ve srovnání s USA. Jejich vývozy klesaly a dovozy rostly, takže tyto "málo výkonné a rozhazovačné" ekonomiky vyrobily velké obchodní a rozpočtové deficity.
Země s vlastní měnou by v takové situaci měly devalvovat. Tím by se sice zdražily dovozy a klesla reálná kupní síla jejich pracovníků, během měsíců by se ale jejich bilance dostaly do černých čísel, napsal Siegel.
Pokud se ale země vzdá vlastní měny, devalvovat nemůže. Jedinou možností, jak pomoci mezinárodní konkurenceschopnosti, je snížit mzdy. Je ale velmi těžké měnit uzavřené pracovní smlouvy, takže roste nezaměstnanost a příjmy váznou. Pracovní síla by se měla přesouvat do bohatších oblastí eurozóny, což teoreticky EU dovoluje, prakticky ale mobilitě brání hlavně jazyková bariéra. Také chybí centrální vláda, která by jim pomohla, když v cizině ztratí dočasně práci.
Mobilita na trhu práce? Funguje jen v USA
Ekonomové dlouhodobě upozorňují na to, že pro úspěšnou měnovou unii je nezbytná mobilita pracovní síly a příjmů. Tyto podmínky dokonale splňují USA, (jeden jazyk, federální daňový systém), ale ne Evropa.
Řecká vláda bude muset přijmout opatření s cílem snížit deficit, která ještě více zpomalí hospodářský růst. Alternativou je další "noční můra", odchod z eurozóny a zavedení vlastní měny.
Vstoupit do měnové unie je jako svatba bez předmanželské smlouvy, napsal Siegel. Nikdo nechce myslet na možné potíže na společné cestě. Bez předchozí dohody bude ale rozchod o to bolestivější.
