Ten spor může změnit zadávání zakázek v Česku. A může vést k tomu, že si úředníci, kteří za ně odpovídají, dají větší pozor, aby vše bylo v souladu se zákonem.
Změnit praxi může českorakouské konsorcium D.I.S. a Angerlehner. To po čtyřech letech sporů má od soudu černé na bílém, že dvě zakázky na výstavbu čističek na Břeclavsku za jeden a čtvrt miliardy korun nebyly v souladu se zákonem. A nyní požadují odškodné – nejen náklady spojené se soutěží, ale i ušlý zisk.
Obě zakázky na sousední úseky povodí Dyje vypsal VaK Břeclav v červnu 2006. V obou případech nabídly nejnižší cenu D.I.S.a Angerlehner. Kvůli jiným kritériím – především nabídnuté smluvní pokutě – se ale ocitly vždy až na druhém místě.
Firmy se obrátily na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ten ale jejich námitky zamítl. Úspěšnější byly až u Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu. Oba došly k názoru, že část kritérií – zejména záruční dobu – nakonec zadavatel hodnotil jinak, než uváděl v podmínkách soutěže.
Obě firmy nyní požadují po VaKu dva miliony za „marně vynaložené náklady“ na účast v zadávacím řízení a právní služby a ušlý zisk 50 milionů. „Ten by naši klienti měli, kdyby VaK postupoval v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a řádně vyhodnotil nabídky uchazečů,“ uvádí advokát Dalibor Šalek.
Vedení VaK – vlastní jej jihomoravské obce – však nároky obou firem označuje za absurdní. „V ničem jsme nepochybili. Smlouvy s OHL ŽS i Skanskou jsme uzavřeli až v okamžiku, kdy nás k tomu vyzval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,“ uvádí předseda představenstva VaK a současně starosta Hustopečí Luboš Kuchyňka.
Podle ředitele protikorupční organizace Transparency International Davida Ondráčky se uvedenou žalobou otevírá Pandořina skříňka. „Je to mnohem vážnější hrozba pro zadavatele a veřejný sektor než desetitisícové pokuty Úřadu pro ochranu hospodářské spoutěže,“ říká.
„Nemělo by to končit tím, že zadavatel pokrčí rameny a zaplatí pokutu,“ souhlasí advokát Daniel Weinhold. Ten je přitom skeptický, že by uvedené firmy kromě svých nákladů vymohly i ušlý zisk.
„U náhrady škody je velice těžké dokazování. Je to dost spekulace co by bylo kdyby...,“ říká s tím, že i to je zřejmě důvod, proč je takový způsob ojedinělý. Přesto se do podobného sporu brzy asi pustí další firmy. „Sami řešíme podobný případ. Nyní je u kasačního soudu a jednáme s klientem, že pokud bude pravomocné rozhodnutí, pravděpodobně do toho také půjde,“ říká Weinhold.
Změnit praxi může českorakouské konsorcium D.I.S. a Angerlehner. To po čtyřech letech sporů má od soudu černé na bílém, že dvě zakázky na výstavbu čističek na Břeclavsku za jeden a čtvrt miliardy korun nebyly v souladu se zákonem. A nyní požadují odškodné – nejen náklady spojené se soutěží, ale i ušlý zisk.
Obě zakázky na sousední úseky povodí Dyje vypsal VaK Břeclav v červnu 2006. V obou případech nabídly nejnižší cenu D.I.S.a Angerlehner. Kvůli jiným kritériím – především nabídnuté smluvní pokutě – se ale ocitly vždy až na druhém místě.
Firmy se obrátily na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ten ale jejich námitky zamítl. Úspěšnější byly až u Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu. Oba došly k názoru, že část kritérií – zejména záruční dobu – nakonec zadavatel hodnotil jinak, než uváděl v podmínkách soutěže.
Obě firmy nyní požadují po VaKu dva miliony za „marně vynaložené náklady“ na účast v zadávacím řízení a právní služby a ušlý zisk 50 milionů. „Ten by naši klienti měli, kdyby VaK postupoval v souladu se zákonem o veřejných zakázkách a řádně vyhodnotil nabídky uchazečů,“ uvádí advokát Dalibor Šalek.
Vedení VaK – vlastní jej jihomoravské obce – však nároky obou firem označuje za absurdní. „V ničem jsme nepochybili. Smlouvy s OHL ŽS i Skanskou jsme uzavřeli až v okamžiku, kdy nás k tomu vyzval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,“ uvádí předseda představenstva VaK a současně starosta Hustopečí Luboš Kuchyňka.
Podle ředitele protikorupční organizace Transparency International Davida Ondráčky se uvedenou žalobou otevírá Pandořina skříňka. „Je to mnohem vážnější hrozba pro zadavatele a veřejný sektor než desetitisícové pokuty Úřadu pro ochranu hospodářské spoutěže,“ říká.
„Nemělo by to končit tím, že zadavatel pokrčí rameny a zaplatí pokutu,“ souhlasí advokát Daniel Weinhold. Ten je přitom skeptický, že by uvedené firmy kromě svých nákladů vymohly i ušlý zisk.
„U náhrady škody je velice těžké dokazování. Je to dost spekulace co by bylo kdyby...,“ říká s tím, že i to je zřejmě důvod, proč je takový způsob ojedinělý. Přesto se do podobného sporu brzy asi pustí další firmy. „Sami řešíme podobný případ. Nyní je u kasačního soudu a jednáme s klientem, že pokud bude pravomocné rozhodnutí, pravděpodobně do toho také půjde,“ říká Weinhold.
