Velký boj nyní probíhá na české železnici. Nejde přitom o málo: hraje se o více než půl miliardy korun ročně. A o to, zda elektřina, kterou nakupují dopravci na dráze, není předražená.

Spor má tři velké hráče: na jedné straně je Správa železniční a dopravní cesty, (SŽDC) která vlastní a spravuje železniční síť v zemi. A na druhé straně dva největší dopravci na dráze - České dráhy a její dceřiná společnost ČD Cargo.

Správa kupuje elektřinu od ČEZ a přeprodává ji oběma dopravcům - dohromady jí je za tři miliardy korun a oba se podílejí zhruba stejně. Jenže zatímco České dráhy cenu akceptovaly, jejich dceřiná firma ČD Cargo ji označuje za předraženou a smlouvu odmítá podepsat.

Matka souhlasí, dcera ne

Správa železniční dopravní cesty elektřinu koupila od polostátního ČEZ koncem loňského roku. V té době přitom cena proudu kvůli krizi strmě klesala. Zatímco v červenci se jedna megawatthodina silové elektřiny prodávala za takřka 90 eur, koncem roku dosáhla průměrně šedesáti eur. Nyní se pohybuje ještě o deset eur níže. Správa však koncem roku uzavřela smlouvu o dodávce - a to s firmou ČEZ za cenu 1981 korun za megawatthodinu. A to na tři roky dopředu.

Elektřinu sice platí - ale stejnou cenu jako loni, tedy o patnáct procent méně, než nyní požaduje SŽDC. A shodou okolností zhruba tolik, jaká je dnešní cena na trhu.

"Prozatím provádíme úhrady v cenách z naposledy platného smluvního ujednání," potvrzuje mluvčí ČD Cargo Zdeněk Větrovec.

Společnosti SŽDC tak proto platí 1570 korun za jednu megawathodinu místo požadovaných 1981 korun. ČD Cargo si proto dokonce chtělo koupit elektřinu samo od výrobců, ale neuspělo.

Mluvčí SŽDC Pavel Halla tvrdí, že to, aby si provozovatel lokomotiv odebral elektřinu přímo od výrobce, legislativa neumožňuje. A SŽDC proto musela elektřinu koupit, aby měla dopravcům co přeprodat. Pokud by neuzavřela smlouvy na dodávku elektřiny do konce roku, tak by cenu v režimu dodavatele poslední instance určoval Energetický regulační úřad - a ta by mohla být i přes tři tisíce korun místo necelých dvou tisíc. "SŽDC dosáhla při výběrovém řízení nejnižší možné ceny," uvádí mluvčí správy Halla s tím, že firma právě proto uzavírala smlouvu až v posledním možném termínu.

Úřady nepomohly

ČD Cargo se sice kvůli příliš vysokým cenám od SŽDC obrátilo nejdříve na antimonopolní úřad a poté i na Energetický regulační úřad, ale v obou případech bezúspěšně.

"Dali podnět na možné zneužívání na trhu dodávek silové trakční elektrické energie. Ale žádné porušení zákona jsme neshledali," říká za antimonopolní úřad Filip Vrána.

A stížnost zamítl i Energetický regulační úřad. "SŽDC není podle zákona distribuční soustavou a nelze tam uplatnit právo volby dodavatele," vysvětluje místopředseda úřadu Blahoslav Němeček s tím, že běžný model, kdy si uživatel koupí elektřinu od kohokoliv a distribuční firma je povinna mu ji dodat, v železniční dopravě neplatí.

I když výběr dodavatele elektřiny v železniční dopravě zatím neumožňují zákony, tak odborníci odpor ČD Cargo chápou. Podle nich jsou podmínky, za nichž jim SŽDC přeprodává elektřinu, opravdu nevýhodné.

"Koncem loňského roku už bylo naprosto jasné, že ceny půjdou dolů. V této situaci nejen draze nakoupit, ale ještě navíc na tři roky dopředu, bylo značně nerozvážné, rozhodně ne s péčí řádného hospodáře," říká energetický analytik Jiří Gavor.

Nevýhodnou smlouvu kritizují i České dráhy, i když ji nakonec podepsaly. "Museli jsme. Ale uzavřeli jsme ji jen na rok a budeme nutit SŽDC, aby dosáhla změn smluv se svými dodavateli," říká mluvčí Českých drah Petr Šťáhlavský.

Halla ale kontrakt s ČEZ a jeho tříleté trvání hájí. Podle něj se takový pokles tehdy nedal očekávat - a podobné smlouvy na několik let uzavírala i drtivá většina dalších velkoodběratelů. "Vliv ekonomické recese nebylo možné zohlednit, jelikož nebyl v době veřejné soutěže markantní," říká.



DRAŽŠÍ O TŘI STA MILIONŮ
České dráhy koupily od SŽDC nevýhodně elektřinu. Tvrdí, že jim nic jiného nezbývalo. Jejich dceřiná firma ČD Cargo ale stejnou smlouvu odmítla podepsat. foto: HN - martin Svozílek