Podle nejrůznějších konspiračních teorií je americká centrální banka (Fed) nebezpečnou, temnou, stinnou a nevypočitatelnou organizací - podobně jako třeba Organizace spojených národů (OSN) nebo americká Ústřední zpravodajská služba CIA. Již desítky let upozorňují kritici centrální banky Spojených států na nedostatek průhlednosti této organizace.

Již více než dvacet let se snaží republikánský politik z Texasu Ron Paul prosadit zákon, který by prověřoval rozhodnutí Federálního rezervního systému v oblasti měnové politiky. Paul volá po tom, aby američtí občané získali přístup k více informacím o organizaci a její vnitřní činnosti. Doposud se však s větší podporou svých návrhů nesetkal.

Situace se nicméně dost změnila v uplynulém roce, kdy možnost posílení dohledu nad bankovní organizací výrazně vzrostla. O větší kontrolu nad centrální bankou totiž kromě lidí rozvíjejících spiklenecké teorie nebo malé politické strany pana Paula začaly usilovat i nejsilnější strany v Kongresu. Více než polovina členů Sněmovny reprezentantů tak v současné době volá po tom, aby se pravidla pro Fed zpřísnila.

Nebezpečí jménem Bernanke?

ft.jpgNejčastěji zní ze Sněmovny ohlasy, že tvrdší kontrola nad Fedem přinese větší soulad mezi ministerstvem financí a americkou centrální bankou, a potažmo také lepší přehled o politických a ekonomických rozhodnutích organizací a jejich dopadech. Zastánci kapitalismu založeného na volném trhu se obávají postupů Bena Bernankeho - předsedy centrální banky, o kterém se často tvrdí, že přinutil Bank of America ke sjednocení s investiční bankou Merrill Lynch, ačkoliv utrpěla ohromné ztráty.

Dalším oponentům nekonvenční monetární politiky Fedu se zase nelíbí, že banka extrémně nafoukla svoji bilanci koupí nejrůznějších aktiv - například rizikových cenných papírů krytých hypotékami nebo koupí státních dluhopisů na finančních trzích ve snaze znovu nastartovat tok peněz v ekonomice.

Jsou tu ale i další zájmové strany, například investoři a někteří regulátoři, které se hrozí toho, že Fed získá ještě více moci nad největšími finančními institucemi v zemi.

Zastánci centrální banky, včetně Tima Geithnera (dřivějšího předsedy newyorského Fedu a současného ministra financí) a předsedy Výboru pro finanční služby Barneyho Franka, mají nyní slabší pozici.

Ačkoliv oni sami uznávají, že uvolněná monetární politika přispěla k dluhové bublině, jsou stále přesvědčeni, že Fed je jediná organizace schopná zabránit nebezpečí kolapsu finančního systému. Zároveň pevně věří v to, že nezávislost monetární politiky centrální banky nesmí být ničím oslabena.

Větší kontrola nepomůže

Lidé v čele Fedu nevěří, že by případné audity, které navrhuje Ron Paul ke schválení Kongresu, přinesly převratné změny.

Pokud se tak nyní centrální banka znepokojuje, pak je to kvůli možnosti zvýšeného dohledu Kongresu nad jejím rozhodováním a " chladícího účinku" na diskuse rady guvernérů.

Z Fedu se tak začínají ozývat varovné hlasy - poroste nestabilita na trzích, zvýší se inflace i dlouhodobé úrokové sazby.

"Každá silnější eroze v nezávislosti federálního bankovního systému povede k vyšším dlouhodobým úrokům, protože se investoři začnou obávat budoucí inflace," tvrdí Donald Kohn, místopředseda Fedu.

Jasné je jedno - ještě se povedou dlouhé debaty o tom, zdali zvýšení kontroly nad centrální bankou povede k růstu transparentnosti nebo k drahým půjčkám a politickým zásahům.