Přesně před pětadvaceti dny představil premiér Jan Fischer poslancům členy své vlády, kteří nahradí Topolánkův svržený kabinet. V neděli se stejným týmem předstoupil před sněmovnu podruhé a požádal o důvěru. Dostal ji.

Byl to zápas, na který sázkové kanceláře žádné kurzy ani vypisovat nemusely - výsledek byl předem znám. Šéfové klubů ODS, ČSSD, zelených a komunistů už také pár minut před schůzí řekli, jak budou hlasovat.

Přesto bylo zajímavé sledovat debatu kolem ní: odehrávala se netradičně v neděli, navíc pár hodin před zveřejněním výsledku voleb do Evropského parlamentu, jakési zkoušky na velké volby na podzim.

Projděte si náš glosovaný on-line přenos.

Sledujeme online

ObnovitOd nejstarších
7.6.2009 18:07 | 18:08 - Fischerova vláda získává důvěru

Poslanci jeden po druhém vstávají ze svých lavic a vyjadřují se k návrhu na vyslovení důvěry vládě.

Fischerova vláda důvěru získává.

7.6.2009 18:05 | 18:06 - Konec rozpravy

Předsedající schůze Němcová (ODS) končí rozpravu. Bude se hlasovat po jménech. Hlasování je formální, předem je jasné, že vláda důvěru získá. První bude hlasovat Boris Šťastný (ODS).

7.6.2009 17:50 | 18:03 - Fischer rekapituluje debatu

Premiér Fischer v souhrnném vystoupení rekapituluje otázky ministrů. Svou klíčovou větu z úvodu odpoledne opakuje: Tato vláda bude tvrdě šetřit tam, kde smí, a pro další vládu připraví analýzy, kde by se mělo sáhnout do povinných výdajů (sociální dávek i dalších).

7.6.2009 17:47 | 17:47 - Pecina k případu Komorous

Způsob, jakým jsem angažoval pana Komorouse, není na ministerstvu vnitra neobvyklý, říká Pecina.

"Považuji ho za odborníka," říká ministr vnitra. Vybral jsem si ho proto, aby mi pomohl s reformou policie a bojem s extrémismem, říká Pecina.

7.6.2009 17:43 | 17:45 - Bublan o Komorousovi

Bývalý ministr vnitra František Bublan (ČSSD) popisuje Komorousovo působení u StB. Podle Bublana stačil před listopadem jen absolvovat jazykový kurz pro pracovníky rozvědky. Také Bublan se zastává Komorouse pro jeho působení u protidrogových jednotek.

7.6.2009 17:38 | 17:41 - Kalousek se zastává Komorouse

"Nevím, co dělal Jiří Komorous před rokem 1989, když mu bylo dvacet let, ale vím, že doktor Komorous se i s nasazením vlastního života po listopadu pustil do boje s jedním z nejhorších zel, s drogami," hájí Kalousek Komorouse. Komorous je podle něj muž na svém místě.

7.6.2009 17:34 | 17:36 - Bursík napadl jmenování Komorouse

Bursík se ptá, proč Martin Pecina obešel obecný lustrační zákon. Podle Bursíkova prohlášení to Pecina udělal tím, že do funkce prvního náměstka jmenoval Jiřího Komorouse, bývalého pracovníka komunistické StB. "Je to poprvé, co se to od listopadu stalo," konstatuje Bursík a žádá Pecinu o odpověď.

7.6.2009 17:20 | 17:32 - Bursík na závěr

Martin Bursík mluví jako poslední přihlášený do diskuse. Vysvětluje, proč Strana zelených nominovala narozdíl od lidovců své lidi do vlády. "Když žijeme v obavách, že síla extrémistů poroste, je důležité, aby resort, který má tyto otázky na starosti, zůstal ve vládě," uvedl v narážce na to, že Kocáb - ministr pro lidská práva - jako jediný přežil vládní pád.

7.6.2009 17:06 | 17:15 - Janota vysvětluje

Ministr financí vysvětluje poslancům, jak je to s letošním výběrem daní, jak se zadlužováním obcí, co se stane, pokud schodek státního rozpočtu by se blížil paramentrům, jaké nabral v některých jiných státech EU (například v Lotyšsku).

Janota mluví věcně: bude obtížné získávat zdroje na další půjčky. Bude to o to těžší, pokud se schodek veřejných rozpočtů vymkne kontrole, upozorňuje Janota.

Vysvětluje také, jak dakleko jsou některé privatizace státního majetku. "Teprve 31. července dostaneme informace od poradce kolem privatizace Letiště Praha," ujišťuje Janota. Jiná situace je prý kolem ČSA. "Vláda vybrala dva adepty, které splňují předpoklady k tomu, aby se dostali do druhého kola," připomněl Janota.

Rozhodne cena, říká Janota - a to 13. července, na kdy je naplánováno otevírání obálek. "Pokud bude nabídnutá cena extrémně  nízká, zachováme se rozumně," slibuje ministr.

7.6.2009 17:03 | 17:05 - Co řekli Paroubek a Topolánek

Pokud vám unikly projevy Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka, tady si je můžete přečíst:

Jiří Paroubek řekl:

"Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, období posledních tří měsíců, kdy jsme vyslovili nedůvěru vládě Mirka Topolánka, uzavřeli politickou dohodu o vytvoření překlenovací vlády, schválili ústavní zákon o zkrácení volebního období v obou komorách parlamentu a absolvovali náročné volby do Evropského parlamentu, poznamenané dosud neznámými jevy radikalismu spojeného s násilím, bylo velmi náročné. A i nyní prakticky bez minuty odpočinku přistupujeme k projednání programového prohlášení nové vlády Jana Fischera. Její ustavení přirozeně vítáme. Kdyby v ničem jiném, pak v tom, že bude jako administrátor státu přispívat ke zklidnění situace. Zklidnění o to významnější, že nás čeká další předvolební kampaň do Poslanecké sněmovny a my se můžeme jen dohadovat, s čím náš soupeř po Kubiceho zprávě a vajíčkových útocích přijde. Zklidňující charakter vlády odborníků je tím nejlepším možným řešením.

Chtěl bych v úvodu vysoce ocenit přístup vlády, která se uchází o naši důvěru, všech jejích ministrů a jmenovitě jejího předsedy Jana Fischera. Jan Fischer velmi intenzivně komunikoval se sociální demokracií a z médií vím, že i s ostatními politickými stranami. Tento postup byl velmi užitečný a mnohé formulace či body vládního prohlášení, které byly svým obsahem politicky výbušné a představovaly zásadní střet mezi ODS a námi či jinými politickými stranami, se podařilo postavit do neutrální polohy či odstranit.

Oceňujeme zejména základní filozofii přístupu, ke které se vláda hlásí. Filozofii kvalitní, nestranné a maximálně politicky neutrální správy země do předčasných parlamentních voleb spojené s příslibem neotevírat politicky sporná a vyhraněná témata a příslib dialogu a spolupráce napříč politickým spektrem. Takový přístup má naši plnou podporu.

Ztotožňujeme se i se základními prioritami vlády, které jsou obsaženy v programovém prohlášení, kterými jsou důstojné a profesionální dokončení českého předsednictví Rady Evropské unie, kroky k oživení tuzemské ekonomiky zasažené globální ekonomickou krizí a bojem s rostoucí nezaměstnaností, příprava realistického a odborně podloženého rozpočtu na rok 2010, zlepšení a zrychlení čerpání prostředků z fondů Evropské unie. Pro nás, sociální demokraty, a věřím, že i pro převážnou část našich spoluobčanů, je mimořádně významným závazek, že vláda v kapitole Základní východiska položila na první místo nutnost zachování sociálního smíru. Tento závazek vláda pak rozvíjí například v kapitole Sociální oblast a zdravotnictví příslibem valorizace důchodů, preventivních opatření proti poklesu příjmů a tak dále.

Vážíme si tohoto závazku vlády a nezastírám, že jej vládě budeme po celou dobu jejího mandátu v případě nutnosti znovu a znovu připomínat. Vnímáme rovněž pozitivně, že vláda zdůrazňuje boj proti změně klimatu a připravovanou Kodaňskou dohodu o ochraně klimatu. Nic nenamítáme proti tomu, že vláda hodlá na expertní a analytické úrovni pokračovat v pracích na problémech důchodové a zdravotní reformy. Je ovšem jasné, že konečné řešení s dopadem na desetiletí dopředu může přijmout jen silná politická vláda se silným politickým mandátem, a to na základě širokého politického konsensu.

Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, jsou ovšem některé sporné momenty, o kterých bych se rád zmínil. Položení důrazu na zachování sociálního smíru, které jsem ocenil, by logicky mělo najít svůj výraz i při financování dávek uživatelů sociálních služeb a vědu a výzkum. Jsem si jasně vědom toho, že v právě proběhlé volební kampani docházelo velmi často k prezentování radikálního ultraliberálního pohledu některých mladých voličů, který velmi vstřícně česká média přebírala navozujíce dojem, že sociální demokracie chce populisticky prosazovat zájmy seniorů - prý na úrok mladých.

Nemohu se z časových důvodů problémem postavení seniorů ve společnosti v komplexnosti zabývat. Jedno je ovšem jasné. Jde o zásadní výzvu, před kterou stojí naše společnost stejně jako většina zemí Evropy. Diskriminačními formulkami o doplácení mladých na staré problémy nevyřešíme. Půjde o zásadní, téměř revoluční změnu strategie provázející jev stárnutí celé české populace a vyžadující zásadní aktivizaci státu, nestátních orgánů a organizací, ale i zásadní změnu přístupu seniorů samých. V jednom si ale musíme nalít čistého vína. Situace seniorů se stále zhoršuje a naši senioři právem nechtějí nic víc a nic méně, než aby žili stejně důstojně, jako žijí důchodci v ostatních zemích Evropské unie, a to jak v takzvaných starých, tak takzvaných nových.

Nůžky mezi průměrnou hrubou mzdou a výší průměrného starobního důchodu se totiž stále zvětšují a ostudně zaostáváme proti většině evropských zemí. Takzvaný obecný náhradový poměr daný poměrem starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě, který činil u nás 39,8 procenta v roce 2008, je výrazně nižší nejen oproti starším demokraciím, například Rakousku, Francii - obě země po 55 procentech - ale i zemím s obdobným společenskopolitickým vývojem. Například v Polsku činí 45 procent a na Slovensku, se kterým jsme sdíleli společnou minulost, dokonce 47 procent.

My jsme si přirozeně vědomi složitosti doby, ale zároveň konstatuji, že vědí-li ve Francii, Rakousku, Polsku či na Slovensku, co to je mezigenerační soudržnost a obyčejná lidská slušnost, nevidím jediný důvod, proč bychom to neměli uznávat my.

Zmínil jsem se o zákonité potřebě posilování spotřeby v době dramatického poklesu exportu. Nemohu nezdůraznit potřebu výrazných prorůstových impulzů v podobě budování dopravní infrastruktury. Budeme-li sice šetřit a čekat na zázrak, tak nás přirozeně může minout a mine nás. Nikdo z nás si nepřeje předluženou společnost. Ale pouhým zjednodušeným fiskálním restriktivismem nemůže obrat z krize k oživení nastat. To je elementární empirická poučka. I na toto téma bychom rádi slyšeli odpověď.

Jisté pochybnosti vzbuzuje i pasáž věnovaná přípravě privatizace podniků. Prohlášení chybí jasný příslib, že výjimku bude představovat prodej Letiště Praha. Konstatuji, že Letiště Praha, původně zmiňované jako cíl privatizace, bylo z konečné verze vládního prohlášení vypuštěno. Doufám, že to chápu správně, že se s uzavřením této privatizace za této vlády již nepočítá.

Rád bych, a jistě nejen já, vyslechl v průběhu rozpravy i další zdůvodnění. V jistém smyslu totéž platí o tom, že vláda jednoznačně nedeklaruje, že nezruší územní ekologické limity na Dole Československé armády. A nebude podnikat žádné kroky k obnově těžby uranu v oblasti Stráže nad Ralskem. I to může znamenat dvojí. I to, že je nezruší, i to, že je zruší. Totéž platí o obnově těžby uranu. Myslím, že i toto téma by si zasloužilo v rozpravě bližší vysvětlení.

Dodatečné vysvětlení by si jistě žádala informace o našich vojenských misích. V tomto ohledu bych chtěl poukázat na to, že sociální demokracie, naši poslanci ani já osobně, nemáme mnoho možností na výběr. V naší vnitrostranické diskusi před několika týdny, chcete-li v naší anketě vnitrostranické nebo referendu, naprosto drtivě převážil názor na stažení naší mise z Afghánistánu a v krajním případě na snížení počtu vojáků našeho kontingentu.

Chtěli bychom předejít možným konfliktům v této citlivé otázce. Rádi bychom uslyšeli slova, která nám umožní obhájit naše závazky k našim voličům.

Velmi diskusním a v podstatě již mimořádně výbušným tématem je silný požadavek našich odborníků na kritickou revizi takzvané reformy Policie České republiky. Chci na tomto místě konstatovat, že oproti původní verzi vládního prohlášení, ve kterém byla obsažena vůle pokračovat v reformě policie, předseda vlády zohlednil náš pohled, který se na tuto otázku zásadně lišil a odkaz na pokračování policejní reformy byl vypuštěn. Náš pohled na činnost bývalého ministra vnitra Ivana Langra je zásadně negativní. A stejně tak jsme přesvědčeni o tom, že nastal morální a personální rozvrat policie. Dokonce i většina médií se shodne například na dramatickém odchodu stovek a tisíců zkušených profesionálů, které dodatečné přílivy nováčků nahradit prostě nemohou. Na druhé straně zcela chápeme, že ODS má pohled přesně opačný. Ano, jde o jedno z velmi výbušných témat, kde se ODS a sociální demokracie nemůže na jeho pojetí dohodnout. A je přirozené a moudré, že vláda tuto politicky vyostřenou otázku z vládního prohlášení vypustila. Za svou osobu chápu, že šlo o maximum možného a nechtěl bych tlačit na vládu ani na ministra vnitra ke kategorickým závěrům či závazkům. Podpora vládě jako celku je pro nás politicky mnohem významnější.

Vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, již několikrát jsem zdůraznil, že náš postoj k této vládě bude vstřícný. Řekněme to i jinak: Toto je náš plán B. Odchod vlády Mirka Topolánka, předčasné volby do Poslanecké sněmovny a utvoření překlenovací vlády odborníků do jejich konání jsme opakovaně navrhovali při každém návrhu na odvolání vlády a jsme rádi, že se nám tyto kroky zdařily. Až na výjimky první výstupy této vlády, většiny jejích ministrů, a tím rozhodně nemám na mysli jen ty, u jejichž nominace byla sociální demokracie, působí v naprosté většině věcně, nekonfrontačně a mnohdy dokonce sympaticky.

Vítám též úspěšné převzetí úkolů českého předsednictví Janem Fischerem, Janem Kohoutem a Štefanem Fülem a koneckonců i prezidentem republiky. Jsme rádi, že české předsednictví již bez minulých ideologických konfrontací a nastolování nerealistických projektů bude úspěšně dokončeno.

Vážený pane předsedo vlády, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, Česká strana sociálně demokratická je připravena přistoupit k projednání programového prohlášení vlády a k otázce důvěry této vládě maximálně konstruktivně. Děkuji vám za pozornost."

Mirek Topolánek řekl:

"Pane předsedo Poslanecké sněmovny, pane předsedo vlády, vážená vládo, kolegyně, kolegové, poprvé v historii České republiky tu dnes žádá o důvěru vláda, která nemá jasný politický profil a nereprezentuje program žádné politické strany. Všichni víme, jak k této situaci došlo. Všichni víme, že jsme museli rychle najít řešení ve chvíli, kdy ti, kteří způsobili pád vlády, neměli v dané chvíli v ruce žádný plán jak dál, žádný plán jak dokončit české předsednictví v Evropské unii, žádný plán jak dospět k novému kabinetu, žádný plán jak co nejrychleji obnovit politickou stabilitu.

Jsem rád, že přes ostré souboje, kampaň a vyhrocenou atmosféru se nám podařilo najít dohodu. Jsem rád, že se nám to řešení podařilo najít rychle. Není to samozřejmě řešení, se kterým bych byl já nebo kdokoli jiný stoprocentně spokojený, ale je to řešení, které v dané chvíli a s kartami, které jsme měli v ruce, znamená minimalizaci negativních dopadů vládní krize na občany. A zejména je to řešení, které brání tomu, aby vládní krize přerostla v krizi ústavní.

Není to tedy řešení optimální, ale je to ze všech možných řešení to nejméně špatné. V každém případě je toto řešení nekonečněkrát lepší než neřešení, které by znamenalo protahování doby nestability a nestandardních kroků až do řádných voleb.

Nejdůležitějším prvkem tohoto řešení je dohoda na předčasných volbách, nyní již realizovaná příslušným ústavním zákonem o zkrácení volebního období sněmovny. Vláda, která dnes před nás předstupuje, je výsledkem a součástí tohoto řešení. Nic více, ale také nic méně.

Co znamená ono "nic více"? Znamená to, že toto není vláda s plnohodnotným mandátem v tom smyslu, že by disponovala relevantní silou ve sněmovně, o kterou by se mohla opřít. Nemá žádné své vládní poslance a při prosazování svých návrhů bude plně závislá na politickém vyjednávání se stranami. Rovněž není vládou, za kterou by jakákoli strana přebírala přímou odpovědnost.

Na druhé straně je tu ono nicméně. Tato vláda je výsledkem řešení dohodnutého třemi demokratickými politickými stranami a podporovaného dalšími poslanci čtvrté demokratické politické strany. To znamená, že nikdo z nás, kdo případně dnes vysloví této vládě důvěru, se nemůže zcela zbavit své odpovědnosti, a to odpovědnosti jak v pozitivním, tak v negativním slova smyslu.

Odpovědnost v pozitivním slova smyslu znamená, že poslanci, kteří dnes dají této vládě důvěru, se nemohou distancovat od případných excesů jejích členů, nemohou se tvářit, že se jich to netýká, zvláště pak nemohou dělat mrtvé brouky ti, kteří toho kterého konkrétního člena vlády nominovali.

Negativní odpovědnost pak znamená, že politické strany, které umožní této nestranické vládě vznik, by neměly nepřiměřeně zasahovat do jejích ústavních pravomocí. Zejména by neměly jejím prostřednictvím skrytě vést svou vlastní kampaň k předčasným sněmovním volbám.

Toto jsou tedy obecně pozitivní a negativní mantinely pro vyslovení důvěry této letní překlenovací či úřednické, či chcete-li Fischerově vládě.

Hned řeknu, co si pod ním představuji konkrétně. Musím říci, že pro mě je osobně velice těžké zvednout ruku pro vládu, jejímž ministrem vnitra je člověk, který bez mrknutí oka označí 60.000 mladých lidí jako nacisty. Ti mladí lidé přece neudělali nic jiného, než že spontánně vyjádřili svůj názor na předsedu jedné politické strany, konkrétně ČSSD. Jistě, někteří z nich mohli svůj postoj vyjádřit vhodnější formou. Forma tohoto protestu přerostla problém, který poznamenal negativně tuto kampaň a já jsem s formou vyslovil jednoznačný nesouhlas. Ale je nade vší pochybnost, že na názor mají plné právo. A ministr vnitra v demokratické zemi naopak nemá žádné právo zneužívat svého postavení k takovým nevybíravým, paušalizujícím a politicky účelovým atakům, které ve svém důsledku omezují svobodu vyjadřování. Vidím v tom snahu zastrašit lidi hrozbou nasazení policejní mašinerie, vidím v tom snahu je násilím donutit, aby si své názory příště nechali pro sebe. Vidím v tom pokračování neblahé politiky vlády, která nesmyslně brutálně rozehnala CzechTek. Toto vystoupení Martina Peciny skutečně považuji za velké selhání. A ačkoli jde o vládu nestraníků, sociální demokraté, kteří Martina Pecinu nominovali, se nemohou tvářit, že za toto selhání nenesou odpovědnost.

Stejně nepřijatelné jsou pro mě snahy ČSSD diktovat Fischerově vládě, co má udělat, případně za ně udělat. Jejich 27 podmínek zaslaných kabinetu ještě před sepsáním programového prohlášení je pro mě výrazem velkého pokrytectví a také zpupnosti. Nejde o nic jiného než o programové cíle připravené pro případnou spolupráci ČSSD a KSČM. Pokud tu z vůle voličů po předčasných volbách takový kabinet vznikne, nechť se těmito 27 podmínkami řídí. Tato vláda však není vládou ČSSD a tím méně KSČM. Není tu od toho, aby se stala nástrojem revanše za prohrané volby v roce 2006. Není tu proto, aby za ČSSD vedla její předvolební kampaň. Je tu proto, aby řešila malér, který způsobily ČSSD spolu s KSČM svou neodpovědností. A to dá hodně práce.

Tato vláda to vůbec nebude mít lehké. Musí řešit dopady ekonomické krize a hrozivý deficit státních financí. To by bylo velké sousto i pro kabinet se silným politickým mandátem. Přitom je Fischerova vláda zcela závislá na politických stranách. Věřím, že přesto tomuto tlaku nikdo nepodlehne. Dohodli jsme se na neutrální úřednické vládě, která dovede zemi k předčasným volbám, nikoli na loutkovém kabinetu, který bude za někoho dělat špinavou práci. Věřím, že jakýkoli diktát a tlaky odmítne nejenom premiér Fischer, všichni členové kabinetu, ale také lídři politických stran.

Původně jsem tu nechtěl mluvit tak ostře, ale okolnosti mě k tomu donutily. Jsme uprostřed velmi ostré kampaně k předčasným volbám a všimli jsme si jistě, jak ta kampaň vypadá. Považuji proto za nutné ještě před hlasováním o důvěře vládě jasně formulovat mantinely, které tuto důvěru podmiňují. Není to bianco šek, aby ministři mohli dělat cokoli s vědomím, že do předčasných voleb je už sotva někdo vystřídá. Není to ani výzva k tomu, aby ve snaze se zalíbit ministři podléhali účelovým a nesmyslným stranickým požadavkům, ať už přijdou z kterékoli strany. Občanští demokraté sami nekladou této vládě žádné podmínky kromě těch, které byly formulovány na počátku politických jednání, aby bez další ostudy dokončila úspěšně rozběhnuté české předsednictví v Evropské unii, aby řádně spravovala zemi do předčasných voleb, aby navrhla rozumný a v dané situaci maximálně realistický rozpočet. Ve všech těchto bodech jí nabízíme svou spolupráci bez předběžných požadavků. Jediné, co po ní budeme chtít, je, aby se vyvarovala excesů hrubě zasahujících do svobodné politické soutěže a aby nesloužila coby převodová páka předvolební mašinerie jakékoli strany.

Za ODS slibuji, že v žádném případě nebudeme tuto překlenovací vládu využívat k prosazování svých politických cílů kromě těch, na kterých bude široká shoda demokratických stran. Od vlády pak očekáváme, že uprostřed světové ekonomické krize se bude chovat nanejvýš odpovědně, bude šetrně hospodařit a nebude podléhat populistickým tlakům a zároveň že bude schopna zajistit udržení sociálních standardů i nezbytnou úroveň investic a v maximální možné míře podporovat české firmy a chránit česká pracovní místa. Očekáváme, že bude pokračovat v nastoupené cestě protikrizových opatření. Ostatně tak, jak to má napsáno ve svém programovém prohlášení a jak o tom mluvil premiér Fischer.

Jak jsem řekl, úřednická vláda to nebude mít lehké, jak objektivně, protože se musí vypořádat s dopady krize, tak subjektivně, protože bude muset odolávat neodpovědným požadavkům a pokusům levice zatáhnout ji do předvolební kampaně. Nicméně zatím na ní vidím většinový a upřímný záměr spravovat stát podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, bez ideologických předsudků a politických ambicí. V tomto smyslu se mi docela líbí snaha Jana Fischera rehabilitovat onen českým uším nehezky znějící termín "státní byrokrat", vrátit mu původní význam označující člověka, který loajálně, nadstranicky, pilně a efektivně vykonává svěřený úkol. Neodvažuji se prorokovat, do jaké míry se mu to podaří, ale je to směr, který ODS podpoří. Nic více, ale také nic méně.



Jak jsem řekl v úvodu, dnes nás o důvěru žádá první ryze nepolitická vláda v historii České republiky, tedy vláda, která nemá automaticky danou podporu vládních poslanců. Vidím zde důvody, proč jí důvěru nedat. Autoritářské vystupování ministra Peciny vůči mladým lidem, obavu, aby se tento kabinet nestal nástrojem agitace ČSSD. Na druhé straně jsou zde i důvody pro. Řada členů kabinetu na mne už nyní dělá velice dobrý dojem, spravují své resorty profesionálně a nestranně bez ohledu na to, kým byli nominováni. Nebudu je tu jmenovat, abych se vyhnul obvinění z politického známkování. A zásadním důvodem pro vládu samozřejmě je, že nic lepšího než Fischerův kabinet nemáme k dispozici. Dokonce ani nic jiného. Tři demokratické politické strany se na této vládě dohodli a nyní ji musí nechat vládnout. Chci věřit, že vláda úspěšné splní své úkoly, nenechá se zneužít v předvolební kampani a dovede nás v klidu k předčasným volbám. Občané potřebují vládu, která po příštích několik měsíců bude řešit jejich problémy, zejména dopady krize.

Programové prohlášení, které tu dnes přednesl premiér Fischer, je pro mě důkazem, že vláda si je plně vědoma vážnosti situace a hodlá pokračovat v protikrizové politice, že chce řádně dokončit české předsednictví, jak bylo naplánováno a započato, že má vůli být odpovědným hospodářem a nepodléhat populismu. Proto jí dnes dáme svou důvěru. Děkuji za pozornost."

Související