Ústavní soud (ÚS) se na návrh Krajského soudu v Plzni zabýval částí živnostenského zákona, která definuje podmínku o bezúhonnosti pro provozování podnikatelské činnosti. Podle středečního veditku ústavních soudců je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.
Soud ale kontroverzní paragraf nezrušil. ÚS se totiž na návrh plzeňského soudu nezabýval nyní platným živnostenským zákonem, ale pouze jeho dřívější verzí platnou do června 2008. Ustanovení o bezúhonnosti je ale v obou verzích zákona identické.
"Ústavní soud je vázán návrhem, nemůže zrušit nic, co navrhovatel ke zrušení nepředkládal. V tomto případě návrh směřoval k verzi živnostenského zákona, která dnes již neplatí. Proti této starší verzi směřoval z toho důvodu, že zase krajský soud může návrh na zrušení zákona podat pouze v souvislosti s případem, který posuzuje, a ten se stal před červnem 2008," řekl ČTK mluvčí soudu Michal Spáčil.
Do roku 2000 byl zákon v pořádku
Sporný paragraf, podle něhož se za bezúhonného nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro jakýkoliv trestný čin spáchaný úmyslně k nepodmíněnému trestu v trvání minimálně jednoho roku, se v živnostenském zákonu objevil roce 2000. Do té doby platilo ustanovení, podle něhož přišel o bezúhonnost pouze ten, kdo byl odsouzen za trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, nebo existuje-li obava z opakování trestné činnosti podnikatele.
Záměrem novely bylo podle zákonodárce upřesnit nejednoznačná kritéria a zamezit možnosti subjektivního hodnocení případu živnostenským úřadem. Cílem bylo také omezit možnost podnikání všem lidem, kteří se dopouštějí trestné činnosti obecně související s podnikáním.
Právě toto zobecnění se nezamlouvalo krajskému soudu. Podle něj totiž každý zásah do jakéhokoliv práva zaručeného Listinou základních práv a svobod, a tedy i práva na podnikání, musí být důvodný a respektovat specifika konkrétního případu. Také podle ústavního soudu dané ustanovení vybočuje z mezí účelu sledovaného zákonodárcem, neboť smyslem bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona je především ochrana práv třetích osob, jež by mohly být podnikáním dotčeny.
Podle Ústavního soudu ale nepodmíněný trest v délce jednoho roku například za rvačku apriori nezpochybňuje věrohodnost živnostníka podnikajícího například v oboru kovářství či pekařství.
Ministerstvo průmyslu a obchodu zatím nemá k dispozici pravomocné rozhodnutí Ústavního soudu, a nemůže se tedy k této záležitosti vyjadřovat, sdělil ČTK mluvčí ministerstva Tomáš Bartovský. Po obdržení rozhodnutí MPO provede analýzu možností dalšího postupu.
