Když proslulý režisér Andrzej Wajda oznámil, že se tématu chopí, vyvolal oprávněné očekávání a otázku, zda vůbec lze něco takového filmařsky a lidsky uchopit, aby to nebyla fraška nebo nesnesitelný patos v době, kdy Polsko prožívá "pravicovou revoluci".

A navíc, ironií osudu, film o vymýcení elity národa, neboť mezi zajatci byli i učitelé, profesoři, inženýři, přišel do kin pár týdnů před předčasnými volbami, kde téma vztahu k historii a k oběma velkým sousedům, Rusku a Německu, hrálo důležitou roli.

Film Katyń Poláky přitahuje, multikina ho promítají od dopoledních do pozdních večerních hodin, chodí na něj školáci i vojáci, mladí i staří, celé rodiny. Mnoha lidí se dotýká osobně, neboť až příliš často znají někoho z příbuzenstva, kdo v Katyni zahynul. Sám režisér tam ztratil otce. Podle vlastních slov se tímto způsobem jednaosmdesátiletý Wajda s otcovou smrtí teprve vyrovnává.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.