Výzkum AXA Retirement Scope porovnal úroveň veřejných výdajů na důchody ve 13 zemích OECD s výsledky vypovídajícími o názorech důchodců na kvalitu života a dostatečnost příjmů. Z tohoto srovnání vyplývá, že čím vyšší je relativní úroveň veřejných výdajů, tím méně mají důchodci dojem, že mají dostatečné příjmy. V pěti zemích s nejvyšší úrovní veřejných výdajů méně než polovina důchodců (46 %) v rámci průzkumu AXA Retirement Scope uvedla, že jejich příjmy jsou "dostačující" nebo "zcela dostačující", zatímco v pěti zemích s nejnižší úrovní veřejných výdajů uvedly tytéž odpovědi téměř dvě třetiny (65 %) respondentů průzkumu AXA Retirement Scope.

Toto srovnání samozřejmě neznamená, že se důchodcům žije lépe, když jim stát sníží důchody. Vysoká úroveň veřejných výdajů může prostě jen odrážet skutečnost, že v minulosti byla úroveň těchto investic nedostatečná, a navíc se v jednotlivých zemích značně liší demografické podmínky. Například Německo, Itálie a Japonsko mají v populaci neobvykle vysoký podíl důchodců, takže veřejné výdaje na důchody jsou vyšší už jen z podstaty věci, bez ohledu na štědrost toho kterého důchodového systému.

VÝSLEDKY RŮZNÉ DŮCHODOVÉ POLITIKY

Výsledky průzkumu AXA Retirement Scope byly porovnány s přehledem různých druhů důchodové politiky v zemích OECD, aby se zjistilo, zda rozdílné politiky vyvolávají u důchodců v příslušných zemích odlišné postoje. Popis OECD obsahuje širokou škálu primárních státních penzijních plánů, které zajišťují základní prostředky důchodců ve stáří a chrání je proti chudobě, a sekundárních penzijních plánů, ve kterých výše důchodů závisí na výdělcích a odpracovaných letech.

ROLE ODPOVĚDNOSTI

Kdyby existoval zaručený způsob, jak zajistit uspokojivý důchod, určitě by ho už někdo dávno objevil. Jak však ukazují výsledky průzkumu AXA Retirement Scope, vyskytuje se nejspíš tolik různých variant snů a reality důchodu, kolik bylo účastníků průzkumu (11590 osob). A skutečně, mezi nejvýraznější závěry, které lze z výsledků průzkumu vyvodit, patří právě nekonečná škála snů a přání lidí různých věkových skupin, kteří žijí v různých podmínkách a v různých kulturních prostředích.

AKTIVNÍ OČEKÁVÁNÍ

Vývoj postojů od roku 2004, kdy byl proveden první průzkum AXA Retirement Scope, ukazuje, že pracující začínají v průběhu života důchod plánovat už v nižším věku. V roce 2004 průměrný věk, kdy se lidé z 15 zkoumaných zemí začínali připravovat na důchod, byl 38,4 roku. Letošní průzkum odhalil aktivnější přístup; pracující, kteří se už plánovitě připravují na důchod, uvádějí, že s tím začali ještě před svými 32. narozeninami.

S aktivním přístupem souvisí přesvědčení, že jednotlivci musí převzít zodpovědnost za svůj důchod. Vzrůstající důraz na individuální zodpovědnost lze ve skutečnosti považovat za jeden z nejpřekvapivějších kontrastů mezi důchodci a mladšími generacemi.

Uvedené porovnání ukazuje, že téměř všude jsou příslušníci mladších generací stále více přesvědčeni, že jakožto jednotlivci musí převzít zodpovědnost za svůj vlastní důchod. Neznamená to však, že by se lidé domnívali, že klesá význam role státu nebo zaměstnavatelů.

Austrálie: Zdraví, bohatí a moudří

Není těžké zjistit, proč se pracující Australané staví k období důchodu tak pozitivně - stačí se podívat na situaci důchodců v této zemi. Spolu se sousedními obyvateli Nového Zélandu, s Brity a Američany se australští důchodci považují za nejšťastnější ze všech šestnácti zkoumaných zemí. Také patří mezi nejzdravější důchodce na světě a jsou i nejaktivnější. Australští důchodci se zabývají různými koníčky, pracují jako dobrovolníci, cestují a vedou aktivní společenský život. A kdykoli najdou volnou chvilku, můžete je najít, jak sedí u svého počítače, protože australští důchodci zároveň patří mezi nejčastější uživatele internetu. Není tedy divu, že převážná většina (85 %) pracujících v Austrálii uvádí, že po odchodu do důchodu předpokládají stejnou nebo dokonce lepší kvalitu života.

Přibližně 70 % pracujících uvádí, že se na důchod připravují a že začali už ve věku 31 let, což je téměř o 10 let dříve než současní důchodci, kteří začínali ve 41 letech. Toto je významný průlom, protože ještě před dvěma lety ti z Australanů, kteří se na důchod připravují, s tím nezačínali dříve než ve 36 letech.

Belgie: Zkracující se délka důchodového období

Výsledky průzkumu ukazují, že Belgičané by chtěli odcházet do důchodu relativně brzy, přestože si myslí, že lidé jsou schopni kvalitně zastávat své zaměstnání i po dosažení 65 let věku. Přestože většina pracujících v Belgii by si chtěla užívat dlouhé období důchodu (bonusové roky), zároveň očekávají, že zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu jim tyto touhy "nabourá". Převážná většina pracujících i důchodců uvedla, že v budoucnu předpokládají reformu belgického penzijního systému, která nejspíš povede ke zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Téměř dvě třetiny pracujících také uvedly, že se jim tato představa nelíbí.

Přestože celkově byly postoje Belgičanů k důchodu většinou pozitivní, uváděli respondenti průzkumu i značný počet pochmurných myšlenek. Zatímco jen méně než třetina belgických pracujících uvedla, že zná výši svého budoucího důchodu, více než dvě třetiny uvedly, že očekávají menší příjmy než to, co v současnosti vydělávají. Asi polovina respondentů z řad belgických důchodců říká, že jejich příjmy nestačí na pokrytí životních nákladů a většina pracujících (52 %) očekává, že se dostanou do stejné situace.

Výsledky výzkumu ukázaly, že Belgičané se v otázce financování penzí silně spoléhají na stát a jen relativně málo si uvědomují individuální odpovědnost. Pracující i důchodci však považují za důležitou také úlohu zaměstnavatelů.

Kanada: Drsný individualismus

Pokud byste chtěli demonstrovat výhody individualismu, nenašli byste lepší příklad než Kanadu. Více než obyvatelé jiných zemí se Kanaďané v otázce financování svých důchodů spoléhají na vlastní úspory a investice. A také si více než jinde dobře žijí.

Téměř tři čtvrtiny (73 %) kanadských důchodců uvedly, že jejich životní úroveň zůstala po odchodu do důchodu stejná nebo se dokonce zlepšila. Pracující Kanaďané se dokonce domnívají, že si v důchodu polepší: celých 83 % uvedlo, že v důchodu předpokládají stejnou nebo zvýšenou životní úroveň. Asi dvě třetiny důchodců uvedly, že mají dostatečné příjmy, což je mnohem více, než kolik činí celosvětový průměr. Méně než jedna pětina (17 %) kanadských důchodců uvedla, že se po odchodu do důchodu kvalita jejich života zhoršila. Tento údaj tak patří k nejnižším na světě.

Vzhledem k tomu, že penze od státu jsou poměrně nízké a není stanovena žádná věková hranice pro odchod do důchodu, Kanaďané patří mezi národy, které se začínají plánovitě připravovat na důchod v relativně mladém věku a šetří si v podstatě po celou dobu svého aktivního výdělečného věku. Více než 40 % pracujících Kanaďanů uvádí, že znají výši svých budoucích důchodových příjmů, což je jedno z nejvyšších procent ze všech šestnácti zkoumaných zemí.

Kanadští důchodci patří k technicky nejzdatnějším na světě. Více než polovina z nich vlastní počítač s přístupem na internet a také mobilní telefon.

Čína: Stará a nová

Žádná jiná velká země na světě nebyla během posledních dvou desetiletí svědkem hlubších a dramatičtějších změn životního stylu nebo ekonomických podmínek než Čína. Tyto zevrubné změny se zásadně projevují na výsledcích průzkumu AXA Retirement Scope, do kterého byla Čína zařazena poprvé. Mezi mladšími a staršími generacemi Číňanů existují velké kontrasty, co se týče postoje k široké škále otázek týkajících se důchodu. Nicméně na druhé straně tradiční čínské hodnoty nadále vyznávají staří i mladí.

Čínští pracující jsou nejoptimističtější na světě ohledně předpokládané životní úrovně a kvality života v důchodu. Polovina z nich očekává, že po odchodu do důchodu se jejich životní úroveň zlepší. Dalších 33 % předpokládá, že zůstane stejná. Osm z každých deseti pracujících Číňanů, kteří se zúčastnili tohoto průzkumu, uvedlo, že po odchodu do důchodu předpokládají zlepšenou nebo stejnou životní úroveň.

Většina čínských důchodců je se svými důchodovými příjmy spokojena, dvě třetiny je považují za "dostačující" nebo "zcela dostačující", což je jedno z nejvyšších procent na světě. Zdá se , že zejména ženám v důchodu se daří zvlášť dobře, alespoň situaci v jiných zemích; 60 % z nich uvedlo, že jejich důchodové příjmy jsou "dostačující" nebo "zcela dostačující". Vzhledem k ekonomickému rozmachu země se tři čtvrtiny pracujících domnívají, že budou mít v důchodu dostatečné příjmy.

I když hlavním pilířem důchodového systému zůstává pro tři čtvrtiny pracujících a devět desetin důchodců stát, pracující se ve zvyšující míře začínají sami plánovitě připravovat na důchod. Jedna třetina pracujících Číňanů uvedla, že už si začali důchod plánovat. Myšlenka individuální zodpovědnosti za důchodové příjmy se rychle rozvíjí. Dvě třetiny pracujících v Číně se domnívají, že jednotlivec skutečně nese určitou část odpovědnosti. Stejný názor má i jedna třetina důchodců.

Povinné příspěvky zůstávají hlavním zdrojem příjmů v důchodu, ale pracující znásobují své investice prostřednictvím takových nástrojů, jako je životní pojištění, individuální spoření a nákup nemovitostí.

Výsledky průzkumu ukazují, že v Číně přetrvávají silné rodinné vazby. Více než tři čtvrtiny respondentů uvedly, že děti by měly podporovat své rodiče v důchodu, a to nejen pravidelnými návštěvami, ale také materiálně a finančně. V městských i venkovských oblastech relativně vysoké procento mladších pracujících stále žije se svými rodiči v pevném rodinném svazku.

Francie: Ohrožené sny

I když Francouzi doufají, že si budou moci užívat dlouhého období aktivního důchodového věku, výsledky průzkumu zároveň ukazují, že pracující mají obavy o budoucnost důchodového systému země, jehož základním pilířem jsou výdaje ze státního rozpočtu. Tyto obavy však, jak se zdá, zatím nevedou občany této země k nijak zvlášt velké aktivitě. Jen relativně malý počet francouzských pracujících se aktivně na důchod připravuje. Nicméně ti z nich, kteří tak činí, začínají plánovat průměrně ve věku 31 let, proti průměrné hranici 40 let u současných důchodců.

Polovina z dotázaných pracujících uvedla, že si myslí, že současný důchodový systém v době, kdy oni budou odcházet do důchodu, již nebude existovat a bude nahrazen systémem nabízejícím nižší penzijní dávky a vyžadujícím větší počet odpracovaných let. Tyto vyhlídky musí být zvlášť neveselé proto, že francouzští pracující by rádi odcházeli do důchodu docela brzy - ve věku 55 let. S dostatečnou dávkou realismu však předpokládají, že do důchodu půjdou až o šest let později.

Nejistá budoucnost se projevuje i tím, že pouze méně než jedna pětina pracujících ve Francii má představu, jaký budou mít důchod. Přesto však často nic nedělají, aby se zabezpečili; na důchod se aktivně připravuje jen asi polovina z nich.

Současní francouzští důchodci se potýkají se značnými finančními těžkostmi. Jen polovina z nich považuje své příjmy za dostatečné a více než polovina z nich uvedla, že se jim po odchodu do důchodu zhoršila životní úroveň. Situace je zvlášť nepříznivá u žen v důchodu: snížení životní úrovně uvedlo téměř 60 % z nich.

Německo: Neveselá předpověď

Němci, kteří jsou přesvědčeni, že se chystají podstatné změny, očekávají nesnadnou budoucnost, co se týče důchodu: zvýšení počtu povinně odpracovaných let, snížení státních penzí a horší životní úroveň důchodců. Dvě třetiny dotázaných pracujících mladších 50 let vyjádřily pochybnosti o budoucnosti současného penzijního systému své země. Pracující předpokládají, že budou muset pracovat až do 62 let věku, tedy o tři roky déle, než by si sami představovali. Polovina z nich uvedla, že očekávají v důchodu snížení své životní úrovně.

Obavy pracujících se zakládají spíše na jejich vlastních očekáváních než na zkušenostech současných důchodců. Neobvykle vysoký podíl současných důchodců v Německu totiž uvádí, že jejich příjmy jsou dostatečné, a jejich životní úroveň i kvalita života se vyvíjí srovnatelně s jinými evropskými zeměmi.

Více než 15 let po pádu berlínské zdi však také výsledky ukazují přetrvávající rozdíly mezi východem a západem země. Důchodci na východě uvádějí nižší důchodové příjmy, což také očekává větší část pracujících v této části země. Polovina z dotázaných důchodců ve východním Německu uvedla, že se kvalita jejich života po odchodu do důchodu zhoršila.

Hongkong: Generační rozdíly

Je jen málo míst na světě, kde se zdá, že by lidé pracovali tak hodně jako v Hongkongu. Možná právě proto jsou zde postoje k důchodu tak smíšené. V kontrastu k rušnému životu v této bývalé britské kolonii považují lidé důchod za období, kdy si mohou odpočinout a užívat si života, ne však za příliš aktivní období. Tyto postoje nejsou příliš příznivé; po Španělech a Japoncích mají lidé v Hongkongu nejméně pozitivní představy o důchodu ze všech zkoumaných zemí.

Na relativní pasivitu a záporné názory důchodců má nepochybně vliv nedostatek finančních prostředků. Polovina z nich uvedla snížení životní úrovně v důchodu; 43 %, což je nejvyšší procento na světě, také uvedlo zhoršení kvality života; a méně než polovina považuje své příjmy za dostačující. Důchodci v Hongkongu si nicméně většinou najdou čas i prostředky, aby mohli provozovat sport a cvičení, kterému se věnuje 90 % z nich.

Itálie: Neochota ke změně

Přestože se mají italští důchodci poměrně hůře než jejich protějšky v severní Evropě a v anglosaských zemích, zdá se, že mnoho Italů se nechce rozloučit se svým tradičním přístupem a postoji vůči důchodu. Výsledky průzkumu však naznačují jisté změny u příslušníků mladších generací, kteří uvádějí, že mají v úmyslu začít se na důchod plánovitě připravovat s použitím diverzifikovaných investičních strategií.

Stejně jako obyvatelé ostatních středomořských zemí i Italové v otázce zajištění důchodových příjmů spoléhají téměř výhradně na stát; jen málo z nich si uvědomuje zodpovědnost jednotlivce nebo zaměstnavatelů. Silná podpora myšlenky státní, všezahrnující odpovědnosti za důchody také pomáhá vysvětlit, proč důchodci i pracující se v Itálii relativně jen málo podílejí na individuálním plánování svých důchodů a proč jsou většinou i špatně informováni o budoucích penzijních dávkách.

Stejně jako Španělé a Portugalci jsou Italové nejnadšenějšími příznivci myšlenky společného penzijního systému Evropské unie. Jsou také silně proti zvyšování minimálního důchodového věku, a většina italských pracujících očekává, že budou muset pracovat déle než současní důchodci.

Japonsko: Žádné bonusové roky

Sen o bonusovém období, počínajícím odchodem do důchodu a pokračujícím do počátku stáří, v Japonsku nefunguje. V zemi s nejstarším a nerychleji stárnoucím obyvatelstvem na světě nepociťují pracující lidé a důchodci odchod do důchodu příliš pozitivním způsobem.

Výsledky průzkumu z Japonska vykazují osobitou řadu postojů k celému pojmu stárnutí. Stáří začíná pro Japonce ve velmi nízkém věku, podle pracujících lidí počínaje 56. narozeninami. To je o čtyři roky dříve než je ideální věk odchodu do důchodu! Je to také o čtyři roky dříve, než je očekávaný věk odchodu do důchodu, což naznačuje, že japonští pracující jsou ve svých představách staří již během posledních čtyř let svého zaměstnání.

Přestože je situace japonských důchodců méně než optimální, je stále lepší než situace, kterou očekávají ti, kteří stále pracují. Tři čtvrtiny udávaly, že se kvalita jejich života po odchodu do důchodu zlepšila nebo zůstala stabilní, i když téměř 60 % tvrdilo, že trpí nedostatečnou výší důchodu.

Nizozemsko: Kvalita života pro všechny

Pokud by globální oteplování způsobilo pokračující zvyšování hladiny moře, velká část Nizozemska by byla ohrožena. Nezdá se však, že by tato vyhlídka mezi holandskými důchodci a pracujícími lidmi kalila pozitivní pohled na odchod do důchodu a na bonusové roky. Společně s Australany jsou nizozemští pracující lidé nejoptimističtější na celém světě, když 65 % z nich očekává, že kvalita jejich života zůstane při odchodu do důchodu stabilní a dalších 20 % předpokládá zlepšení.

Stejně tak, jako se dlouho připravují na zvyšování mořské hladiny, Nizozemci jsou navyklí na přípravu na svůj odchod do důchodu. Nějakých 80 % dotazovaných pracujících lidí v Nizozemsku uvedlo, že si již začali šetřit na odchod do důchodu a že začali v průměrném věku 29 let. Tím je snad způsobeno to, že pozoruhodných 50 % pracujících lidí v zemi udává, že znají přesnou částku svých budoucích penzí.

Nový Zéland: Čas večírků

Důchod je skvělé období života a podle Novozélanďanů by se měl co nejvíce prodloužit. Novozélandští důchodci, šťastní, sebejistí a aktivní, zaujímají místo nejzdravějších mezi všemi šestnácti zkoumanými zeměmi.

Šest z každých deseti dotazovaných důchodců uvedlo, že odešli z pracovního procesu dobrovolně, v průměrném věku 60 let. To poskytuje podle novozélandských důchodců průměrnou dobu 19 let před počátkem stáří. Výsledky průzkumu ukazují, že svůj čas využívají nadšeným provozováním mnohých činností, sahajících od koníčků a zvláštních zájmů po sporty, zahradničení, péči o rodinu či její návštěvy, kulturní zájmy a procházky.

Není to proto, že by se Novozélanďané počítali mezi finančně nejzajištěnější důchodce na světě; více než jedna třetina uvedla, že výše jejich důchodu je nedostatečná. To však nenarušuje jejich životní styl, protože 74 % důchodců uvedlo, že kvalita jejich života se po odchodu do důchodu zlepšila nebo zůstala stabilní.

Portugalsko: Chmurné vyhlídky

Pro mnoho pracujících i důchodců v Portugalsku je odchod do důchodu peklo: kvalita života klesá, výše důchodu je nedostatečná a lidé jen tak sedí a nedělají nic. Přestože výsledky průzkumu naznačují určitý vývoj v mysli mladších generací, poměrně málo portugalských respondentů libovolného věku bylo optimistických.

Zdá se však, že pracující lidé v Portugalsku chovají sen o uspokojivém období bonusových let. V ideálním případě by rádi odcházeli do důchodu na své 58. narozeniny, aby si užili 18 let před příchodem stáří. Avšak sen o bohatých, aktivních, příjemných bonusových letech neodpovídá jejich očekávání. Čtyři lidé z deseti se připravují na pokles kvality svého života. Méně než jedna třetina očekává dostatečnou výši důchodu. A pracující Portugalci připisují odchodu do důchodu stejné množství negativních asociací jako těch pozitivních.

Podmínky odchodu do důchodu byly obzvlášť ubohé pro ženy. Téměř tři čtvrtiny (72 %) udávaly, že jejich výše důchodu je nedostatečná včetně 19 %, které popisovaly penzi jako "zcela nedostačující." To pomáhá vysvětlit, proč mezi důchodkyněmi v Portugalsku negativní asociace k odchodu do důchodu převažují nad pozitivními postoji. Mezi všemi důchodci v zemi zhruba dvě třetiny hlásily pokles kvality svého života po odchodu do důchodu.

Singapur: Odchod do pracovního důchodu

Singapurci chtějí odejít do důchodu brzy, aby mohli pokračovat v práci. Lidé tohoto malého ostrovního národa více než kdekoli jinde podporují práci po odchodu do důchodu. Téměř čtyři z každé desítky důchodců si uchovávají placené zaměstnání a více než 70 % pracujících lidí uvedlo, že zamýšlejí udělat totéž poté, co oficiálně opustí pracovní proces. Není divu, že dvě třetiny důchodců a polovina z pracujících Singapurců jsou zastánci prodloužení minimálního věku odchodu do důchodu.

Není to proto, že by lidé v Singapuru viděli něco špatného na odchodu do důchodu. Pozitivní postoje daleko převyšují nad negativními stanovisky mezi pracujícími lidmi i důchodci. Pracující ženy i ženy v důchodu byly obzvlášť optimistické.

Španělsko: Neústupný optimismus

Musí existovat něco ve španělském temperamentu, co udržuje optimismus lidí, i když je realita poněkud depresivní. Navzdory výsledkům průzkumu, které odhalily všeobecnou úzkost mezi pracujícími lidmi a značné strádání mezi důchodci, Španělé zůstávají pozoruhodně optimističtí, pokud jde o budoucnost.

Ačkoli španělští pracující sní o odchodu do důchodu v 56 letech, očekávají, že zůstanou v pracovním procesu o sedm let déle nad průměr. Třebaže s financováním svých penzí silně spoléhají na vládu, věří, že přepracování vládního penzijního plánu je nevyhnutelné. Přestože si myslí, že reforma přinese nižší důchody, přičemž téměř polovina předpokládá nedostatečnou výši důchodu, odmítají převzít příliš velký podíl odpovědnosti za financování svých vlastních důchodů. A ačkoli velmi málo z nich ví, kolik peněz budou v důchodu dostávat, jsou v drtivé většině přesvědčeni, že až odejdou do penze, kvalita jejich života ani životní úroveň se nijak nesníží.

Zdá se, že výsledky průzkumu mezi španělskými důchodci nechávají malý důvod k optimismu. Dvě třetiny uvádějí, že výše jejich důchodu je nedostatečná, což je nejvyšší podíl ze všech šestnácti zkoumaných zemí.

Velká Británie: Nejistá budoucnost

Průzkum ukázal, že většina britských důchodců vlastní své vlastní domy, cítí se finančně zabezpečená a patří mezi nejbohatší na světě. Pro ty, kteří jsou stále zapřaženi do práce, je však vyhlídka velmi odlišná. Většina pracujících předpokládá, že penzijní reforma půjde z jejich kapes a přinutí je pracovat déle. Polovina očekává, že bude pokračovat v práci přes věk 65 let a jeden z pěti pracujících se připravuje na to, že se kvalita jeho života při odchodu do důchodu zhorší.

Po USA a Německu mají britští důchodci třetí nejvyšší čistou výši důchodu ze všech zkoumaných zemí. Jeden z šesti penzistů uváděl, že má dostatečnou výši důchodu, přičemž průměrné osobě v penzi zůstává podstatná výše důchodu, se kterou si může pohrávat i po zaplacení měsíčních výdajů na živobytí. Britští penzisté jsou podstatně bohatší než jejich kontinentální evropští kolegové. Podle 71 % dnešních pracujících Velké Británie povede odchod do důchodu k poklesu příjmu. Ještě vyšší počet penzistů (75 %) však udával, že se jejich příjmy při odchodu do důchodu snížily.

Ve věku 28 let jsou Britové nejmladší ze všech zkoumaných zemí, kteří začínají přemýšlet o potřebách svého odchodu do důchodu. Výsledky ukazují, že 74 % pracujících lidí ve Velké Británii se již začalo připravovat na svůj odchod do důchodu.

Spojené státy: Navždy mladí

Spojené státy, vytvořené před 230 lety, si rozhodně zachovávají mladistvý přístup k životu. Američané věří, že lidé ve věku téměř sedmdesáti let jsou stále způsobilí pro práci a že stáří nezačíná dříve než kolem 80 let věku. To však neznamená, že pracující Američané touží zůstat v zaměstnání navěky; za ideální věk odchodu do důchodu pokládají 56 let, zhruba stejně jako většina Evropanů. Co to opravdu znamená je to, že americká verze bonusových let je výjimečně dlouhá - více než dvě dekády u průměrného pracujícího člověka.

Na základě zkušeností současných důchodců mají Američané spoustu věcí, na které se mohou těšit. Drtivá většina důchodců v USA, ze kterých 85 % odchází z pracovního procesu dobrovolně, prohlásila, že kvalita jejich života je dobrá. Více než čtyři z deseti, což je nejvyšší podíl v celém průzkumu, udávalo zlepšení kvality života po odchodu do důchodu. Více než tři čtvrtiny také uváděly stejnou nebo zvýšenou životní úroveň, také nejvyšší podíl ze všech šestnácti zkoumaných zemí.

U amerických pracujících i důchodců pozitivní asociace k odchodu do důchodu daleko převyšují ty negativní. Obě skupiny vidí důchod jako aktivní období svého života, vyplněné cestováním, koníčky, sporty, cvičením, kulturními činnostmi, zahradničením a kutilskými projekty.

USA byla jediná zkoumaná země, kde pouze zhruba polovina pracujících i lidí v důchodu viděla úlohu vlády v poskytování penzí. Důsledkem toho je, že Američané nejpečlivěji plánují, 85 % pracujících lidí uvádí, že si již začali šetřit na důchod, počínaje průměrným věkem 30 let.

AXA, FINANČNÍ ZABEZPEČENÍ


POROVNÁNÍ "SPOKOJENOSTI" DŮCHODCŮ S ÚROVNÍ VÝDAJŮ NA DŮCHODY

Graf