KLESAJÍCÍ MÍRA ÚSPOR
V roli spotřebitelů jsou domácnosti nejvýznamnějším faktorem - spotřebovávají 60 % výdajů na HDP. Jsou aktivní rovněž na trhu práce, podílejí se na podnikání (malé firmy) a v neposlední řadě jsou zdrojem úspor použitelných na investice v celé ekonomice.
České domácnosti jsou nebo spíše dlouho byly v mezinárodním porovnání nadprůměrně spořivé. Ještě v 90. letech 20. století se míra úspor pohybovala kolem 15 %. Zatímco například v roce 1995 činila 14,4 %, v roce 2004 to bylo již jen 7,6 % a pokles dále pokračuje. Zajímavým faktem je, že sklon ke spoření se nezvyšuje s rostoucími příjmy.
MÍRA HRUBÝCH ÚSPOR A MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ
Přírůstky hrubých disponibilních důchodů domácností v letech 1993 až 2004 nebyly spořeny, ale prakticky plně je absorbovala spotřeba. Jestliže úspory přesto rostly, jejich růst pocházel odjinud než z odměn za práci nebo podnikání. Jejich navýšení pocházelo převážně z kapitálových výnosů, tj. z úroků, dividend a podobně (viz grafy 1 a 2).
Mezinárodní srovnání míry úspor není jednoduché vzhledem k odlišné metodice a zahrnování, resp. nezahrnování úspor v penzijních fondech a dalších specifických nástrojích pro ukládání peněz. I přes tyto nepřesnosti porovnání udělat lze. Na první pohled je vidět, že česká míra úspor je dnes již nižší než míra úspor domácností v Evropě (evropský průměr).
Ještě v polovině 90. let patřili v Evropě Češi k nejvíce spořivým. Zatímco v roce 1995 byla míra úspor v ČR 14,4 %, průměr 16 evropských zemí dosahoval pouze 11,3 % (podobné míry byly i v některých jednotlivých zemích jako je Německo, Francie, Švýcarsko nebo Irsko). V Evropě spořivost poklesla relativně mírně - průměr oněch 16 zemí Evropy v roce 2004 dosahoval 9,1 %, v České republice byl pokles míry úspor podstatně silnější, když dosáhl 7,6 %. Tento pokles podle dostupných údajů pokračoval i v roce 2005. Zatímco tedy v Evropě poklesla míra úspor o 2,2 procentního bodu, v České republice o plných 6,6 procentního bodu.
Pokud se pokles české míry úspor za posledních deset let převede do absolutních čísel, Češi uspořili o 500 mld. Kč méně, než by uspořili, kdyby míra úspor zůstávala stejná jako v roce 1995. O to méně bylo disponibilních zdrojů na investice, což se nemohlo neprojevit na nižším růstu HDP než by býval byl při neklesající míře úspor.
Vzhledem k privatizaci a souvisejícímu přílivu zahraničního kapitálu však tento jev nebyl až natolik znatelný, protože do země přiteklo třikrát více zahraničních investic (1,5 bil. Kč), než kolik činil výpadek v úsporách. Místo Čechů tak spořili občané jiných zemí. Po zprivatizování většiny státních podílů se může příliv zahraničních investic zpomalit a poté může být nízká míra úspor větším problémem. Podle ekonomické teorie zemím s nízkou mírou úspor klesá šance na zdravý a vysoký ekonomický růst v budoucnu.
Nejvíc v Evropě spoří Maďaři s mírou úspor 17,3 % (2004), Belgičané (13,8 %) a Portugalci (12,8 %). Nejméně spoří Finové (1,5 %) a Dánové dokonce dosahují záporné míry úspor (-0,3 %), tj. v úhrnu neuspořili nic, úspory naopak čerpali.
ÚSPORY, SPOTŘEBA A NEZAMĚSTNANOST
V letech 1995 až 2003 vzrostly disponibilní příjmy českých domácností o 65 %, avšak spotřeba vzrostla o plných 77 %. Úspory se měnily jen nepatrně, vyšší spotřeba byla kryta růstem zadlužení domácností. Zadluženost domácností za posledních deset let narostla na devítinásobek (plus zhruba 800 %).
Další zajímavé souvislosti existují mezi mírou úspor a nezaměstnaností. Lze pozorovat značnou korelaci mezi mírou hrubých úspor domácností a mírou nezaměstnanosti. Korelační koeficient pro posledních deset let v české ekonomice činil 0,86. Z toho vyplývá, že se tyto dva jevy značně ovlivňují. Čím více roste nezaměstnanost, tím menší sklon máme spořit. Nejvyšší sklon k úsporám byl v době nízké nezaměstnanosti za poslední Klausovy vlády v letech 1995 až 1997.
TRADIČNÍ FORMY ÚSPOR
Spořivost Čechů rázně nenarušil ani krach několika malých a středních bank v 90. letech, ani problémy a krach družstevních záložen (kampeliček), i když došlo k jistému narušení důvěry a přeskupování úspor do jiných institucí a nástrojů.
Termínované vklady a spořící účty: Obyvatelstvo mělo koncem roku 2004 v bankovním sektoru uloženo téměř 889 mld. Kč, v polovině roku 2005 pak 919,3 mld. Kč. Od čtvrtého čtvrtletí roku 2001 začalo docházet k poklesu stavu na termínovaných vkladech a spořících účtech občanů u komerčních bank (ale nikoli u stavebních spořitelen). Zatímco v září 2001 bylo na termínovaných a spořicích účtech 475,8 mld. Kč, koncem roku 2004 to bylo jen 295,1 mld. Kč a v polovině roku 2005 dokonce už pouze 278,2 mld. Kč, tj. něco přes polovinu původního objemu těchto vkladů. Tento vývoj souvisel s vývojem úrokových sazeb, které znevýhodňovaly udržování peněz v nástrojích blokujících jejich použití na delší termíny (viz graf 3).
Netermínované vklady: Od konce roku 2000 do poloviny roku 2005 rostly objemy peněz na netermínovaných vkladech tempem zhruba 15 % ročně, tedy z počátečních 162,1 mld. Kč na konečných 337,2 mld. Kč (v červnu 2005), tedy o plných 109 %. Peníze byly přesouvány především z termínovaných vkladů.
Vklady v cizí měně: Objem vkladů v cizí měně zaznamenal pokles z 88,2 mld. Kč (koncem roku 2001) na 63,1 mld. Kč (pololetí 2005). Tento vývoj lze připsat dvěma faktorům - jednak samotnému kurzovému vývoji, když část této částky "zmizela" posílením koruny, na druhé straně došlo i k odlivu prostředků ze zahraničních měn. Pokles objemu devizových vkladů domácností souvisí právě s posilováním koruny.
Sílící koruna zároveň snižuje korunové výnosy hahraničních investic.
ALTERNATIVNÍ FORMY ÚSPOR
Nízké úrokové sazby v Čechách podpořily tendenci vyhledávat perspektivně výnosnější alternativní investiční příležitosti, zejména podílové fondy, stavební spoření či penzijní připojištění. Po redukci státního příspěvku však tempo růstu objemu úspor v rámci stavebního spoření zpomalilo. Příliv peněz do penzijních fondů je stabilní. Životní pojištění stagnuje zatímco zájem o investování do podílových fondů v roce 2005 významně oživil. Důvodem přesunu peněz z bankovních účtů do jiných investic je kromě snížení úrokových sazeb, po němž výnosy bankovních vkladů nepřesahují míru inflace, i nižší zdanění fondů. Přispělo k tomu také postupné zvýšení důvěry ve fondy a jejich větší nabídka.
Podílové fondy: K růstu majetku v domácích podílových fondech začalo docházet od roku 1998. V roce 2001 již bylo v podílových fondech 64,2 mld. Kč a do poloviny roku 2005 se tento objem zvýšil dále na 122,5 mld. Kč. Později k tomu přistoupily investice do zahraničních podílových fondů, jejichž objem investovaných prostředků českými občany se mezi rokem 2002 a polovinou roku 2005 ztrojnásobil na 74,2 mld. Kč. Úhrnný objem prostředků v podílových fondech tak činil v prosinci 2005 již 225 mld. Kč.
Majetek lidí v podílových fondech stoupl nejvíc ze všech forem úspor a dosáhl 2,5násobku svého objemu před čtyřmi lety (pololetí 2005/pololetí 2001). Meziroční růst prostředků ukládaných do podílových fondů se navíc od roku 2003 zrychluje. Preferovány jsou investice do zahraničních podílových fondů, i když zatím převažuje objem peněz v domácích fondech. V polovině roku 2004 získávaly zahraniční fondy necelou polovinu peněz tekoucích do podílových fondů, zatímco o rok později už 62 %. Ve struktuře fondů přetrvává i nadále tradiční konzervativní přístup - asi polovina peněz směřuje do fondů peněžního trhu (viz grafy 4 a 5).
Podle odhadu některých analytiků budou investoři v budoucnu vzhledem k nízkým úrokovým sazbám méně preferovat fondy peněžního trhu na úkor fondů dluhopisových a akciových. Ty by měly být v české měně výnosnější než v eurech.
Stavební spoření: Zatímco koncem roku 2001 bylo na účtech stavebního spoření 120,5 mld. Kč, v polovině roku 2004 už se částka vyšplhala na 261,1 mld. Kč. Při pohledu na vývoj stavebního spoření je patrný vliv zpřísnění podmínek, které vstoupilo v platnost od roku 2004. Horečka vyššího uzavírání smluv před zpřísněním podmínek, v roce 2004 a zejména 2005 opadla. Vzhledem ke snížení státní podpory se efektivní sazba (při započítání státní podpory) snížila ze 12 až 13 % do roku 2003 na dnešních zhruba 6 až 8 %. Objem vkladů stavebního spoření narůstal vysokým, i když zpomalujícím se tempem. V roce 2002 to bylo o 49 %, o rok později o 31,5 % a v pololetí 2005 meziročně už "jen" o 16,4 %. V polovině roku 2005 tvořilo stavební spoření 20,8 % úspor českých domácností.
Životní pojištění: Necelou desetinu všech svých úspor má průměrná česká rodina uloženo ve formě životního pojištění. Naspořené prostředky redukované o rizikovou složku se od konce roku 2001 do poloviny roku 2004 zvýšily o 35 % na zhruba 132 mld. Kč. Roční přijaté pojistné ŽP v poměru k HDP činí 1,6 % (pro porovnání, u penzijních fondů je to 0,58 %). V roce 2005 došlo k nečekané stagnaci - podíl na celkových úsporách českých domácností dokonce klesl k 8,7 %. Ročně do tohoto finančního nástroje přitéká zhruba 10 mld. Kč.
Penzijní připojištění: Od konce roku 2001 do poloviny roku 2004 stouply naspořené prostředky klientů penzijních fondů včetně státních příspěvků o 58,5 % na 98,1 mld. Kč. Tyto prostředky však na účtech nezůstávají všechny. Například v roce 2003 vyplatily penzijní fondy na dávkách 7,4 mld. Kč. Průměrný měsíční příspěvek klienta se mírně zvýšil z 340 Kč v roce 2001 na 431 Kč v roce 2004.
Penzijní připojištění se stalo jediným finančním produktem, kde přírůstky dosahují meziročně stále vyšších hodnot. Od začátku penzijního připojištění do pololetí roku 2005 naspořili lidé celkem 115,7 mld. Kč, z toho státní podpora činila 24,7 mld. Kč. Koncem roku 2004 spořilo 29 % obyvatelstva ČR, jinak též 62,5 % ekonomicky činných. Podíl penzijního připojištění měřeno aktivy fondů v poměru k HDP byl v roce 2004 oproti roku 1996 více než 2,5krát vyšší a dosahoval 3,71 %. Zatímco však v roce 1996 teklo do fondů od účastníků 3,2 % hrubé mzdy, v roce 2004 to bylo už jen 2,2 % (viz grafy 6, 7).
Přímé investice do cenných papírů: Kuponová privatizace udělala ze tří čtvrtin obyvatelstva nad 18 let majitele cenných papírů. Počet majitelů cenných papírů pak klesl z 5,5 milionu (v roce 1995) na 2,1 milionu osob (v roce 2004). Počty emisí poklesly z 2233 na 221 za stejné období. Je velmi těžké odhadnout hodnotu majetku, kterou mají české domácnosti uloženou v cenných papírech. Nominální hodnota cenných papírů evidovaných ve středisku cenných papírů činí 92,9 mld. Kč (září 2004) a tržní hodnota těchto papírů se odhaduje na 15 až 20 % této sumy, tj. zhruba 17 mld. Kč.
Tezaurované peníze: Hotovost ponechávaná doma je dalším obtížně odhadnutelným fenoménem. Její objem se odhaduje na 40 mld. Kč a zpravidla narůstá v prostředí nízké inflace a nízkých úrokových sazeb.
Grafy 2, 3, 4
Grafy 5, 6, 7
