Konec roku, předvánoční shon, povánoční slevy, Silvestrovská noc, přeplněné obchody – zloději mají plno příležitostí a způsobů jak vás okrást o doklady, osobní věci, mobilní telefony, peněženky a platební karty. Byli jste okradeni? Nic příjemného to rozhodně není. Ale pozor, můžete přijít i o daleko víc, dojde-li ke zneužití vašich platebních karet. Jak se můžete bránit a jak v těchto případech postupovat?

 

 

Zákon č. 124/2002 Sb. o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech („Zákon o platebních styku“) v paragrafu 16 informuje o vzorových obchodních podmínkách, které vydala 4. prosince 2002 ČNB ve Věstníku číslo 18. Vzorové obchodní podmínky pro vydávání a užívání elektronických platebních prostředků (tedy např. platebních karet) obsahují úpravu vzájemných práv a povinností vydavatelů a držitelů platebních karet. Podmínky jsou v podstatě překladem Doporučení Evropské komise číslo 97/489/EC a vymezují například povinnost vydavatele oznámit změnu obchodních podmínek, odpovědnost za škody způsobené vydáním a užíváním platebních karet, řešení sporů apod.

 

 

Vzorové obchodní podmínky

V šestém článku podmínek se uvádí, že vydavatel karet, tedy banka, ručí za operace, k jejichž provedení nedal držitel karty příkaz. Osmý článek popisuje odpovědnost držitele, který nese odpovědnost za finanční ztrátu utrpěnou v důsledku ztráty nebo odcizení elektronického platebního prostředku až do okamžiku ohlášení do výše nepřesahující částku 4500 Kč. To znamená, že dojde-li ke zneužití vaší karty, je vaší povinností uhradit škodu způsobenou jinou osobou před blokací karty jen do této hodnoty. Jakmile držitel uvědomí banku o ztrátě a požádá o blokaci karty, nenese již odpovědnost žádnou.

 

K tomu se vztahuje i formulace, kdy klient neručí za platby provedené bez fyzické přítomnosti karty či elektronické identifikace karty – jedná se například o platby přes internet. K těmto platbám slouží tzv. CVV (pro Visa karty), resp. CVC (pro MasterCard) kód, který je uveden na zadní straně embosovaných karet v prostoru podpisového proužku. Je tedy specifikováno v podmínkách, že užití PIN kódu u těchto plateb nebo jiného způsobu identifikace držitele samo o sobě nepostačuje ke vzniku odpovědnosti držitele.

 

Důležité je upozornit na to, že se samozřejmě nesmí jednat o podvodné jednání držitele či při porušení jeho povinností – například prozrazení PIN kódu apod. - v tom případě by škoda byla plně hrazena držitelem karty.

 

 

Kde je to „ale“?

Jelikož se jedná o „vzorové“ obchodní podmínky, banky se jich nemusí doslovně držet a mohou své vlastní podmínky upravit a odlišnosti od vzorových podmínek vhodným způsobem zveřejnit. Je tedy velmi důležité, aby se každý klient seznámil s podmínkami, které vydala jeho banka a hlavně bral na vědomí ceník banky.

 

Výše zmíněné ručení klienta každá banka upravila podle svého a určila si výši i dobu, do které ručí klient. Například HVB, ČSOB apod. stanovily, že klient banky ručí za použití karty až do půlnoci dne, kdy ohlásí ztrátu. Tuto formulaci používá i většina ostatních bank. Citibank a Raiffeisenbank jsou světlou výjimkou; u těchto bank klient neručí od chvíle nahlášení ztráty, tedy od provedení blokace a u Citibank je blokace dokonce zdarma. Naproti Volksbank k blokaci uvádí také možnost spoluúčasti a to až do výše 10 tisíc korun.

 

S blokací souvisí také poplatky. Nejdražší poplatky jsou u karet vyššího stupně – tedy stříbrných, zlatých, platinových, charge karet apod. U základních karet se rozlišují dva druhy, a to elektronické a embosované. Téměř všechny banky si účtují poplatek 2000 Kč za blokaci embosovaných karet (a jejich uvedení na Stoplist) a blokace elektronických je většinou za poplatek okolo 200 Kč.

 

 

Jaké standardy jsou používány v jiných státech EU?

V době, kdy Evropská komise vydala doporučení 97/489/EC, byla již většina západoevropských bank připravena na změny, které Doporučení přínášelo. Nové standardy byly velmi rychle přijaty, jelikož zde již delší období fungovala kompletní nabídka pojištění a banky také stanovily limity, do kterých jsou za škody způsobené ztrátou či odcizením odpovědni držitelé karet, nicméně i zde jsou rozdíly a banky se od Doporučení víceméně odchylují – v podstatě přistoupili na naléhání Evropské komise, která stanovila hranici odpovědnosti klienta na částce 150 eur, ale neplatí to plošně a u každého karetního produktu. Klienti jsou v prvé řadě zvyklí zřizovat si skoro automaticky pojištění proti zneužití karet a až poté se ptají, jaké další výlohy mohou být spojeny s blokací.

 

Velké banky, působící i ve více státech, jako například Citibank, BNP Paribas, ABN Amro bank, Lloyds TSB, NatWest, Erste bank, Raiffeisenbank, UniCredito apod., upravují odpovědnost za způsobené škody podle zvyklostí trhu a konkurence. Můžeme se tedy setkat například s jednotným přístupem Citibank, která téměř ve všech státech (i mimo EU) postupuje stejně (pokud legislativa dané země nepožaduje jiné standardy) a například odpovědnost za škody přebírá hned po blokaci karet a samotná blokace je zdarma. Příkladem také může být Lloyds TSB ve Velké Británii, která používá systém zvýhodňování karty vyšších standardů. Máte-li základní kartu, ručíte za škody do výše 1500 liber, ale u karet vyššího stupně držitel neručí vůbec, což je předkládáno jako prodejní argument dražších karet. Banky v nových státech Evropské Unie Doporučení přijaly s daleko většími rozdíly a upravily podmínky podle trhu, takže v drtivé většině klienti plně ručí do nahlášení a platí i poplatky spojené s blokací, nicméně trendem je přizpůsobování se západním státům a jejich zvyklostem.

 

 

Jak se bránit?

Stane-li se vám tedy, že vaše karty budou ukradeny, počítejte s tím, že za ně můžete ručit i po nahlášení blokace a ještě bance uhradíte poplatek za tuto blokaci, případně za vydání nové karty. Pokud s kartou zloděj nakoupí, banka po vás bude požadovat úhradu těchto plateb a v případě kreditních karet, kdy zloděj může vyčerpat celý kreditní limit, by byla ztráta vašich karet velmi bolestná.

 

Určitou ochranou je pojištění pro případ ztráty či krádeže karty. Základní pojištění je zpoplatněno přibližně od 150 korun ročně a dostupné jsou i dražší varianty, které kartu ochrání lépe a na vyšší částky. Velkou konkurenční výhodou pro banky je dostupnost pojištění ke kartám zdarma. Tuto možnost nabízí v současné době pouze Raiffeisenbank.

 

Pojistné krytí se vztahuje na platby provedené před blokací karty a je stanoveno různě – standardem bývá krytí až tři dny před nahlášením ztráty. Pojištění se vztahuje na ztráty po celém světě a často hradí i poplatek za blokaci a vydání nové karty. Některé banky dokonce nabízejí pojištění i na transakce, které byly provedeny pomocí PIN kódu.

 

Vždy tedy záleží na přesných formulacích obchodních podmínek bank. V případě, že banky toto pojištění nabízejí, je výhodné o něj požádat spolu s žádostí o vydání karty. Pojišťovny, u kterých banky sjednávají pojištění, vydávají přesné podmínky pro případ vyplacení pojistného krytí a s těmito informacemi by se měl klient rovněž pečlivě seznámit.

 

Nemáte-li pojištění a karta vám byla ukradena, doporučuji vždy požádat banku o reklamaci plateb, které jste neprovedli. Reklamační formulář má každá banka většinou k dispozici i přes internet a po jeho vyplnění banka reklamuje částky u obchodníků a v případě uznání reklamace, vrátí peníze zpět na váš účet.

 

Nebude-li vaše reklamace úspěšná a budete-li mít pocit, že banka či obchodník zanedbal svou povinnost (například nedošlo ke porovnání vašeho podpisu na účtenkách), můžete se obrátit na Finančního arbitra, který řeší spory týkající se platebního styku, tedy i platebních karet. Přesný postup podávání stížností, řešení sporů  a další informací o finančním arbitrovi naleznete na www.finarbitr.cz.

 

Poplatky za karty

 

Poplatky_za_karty.jpg 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zdroj: Banky

* druhá a každá další karta

** plus spoluúčast klienta u embosovaných karet až do výše 10000 Kč

*** polovina ročního poplatku blokované karty, tedy 75 a 450 Kč u embosované karty