Samotnou kauzu Unipetrol lze rozdělit do tří problémových oblastí - proces samotné privatizace, prodej části podílu Unipetrolu majiteli Agrofertu Andreji Babišovi a povinná nabídka na odkup akcií minoritních akcionářů.

ČSSD: "Privatizace byla transparentní!"

Privatizace Unipetrolu se stala zajímavou ukázkou výběru nejlepšího kupce. Vládní ČSSD sice hovoří o transparentnosti soutěže, nicméně pravidla této soutěže už tak transparentní nebyla.
Na první pohled jediný parametr, a to nejvyšší cena, se nám jeví ve stínu druhé (již ne tolik známé) podmínky - strategického zájmu, již trochu pochybnou. Po prvním kole privatizační soutěže bylo uchazečů o společnost Unipetrol ještě šest. Tři z nich byli ale v kole dalším vyřazeni. Jednalo se o kazašskou státní ropnou firmu Kazmunaigaz, ruskou ropnou společnost Tatněfť a česko-slovenskou finanční skupinu Penta. Důvod? Odporují strategickým zájmům ČR. I přesto, že jde o celkem nejasné zdůvodnění, bychom to tedy mohli přejít bez povšimnutí, nicméně jsou tady dvě ale. První je, že se tak vláda rozhodla navzdory doporučení svých poradců. Druhé ale se týká privatizace společnosti Vítkovice Steel, kde již jim společnost ze stejného regionu nevadila, a privatizaci tak vyhrála ruská společnost Evraz.
Nutno také říci, že pokud by ve hře zůstalo všech šest společností, pravděpodobně by v soutěži o společnost Unipetrol vyhrála kazašská firma Kazmunaigaz, která předběžně nabízela 16 mld. Kč. Kolotoč nejasností se začíná roztáčet.


Jakou roli hraje Andrej Babiš?

Kdo vlastně je Andrej Babiš a jakou hrál úlohu v kauze Unipetrol? Podle polského deníku Rzeczpospolita uzavřel šéf Agrofertu Andrej Babiš dohodu s PKN Orlen, že přesvědčí české levicové politiky, aby Unipetrol přiklepli právě společnosti PKN Orlen. Ta mu pak naoplátku prodá část Unipetrolu pod cenou, jinak mu vyplatí 2,2 mld. Kč. Média velmi často poukazují na kontakty bývalého premiéra Stanislava Grosse právě s Babišem. Oba bližší vztah a možnost jakéhokoli ovlivnění privatizace popírají a shodně tvrdí, že se setkali několikrát a pouze náhodně.
Krakovská prokuratura se po zveřejnění informací v poslkém deníku začala ihned případem zabývat, ale závěry z vyšetřování zatím nic skandálního ani osvětlujícího nepřinesly. Podezření o zmanipulované privatizaci se doposud nepodařilo prokázat.


Ti malí vzadu

Třetí, a nedávno asi nejvíce diskutovaný, problém kauzy Unipetrol je výkup podílu od minoritních akcionářů. Česká legislativa totiž nařizuje společnosti, která získá v privatizaci majoritní balík akcií, nabídnout odkud akcií od minoritních akcionářů. Nabídku má učinit do 60 dnů a stanovenou částku za akcii pak schvaluje Komise pro cenné papíry (KCP). A zde se objevuje další nebezpečí netransparentnosti. KCP se totiž nerozhoduje jen podle ceny obchodované na burze, ale i podle dalších kritérií. První pokus PKN Orlen na odkup akcií za cenu 103 Kč/akcií KCP dne 20. července zamítla. Jelikož už navrhovatel nestihl podat další návrh do povinné 60ti denní lhůty, přišel o svá hlasovací práva. Toho samozřejmě využili minoritní akcionáři, v čele se společností Atlantik FT vlastněné Karlem Komárkem, a svolali na 6. září 2005 valnou hromadu (VH) Unipetrolu.
V té chvíli se musel někdo v PKN asi pěkně zapotit, neboť si minoritní akcionáři na VH mohli odhlasovat vyplacení dividend, odvolat představenstvo či něco jiného. PKN Orlen měl tedy čas do 6. září získat povolení od KCP. Ke konci srpna se tak v Polsku konalo tolik rozporuplné jednání mezi polským lobbistou Jackem Spyrou a ředitelem kabinetu premiéra ČR Zdeňkem Doleželem. Tam si měl Doležel požádat o "pět na stole v českých", aby bylo možné vykoupit akcie minoritních akcionářů ve zkrácené časové lhůtě. Zdeněk Doležel to následně popřel, ale premiér Jiří Paroubek jej přesto odvolal. Oficiálním důvodem bylo neplnění stanovených úkolů. Tehdejší předseda ČSSD, Stanislav Gross, poté o důvěryhodnosti Doležela také začal pochybovat.
PKN Orlen poté nabídl za akcii Unipetrolu 135 Kč. 24. srpna vyzvala KCP, aby PKN doplnil ještě svůj návrh, a prodloužila lhůtu do 31. srpna. PKN poté "zvýšil" cenu na 139 Kč a ve večerních hodinách 26. 8. pak KCP návrh na odkup akcií minoritních akcionářů Unipetrolu schválila. Plánovaná VH Unipetrolu samozřejmě proběhla 6. září, nicméně PKN nabyl hlasovacích práv už 2., takže k žádným změnám nedošlo.


Co bude dál?

Jakmile začaly tyto nejasnosti vyplývat na povrch, představitelé ČSSD je označili za diskreditační kampaň. Rozumného vysvětlení jsme se ale od nich nedočkali. Koncem září pak poslanci ODS interpelovali vládu ohledně kauzy Unipetrol a ve čtvrtek 29. září bylo na základě iniciativy ČSSD a KSČM schváleno ustavení parlamentní vyšetřovací komise. Ta se však nebude věnovat jen samotné privatizaci Unipetrolu ale privatizací petrochemického průmyslu od poloviny 90. let. Je otázka, zda to není pro jednu komisi trochu velké sousto. Uvidíme. Posledními zajímavostmi ohledně Unipetrolu je podání trestního oznámení na čelní představitele ČSSD od poslanců ODS a zamítnutí žaloby podané Stanislavem Grossem proti Spyrovi, který tvrdil, že existuje osobní propojení mezi Babišem a právě Grossem. Myslím, že nás kauza Unipetrol ještě hodně překvapí, především o významu slova transparentnost.


autor je studentem VŠE v Praze