V letošním roce připadne Den daňové svobody na 14. června. Někteří tento den radostně oslaví, jiní pouze s pocitem úlevy odtrhnou z kalendáře lístek s číslem 14 a vrhnou se do druhé části roku, v níž již konečně sami rozhodnou, jak naloží se svými penězi. Pokud bychom totiž chtěli co nejdříve splnit povinnosti, které na nás uvaluje stát, a od 1. ledna odváděli vše co vyprodukujeme, pak by nám to trvalo celých 164 dní. Právě až 14. červen je oním milníkem, kdy se dostatečně nasycená státní kasa uzavře a státní úředníci umožní občanům svobodně nakládat se svými produkty.

Tento ukazatel nám nabízí jednoduchý způsob zjištění míry státních zásahů do ekonomiky. Stačí si uvědomit, že každou vydanou korunu musí stát někde získat, protože sám žádné vlastní prostředky nemá. Musí tedy někomu vzít, aby mohl jinému dát. Tento přístup je odsouzeníhodný hned z několika důvodů. Především je nespravedlivý, neboť bere nejvíce těm, kteří nejlépe uspokojují přání a potřeby jiných, a na oplátku dává nejvíce lidem, kteří dokáží nejhlasitěji křičet. Není divu, že takové chování státu probouzí v lidech chuť žít na úkor druhých a oslabuje motivace starat se o vlastní život.
Navíc je třeba poznamenat, že jakákoliv regulace, jakýkoliv zásah státu do ekonomiky, a to nejen na straně příjmové, ale i výdajové, narušuje to, čeho si na tržním mechanismu vážíme nejvíce - jeho koordinační funkci. Vždyť tržní cena, ačkoliv se zdá být pouze prostým číslem, ukazuje vzácnost každého existujícího statku. Každý podnikatel se při své činnosti řídí právě cenami. Umožňují mu vybírat méně vzácné vstupy a přeměňovat je ve vzácnější výstupy, čímž zvyšuje bohatství nás všech. Pokud je struktura cen narušena státními zásahy, pak dochází k plýtvání. Ceny totiž přestávají být ukazatelem vzácnosti a stávají se opravdu pouhopouhým nicneříkajícím číslem. Čím větší jsou zásahy, tím zhoubnější je škoda, již napáchají, neboť vyvolají větší plýtvání a sníží tak možný blahobyt.

Ani porovnání s ostatními zeměmi nás nemůže naplňovat přílišným optimismem. Je pravdou, že v některých bohatých zemích jako ve Švédsku, Dánsku, Francii nebo Rakousku je míra přerozdělení ještě vyšší než u nás. V jiných zemích je tomu však zcela naopak. Například ve Spojených státech, Austrálii, Japonsku, Kanadě či na Novém Zélandu oslaví Den daňové svobody přibližně měsíc před námi.
Nejvíce by nás ale měly zajímat země, které se teprve bohatými stávají a velmi dobře si uvědomují, že bohatství nelze dosáhnout přerozdělováním. Vezměme si proto příklad třeba z Irska, kde měli Den daňové svobody již 6. května, nebo z Jižní Koreje, která se může dokonce pochlubit datem 14. dubna.

Zdroj: Liberální institut

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru