Na festivalu byl uveden váš poslední dokončený film Sedmý den. Mám dojem, že jste se v něm vrátil k tématu násilí, které jste už dlouho nevyužil...

Nemyslím, že by to bylo tak dlouho. Poslední film o násilí bylo Taxi (1996) a předtím Rychle, rychle (1981). Témata mých filmů se objevují spontánně, když přijde čas, a taky mne baví vstupovat na neprobádaná území. Asi proto Sedmý den.

Vypadá méně komplikovaný než některé vaše předchozí filmy, vychází mnohem více vstříc divákovi. Mám pravdu?

Samozřejmě. Je to druh méně imaginativní kinematografie. Některé mé filmy odpovídají spíše esejům, jiné jen zkoumají po povrchu určitá témata.

Proč jste změnil styl a přešel od metaforických děl k žánrům jako komedie nebo detektivka?
Nemám pocit, že bych něco změnil. Jen od smrti Franka se cítím svobodnější. Ostatně nikdy jsem netočil prvoplánově politické filmy. Po změně politického režimu jsem se mohl snadněji pustit do projektů, které mě lákaly už dříve. I nadále jsem točil filmy s politickou tématikou - např. Los Ojos vendados o represích v Argentině nebo Ay, Carmela! o občanské válce.

Je pravda, že po všech změnách zmizela taková ta téměř morální povinnost bojovat proti frankismu jako v případě filmů Starý dům uprostřed Madridu nebo Eliso, můj živote. Také jsem mohl natáčet taneční a historické filmy, což jsem chtěl odjakživa. Historické filmy jsou pro mne esejistickou tvorbou.

Například Starý dům uprostřed Madridu vznikl na konci frankismu a Eliso, můj živote považuji za jeden ze svých klíčových filmů, a ten vznikl až po Frankově smrti. Všechno záleží spíš na mém rozpoložení.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se